New online era is coming. Představujeme nový web HARPER'S BAZAAR

Daniela Samcová: Nový příběh z různých světů

Sbírá obrázky a fotografie z knih a časopisů, které mají silný emoční náboj, a ty pak skládá bez pravidel do nového obrazu, a dává tak papírovým výstřižkům nový smysl. Daniela Samcová se věnuje autorským kolážím.
Kristýna Mazánková
——
23. března 2022

FOTO: HANA KNÍŽOVÁ

Jak vypadá vaše tvůrčí prostředí?

Mám ho doma, kde mám svůj koutek. V našem bytě si svůj prostor nacházejí i mé dvě dospívající dcery a manžel, který už dva roky pracuje z domu. Vlastně jsme všichni stále doma, a zvlášť v době lockdownu to bylo velmi zhuštěné a intenzivní. Je pak trochu těžší se soustředit na tvorbu. Nejlépe mi to jde, když mám klid a ještě lépe, když jsem sama. Jedno období jsem měla svůj prostor a to bylo skvělé. Mohla jsem se obklopit svým světem.

Proč tvoříte zrovna koláže?

Miluji je! Koláže jsou pro mě důležité, je to má potrava pro duši. Je to projev mě samotné. Někdy se mi o nich dokonce i zdá, to je pak známka toho, že musím nutně něco tvořit. V mysli se mi potom objevují obrazy. Je to součást mojí inspirace.

A co dalšího vás inspiruje?

Hudba. Příroda. Život. Lidi. Rozhovory. Zážitky a třeba jen ty filmové nebo rozhlasové. Nedávno mě například znovu ohromil dokument Forman vs. Forman. Moc ráda poslouchám také podcasty, u kterých můžu i pracovat.

Jak a kde hledáte obrázky, které se stanou součástí vašich koláží?

Prohlížím si časopis nebo knihu a upoutá mě nějaký obrázek. Cítím z něj energii a potenciál, často na mě doslova dýchne nějaká síla. Většinou ho hned vytrhávám a výstřižek si ukládám. Miluju antikvariáty a staré knihy, přírodovědné atlasy a prvorepublikové učebnice. A pak vytvářím nový příběh z různých světů.

Jak si vás přitáhlo umění?

Začátkem mé cesty bylo studium scénografie na střední škole. Vzpomínám si, jak úžasné byly hodiny dějin umění. Ale po střední škole jsem šla do práce a umění jsem se nevěnovala. Až po porodech se ve mně znovu otevřela potřeba tvořit. Moje cesta nebyla přímočará. Vnitřně jsem věděla, že své tvorbě věřím a že mě naplňuje, ale narážela jsem na různé překážky.

Na jaké?

Například na názory lidí, kteří mi říkali, ať se na to vykašlu, že to nemá cenu, že nedělám nic úžasného. Ocenila jsem jejich upřímnost, ale nezlomilo mě to. Důvěra dělat to, co milujete, by měla být silnější než názory okolí. Duše si stejně vždycky najde cestu k tomu, co je jí blízké.

Objednejte si předplatné Harper‘s Bazaar

Časopis Harper‘s Bazaar
Předplatné

Podobné články

Sleduj nás
na instagramu