New online era is coming. Představujeme nový web HARPER'S BAZAAR

Ženské hrdinky jsou vždy výzva, říká Julian Fellowes, tvůrce Panství Downton

Julian Fellowes patří k nejrespektovanějším osobnostem současné televizní tvorby a je specialistou na výpravná dobová dramata. Do jeho portfolia, kam patří veleúspěšné Panství Downton, seriál Belgravia či oscarové drama Gosford Park, nyní přibyla nová desetidílná série Pozlacený věk. V ní se Fellowes vydal do New Yorku na konci 19. století, kdy na scénu nastupovala nová společenská elita. Harper’s Bazaar měl možnost s Fellowesem hovořit o krutých byznysmenech, ženských hrdinkách i o rozdílech mezi americkou a evropskou představou luxusu.
Veronika Scattergood
——
29. ledna 2022

Foto: Getty Images

Kdo někdy, byť jen zdálky, zahlédl cosi jako televizní obrazovku, zachytil i jméno Julian Fellowes. Britský spisovatel a scénárista je jednou z nejvlivnějších person současné televizní tvorby. Za svou dlouholetou kariéru stvořil řadu úspěšných projektů včetně filmu Gosford Park, za jehož scénář obdržel Oscara, ale především veleúspěšnou sérii Panství Downton. (Druhý celovečerní film Panství Downton: Nová éra vstupuje shodou okolností v polovině března do českých kin.)

Na HBO od 25. ledna běží jeho nový počin – seriál Pozlacený věk (Gilded Age), který přibližuje život americké smetánky v New Yorku na konci 19. století, kdy na scénu vstupovala vrstva bohatých průmyslníků a tvořila se nová společenská pravidla. V té době stvořil prudký rozmach železniční dopravy a těžkého průmyslu množství vlivných rodinných klanů, které přetvořily Spojené státy do podoby, v jaké je známe dnes. Více o seriálu se dočtete zde.

Staré vs. nové

V seriálu, který nadchne velkolepou produkcí i kostýmy, se hlavním tématem stává střet „starých a nových peněz“. Původní bohaté starousedlíky, k nimž patří i sestry Ada a Agnes (Cynthia Nixon a Christine Baranski), popuzuje nově příchozí velebohatá rodina Berthy a George Russellových (Carrie Coon a Morgan Spector), která si své místo mezi elitou musí těžce vydobýt a také patřičně zaplatit. Mezi oběma světy pak stojí sličná Marian v podání Louisy Jacobson, dcery Meryl Streep, která se do New Yorku přestěhuje po smrti svého otce.

Harper’s Bazaar měl možnost s Julianem Fellowesem o jeho novém projektu hovořit v rámci online kulatého stolu se skupinou vybraných novinářů z celého světa. 

Kdy jste se rozhodl, že se budete věnovat právě tomuto historickému období?

O dobu pozlaceného věku (cca od 70. let 19. století do začátku 20. století, pozn. redakce) jsem se začal zajímat už před značným časem – poté, co jsem přečetl knihu o Alvě Vanderbiltové a její dceři Consuele, to byly jedny z největších tehdejších prominentek. Pak jsem se začetl do knih o J. P. Morganovi a Andrewovi Carnegiem a pak už se to se mnou vezlo. Zaujala mne ta myšlenka přeměny společnosti a tvorby nových pravidel po americkém způsobu. Generace před tím byly zvyklé kopírovat anglické zvyky a život, ale najednou se tu objevila nová sorta lidí, která si začala stavět vlastní paláce, chtěla žít jinak a nastolila systém, kterému pak dominovala po celé 20. století. Bylo to období skutečné americké renesance, kdy společnost dospěla a získala sebevědomí.

Jaký vidíte hlavní rozdíl mezi britskou aristokracií, kterou jste zachytil v Panství Downton, a boháči Pozlaceného věku?

Největší rozdíl byl v tom, že pokud jste se v USA chtěli dostat do vyšší společnosti, bylo to možné. Nebylo to jednoduché, ale nebylo to nemožné. V Anglii oproti tomu nemohli tehdejší průmyslníci čekat, že dorazí do Londýna a hned s nimi bude tančit nějaká vévodkyně. Panství Downton zachycovalo úpadek tradiční společnosti, která byla uzavřená. Zatímco Pozlacený věk se věnuje nové vrstvě lidí, kteří byli příliš bohatí a vlivní na to, aby je tehdejší establishment mohl ignorovat. V New Yorku o tom, kdo bude přijat do elitní společnosti, do velké míry rozhodovala Caroline Astor, manželka průmyslníka Williama Astora. To ona vybírala z nových boháčů ty, kteří si zasloužili její pozornost, a seznamovala je se „starou gardou“. Byla to úplně jiná společenská energie, než panovala v té době v Evropě, kde se elita držela u moci již po několik generací. 

