New online era is coming. Představujeme nový web HARPER'S BAZAAR

Můj sladký Valentino

Za osobní setkání s tímto velikánem módy jsem velmi vděčná a považuji to za highlight mé kariéry. I když některé věci bych možná dnes udělala jinak.
Daniela Peštová
——
19. července 2022

FOTO: ANDREAS ORTNER

Podzim 1990

Právě tenkrát vyšla moje první velká mezinárodní kampaň. Bookla jsem ji necelý půlrok poté, co jsem s modelingem začala. Jako naprostý zelenáč jsem neměla ani ponětí, kdo Valentino je a o jak moc velký úspěch se jedná. Že je to asi super, jsem pochopila až z nadšené reakce mé agentury. A že to asi bude opravdu megafocení, mi bylo jasné hned, jak jsem dorazila na plac. Moje první cesta do Říma. Palazzo v té nejluxusnější čtvrti a jeho dechberoucí zahrada sloužily jako kulisa nejluxusnějším kouskům, jaké jsem do té doby viděla a měla možnost si obléknout. Šifonové róby, opulentní kožichy, doplňky z té nejjemnější kůže, ostentativní šperky. Obrovská produkce, všude spousta lidí, dekorací, květin. Byla jsem nervózní, a to nejen ze samotného focení. Před foťákem jsem byla stále nejistá, navíc jsem neuměla pořádně anglicky a se svou francouzštinou jsem se nedostala o moc dál. Na dobrém pocitu mi nepřidaly ani odměřené pohledy a chladný odstup další modelky, která tam byla se mnou. Tatjana byla v té době už hvězda a očividně neměla chuť dělit se o pozornost s nějakou začátečnicí. A tak jsem mlčky prošla kroužkem fitting– vlasy–make-up a netrpělivě čekala, kdy se potkám s Mr. Valentinem. To jsem ještě netušila, že někdo jako Valentino na focení nechodí. Natož aby tam strávil osm hodin a vybavoval se s modelkami.

Den se už chýlil ke konci, začínala jsem být unavená z nervozity, která se ne a ne vytratit, i z úsilí získat Tatjanu na svou stranu. Navíc jsem se v tom extra elegantním stylingu moc necítila. Na poslední fotku jsem měla oblečený obrovský kožešinový kabát. Vlasy sepnuté na temeni a s načesanou ofinou. Usazená na zahradní pohovce, pravou rukou si přidržuji kožich, který mi jemně klouže z ramene. S teskným pohledem, který byl částečně zaviněn obrovskými reflektory, jež mi mířily přímo do očí, a který, pevně jsem doufala, vypadal neodolatelně svůdně, se zahledím do dálky a počítám klikání spouště. Najednou zahlédnu za fotografem siluetu muže. Objevil se tam v tichosti, bez jakéhokoli humbuku. S jednou rukou v kapse perfektně padnoucího obleku a hlavou trochu vykloněnou do strany sleduje každý můj pohyb. To je ON! Tak přece jen HO potkám! Rozbuší se mi srdce, zapomínám počítat cvaky cvak a v hlavě si připravuji těch pár slov, co znám. Než ale stačíme dofotit, je pryč. Stejně tak jako se v tichosti zjevil, je pryč. Protentokrát mi takovéhle setkání s legendou bude muset stačit.

