5 kroků k lepší náladě
Foto: Shutterstock
Foto: Shutterstock
Už několik týdnů po sobě nespím víc než čtyři hodiny v kuse, únava se kombinuje se zátěží, kterou nakládám neposíleným zádům, rozčiluju se, když koukám na zprávy, vztekám se, když čtu komentáře na Facebooku, žlučí mi hýbe sousedka i neznámý zloděj. Je tak snadné podlehnout špatné náladě! Extra nálož pak mé psychice přidává i zamračené počasí, šeď, mlha a chlad. Během jednoho telefonátu se svou mámou jsem zhodnotila jejího oblíbeného zpěváka jako nemožného, herečku z filmu, který jsem viděla v předvečer, jako trapnou, a moderátora jako idiota. Matka mě pak musela upozornit, že jsem v jedné větě naházela špínu hned na tři nebohé lidi. Po téhle poznámce jsem si uvědomila, že se ze mě stala nepříjemná osoba plná negativních emocí. S myšlenkou, že všichni v sobě máme dva vlky, černého a bílého, a záleží jen na tom, kterého budeme krmit, jsem se rozhodla, že toho černého teď nechám pěkně vyhladovět a nakrmím bílého. Doufajíc, že stejně tak, jako se lze snadno plácat ve špatných dnech, tak není těžké otočit kormidlem směrem k pozitivním břehům. Autotréninkem se lze zlepšit, posílit své jemné vlastnosti, se kterými s větší lehkostí projdu i náročným obdobím konce roku.
Někdy stačí drobnost, která dokáže rozzářit den. Třeba jediná rozkvetlá květina na zahrádce, kterou míjíte cestou do práce. Možná tam kvete už týdny, jen jste o ni dosud nezavadili okem. Já si takhle všimla sochy v parku. Jednoduchá žulová socha ženy je už skoro zarostlá křovím, takže bych se mohla vymlouvat na to, proč jsem ji dosud ignorovala. Ale ve skutečnosti mám křoví spíš v hlavě, při pochůzkách městem jen kráčím bezhlavě a bezduše z místa na místo v jakési obvyklé podrážděné uspěchanosti a jen málokdy si všímám, co se děje kolem, pokud na sebe podobná místa sama nestrhnou pozornost.
Být laskavý znamená být milý, shovívavý, ohleduplný, nesoudit a brát věci takové, jaké jsou... S laskavostí je nejlepší začít u sebe, pak nastane ten správný dominový efekt. Laskavost je také často skloňovanou vlastností ve vyšších patrech byznysu, ač se to na první pohled může zdát nelogické. Psychologové Brad Stulberg a Steve Magness v knize „Na vrcholu“ zmiňují, že i profesionální sportovci dokázali více, když stres, který prožívali před startem, nevnímali negativně, ale přistupovali k sobě laskavě. Laskavost se dá trénovat, takže i životní morous se může naučit přívětivějšího přístupu. Základním předpokladem je osvojit si postoj nehodnocení a přijímání. Marcela Roflíková, zakladatelka Českého mindfulness institutu, doporučuje laskavost trénovat při meditaci. „Pomyslete na milovanou osobu, na někoho, koho máte rádi, představte si jeho tvář a pošlete mu přání, ať je zdravá a tak šťastná, jak jen to možné, ať zvládá všechna úskalí svého života a ať se má dobře. Stejné laskavé přání pošlete sami sobě. Poté můžete laskavou meditaci vyzkoušet na nějakou neutrální osobu, třeba na poštovní doručovatelku, hudebníky z vestibulu metra nebo souseda, kterého potkáváte, když venčí psa. Poslední výzvou je poslat laskavé přání i někomu, s kým zrovna máte problematický vztah,“ radí. Myslet s laskavostí na komplikované lidi není jednoduché, ale stojí to za vyzkoušení. Už proto, že laskavost se velmi úzce spojuje s pocity štěstí. Když budete na lidi laskavější, i oni budou – nejen vůči vám – nápomocnější. Laskavost napomáhá silnějším vztahům a dokáže rozpouštět předsudky. Vzpomněla jsem si na ty nebožáky, které jsem pomluvila do telefonu, a v duchu jim poslala trochu toho štěstí. Nutno podotknout, že mi bez nadsázky bylo lépe u srdce.
Kamarád přede mě hodil hrst bílých plodů pámelníků. Dupla jsem na ty „praskací kuličky“ a během pár minut jsme keř očesali. Kdy naposledy jsem si takhle hrála? Před pěti lety? Deseti? Dvaceti? V tu chvíli mi došlo, jak ubíjející může být serióznost a jak nabíjející hravost. Učí mě ji zakoušet i moje dcera, pro kterou je každá aktivita hrou. A tak si užívám chvíle, kdy společně koukáme do bubnu pračky nebo se po stopadesáté schováme na stejné místo za dveře. Čas v tu chvíli nehraje žádnou roli, vše se děje tady a teď. Navíc napojit se na zdroj vlastní hravosti je skvělý způsob, jak být zase – aspoň na chvíli – bezstarostná.