Kdybyste měl možnost se do té doby vrátit, s kým byste se chtěl potkat?

Myslím, že to asi nebyli úplně přátelští lidé. Nejsem si jistý, že by takový J. P. Morgan nebo G. Gould byli těmi nejlepšími společníky. Byli to trochu piráti, ostatně se jim přezdívalo „loupeživí baroni“. Průmyslník Gould byl například v byznysu tak krutý, že ho Mrs. Astor navzdory jeho bohatství nechtěla přijmout do svého užšího kruhu a jeho děti vzala na milost až po jeho smrti. Na druhou stranu byl velmi šťastně ženatý, miloval svou rodinu a svým dětem se na tehdejší dobu věnoval více než příkladně. To pro mne právě byl jeden ze zajímavých momentů – zachytit ty rozporuplné postavy, které vás při obchodním jednání dostanou do kolen, ale doma jsou milující a něžní otcové, kterým záleží na blahu svých dětí. Možná s nějakými dámami bych si rozuměl. Taková Tessie Oelrichs, která vystavěla půvabný palác v Newportu, byla prý zábavná společnice. Ale taková Alva Vanderbilt by mne asi rozsápala na kousky. Byly to velmi silné osobnosti, které si šly tvrdě za svým.

Můžete nám říct něco více o ženských postavách ze seriálu Pozlacený věk?

Všechny ženské postavy reprezentují ambiciózní ženy té doby. Možnosti žen byly v té době obecně stále velmi omezené, většina pracovních příležitostí pro ně byla považována za nevhodné a jejich vzdělání se točilo jenom kolem toho, aby z nich byly dobré manželky. Jednou z aktivit, kterým se ženy věnovat mohly, bylo psaní. I proto je jedna z postav novinářkou, hraje ji Denée Benton. V té době existovaly skutečně i černošské ženy, které publikovaly své texty v tisku. Musím se přiznat, že jsem sám netušil, že tehdy existovala poměrně početná vrstva afroamerické buržoazie, proto jsem se i na tuto dějovou linku ve spolupráci se scénáristkou Sonjou Warfield více zaměřil.

Ženské postavy jsou v historických dramatech výzvou. V moderním seriálu můžete své hrdinky udělat čímkoliv, není jim nic zapovězeno, ale v historickém seriálu už máte možnosti omezené a vytváří to určité pnutí, které se dá zajímavě ztvárnit. 

Jak se od sebe lišili američtí a evropští boháči té doby?

Staří Newyorčané se původně rekrutovali z nižší anglické či skotské aristokracie a s sebou si do Nového světa přinesli i staré evropské zvyky. Nová elita ale neměla sebemenší zájem se cpát do starých forem. Chtěli dělat věci po americku. Například si v Newportu na Rhode Islandu, kam boháči jezdili na léto, postavili obrovské paláce, natěsnané jeden vedle druhého. To pro bohaté Evropany bylo nepřijatelné. Evropská představa luxusu byl obrovský pozemek s domem uprostřed a nejbližším sousedem pět kilometrů daleko. Bylo to úplně nové pojetí bohatství a přepychu. Do určité míry mají tehdejší průmyslníci blíže k dnešním miliardářům z Kalifornie a New Yorku než ke komukoliv z Evropy té doby. 

Jste připravený na to, že Pozlacený věk bude mít několik sezon? Máte už rozmyšleno, o čem budou?

Já jsem pověrčivý člověk a nikdy neříkám hop... Myslím, že by si další série ty postavy zasloužily, jsou podle mne dobré a hrají je skvělí herci. Už jsem ale ve svém životě zažil spoustu překvapení, dobrých i špatných. Nikdy v hlavě nerozjíždím nové příběhové linie, dokud není vše potvrzeno a já opravdu nemusím začít pracovat na scénáři.

Objednejte si předplatné Harper‘s Bazaar

Časopis Harper‘s Bazaar
Předplatné

Podobné články

Sleduj nás
na instagramu