Podzim 1995 

V modelingu ubíhá čas nesmírně rychle a za pět let se může přihodit opravdu hodně. I když stále ještě vnitřně bojuji se spoustou démonů a nemám pocit, že bych se v tomto nablýskaném světě zabydlela, určité úspěchy už se mi podařily. Byť si to nepřiznám, moje kariéra se slibně vyvíjí a nabírá na obrátkách. O tom, že už nejsem zelenáč, svědčí i pozvánky na různé společenské akce, o které nemám nouzi. Osobně jim ale příliš neholduji. Nejsem velmi společenský člověk a tyto akce mě stresují. Když vás ale pozve osobně sám Mr. Valentino, to už neodmítne ani takový poustevník, jako jsem já. A tak podruhé ve svém životě vyrážím směr Řím. Už ne jako modelka, ale jako host. Příležitost? Otevření nového butiku Valentino s následnou módní přehlídkou. Tentokrát dojde i na osobní setkání. Mr. Valentino je ztělesněním italské elegance, stejně tak jako jeho partner Giancarlo Giammetti. Nenucená konverzace končí pozvánkou na soukromou večeři pro pár vybraných hostů v jeho rezidenci na Via Condotti. Ještěže jsem si přibalila jedny koktejlky navíc! Oba pánové jsou neskutečně milí, ale to největší překvapení mě teprve čeká. K mému obrovskému údivu mi Mr. Valentino nabídne, abych po boku Claudie a Naomi předvedla jeho kolekci. Nabídka, za kterou by většina modelek vraždila, ve mně vyvolá okamžitou paniku. S hrůzou v očích se otočím na manžela. Byl to jeho nápad sem jet a tohle jsme si nedomluvili! Ano, na focení jsem si už zvykla, ale přehlídky jsou úplně něco jiného a nikdy nepatřily k něčemu, co bych si oblíbila. Valentino Nevalentino! Naštěstí to můj muž dobře ví a s lehkostí, která je snad dána do vínku každému Italovi, mě chytne kolem pasu, přivine k sobě a vysvětlí panu Valentinovi, že by radši, kdyby jeho novomanželka seděla v první řadě s ním. A tak se mi z toho podařilo vybruslit. Hrozně se mi tenkrát ulevilo, ale s odstupem musím přiznat, že to byl jeden z okamžiků mé kariéry, který bych změnila. Přece jen, když vás osloví sám Mistr Valentino, to by se opravdu odmítat nemělo. Myslím, že to byla promarněná šance a jeden z příkladů, kdy mě moje přílišná sebekritika držela zbytečně zpátky.

Podzim 2018

Společenské akce ve mně ve většině případů stále navozují pocit paniky. Když ale přijde pozvání na show Victoria’s Secret, nekývnu na ni ani z donucení, ani proto, že by účast byla dobrá pro mou kariéru. Je to jako přijmout pozvání od příbuzného, s kterým se sice nevídáte často, ale máte se opravdu rádi. Tentokrát se přehlídka koná na West Side na dolním Manhattanu a lidí je tu víc než v Madison Square Garden při zápasech Rangers. Po zdárně zdolaném růžovém koberci si už můžu vydechnout. Odteď už to bude jen zábava. Jemná nervozita ve mně přetrvává pouze proto, že jdu bez doprovodu a mám trochu obavu, že tam budu jako kůl v plotě. Zbytečně. Připadám si jako na školním srazu. Potkávám tu spoustu lidí, s kterými jsem jako Andílek Victoria’s Secret strávila opravdu hodně času. Při pohledu na to moře známých tváří mi proletí hlavou hláška mého agenta – užij si to a hlavně se foť! A postuj!! Ach jo, ta dnešní zvláštní doba. Nebylo nám líp dříve, než existoval FB, Insta a vůbec všechny tyto platformy? Když jsme někde byli a mohli si užívat čistě jen přítomný okamžik? Bez otravného nutkání hledat „content“, který by všem dokázal, že jsme relevantní. Po těch všech líbačkách, objímačkách a nadšeném výskotu je čas se usadit. Moje místo je hned v první řadě. Po mé pravici sedí prvoligový manažer Kris Jenner se svým přítelem. Usmějeme se na sebe, pozdravíme. Tak to je asi ten photo op, který měl můj agent na mysli. Ale já bych si radši ukousla jazyk než si říct o fotku. Jak to říct kulantně..., prostě nejsem fanoušek této povedené rodinky. Show už má každou chvíli začít a místo po mé levici je stále prázdné. Tak to jsem tedy zvědavá, s kým ještě mě usadí. K mé velké úlevě jsou to také megacelebrity, ale tentokrát takové, kvůli kterým nemám nutkání se zmrzačit. Všechny pohledy se upírají jejich směrem. Mr. Valentino se svým typickým snědým opálením a Giancarlo se svou obdivuhodnou stříbrnou kšticí rozdávají úsměvy na všechny strany. Dnes se už jako pánové určitého věku možná pohybují s patrnou dávkou opatrnosti, ale z charismatu jim přibývající léta neubrala vůbec nic. „Ciao, sono Daniela,“ natáhnu ruku k pozdravu. „Danieláááááá! Come stai?“ Moje zatím poslední setkání s legendou.


P.S.: O fotku jsem si neřekla. Další věc, kterou bych dnes udělala jinak.

Objednejte si předplatné Harper‘s Bazaar

Časopis Harper‘s Bazaar
Předplatné

Podobné články

Sleduj nás
na instagramu