Designérka Eliška Monsportová: Hřejivý moment obyčejného dne

Na čem zrovna pracujete? 

V současné době je toho spousta. Produkuji kolekci zrcadel Above pro galerii Artisème, kolekci šperků pro Beloved, dále na nových produktech pro značku Apis Candela, pracuji na produkci vonných váz a flakónků pro Scent Roche, na velkém rytém zrcadle na míru a table wear doplňcích pro jednu německou značku… Nenudím se. 

Studovala jste keramiku i sklo. V čem jsou pro vás tyhle materiály jedinečné?

Dechberoucí je pro mne sklo, a to svou živelností, nevyzpytatelností, rychlostí a celkovým procesem, který je s tím spjatý. Keramiku vnímám jako více poslušnou, stálou, pomalou a spolehlivou. 

Co byste chtěla vytvořit?

Chtěla bych vytvořit další ryté kabinety, které jsou často v mých myšlenkách. Obecně bych chtěla mít více času na své osobní designy a rytecké řemeslo. Výsledek je vždycky cesta, je jen potřeba mít na ni čas a toho mám v tuto chvíli pomálu.

Jak u vás probíhá tvůrčí proces?

Na začátku je vždy představa, emoce, myšlenka nebo jen pocit či letmý pohled do krajiny. Často si v hlavě hraju s představou tak dlouho, dokud danou věc nedomyslím. V opačném případě se nechávám vést materiálem, hraju si, zkouším a kombinuju, dokud to není ono.

Snažím se být součástí každého postupu, kterým si daná věc prochází od začátku po konec. Takže spoustu času trávím v dílnách, sádruju, soustružím nebo jsem na huti.

Je podle vás důležité obklopovat se krásou?

Myslím si, že vnímat krásu by se měl naučit každý, protože vidět ji i v drobnostech a detailech může být nečekaný a hřejivý moment zdánlivě obyčejného dne. Krása nás doprovází všude, kam jdeme, a tak by ji bylo škoda nedocenit. 

Vnímala jste loňský rok jako omezující, nebo se vám podařilo hledat inspiraci, ať se dělo cokoliv?

Pro mne byl loňský rok hodně přemýšlivý. O nápady ani tak nouze nebyla, i když absence výletů a cestování do jisté míry ovlivnila i množství nových impulzů. Hodně jsem v sobě řešila, zda má vlastně cenu tvořit ty krásné věci, které člověk, když dojde na lámání chleba, vlastně nepotřebuje. O tom, že to cenu má, mě přesvědčili moji klienti, kterým svou tvorbou dělám radost. Takže jsem došla k závěru, že sice nezachraňuji životy, ale dělám lidem radost, snažím se držet nějaké estetické hodnoty a vyrábět lokálně. A to je něco, co se přece počítá.