New online era is coming. Představujeme nový web HARPER'S BAZAAR

Catherine Dior, růžová bojovnice a neopěvovaná hrdinka

Objevte příběh Catherine Dior, mladší sestry slavného návrháře, statečné odbojářky a múzy, která dala vzniknout legendárnímu parfému.
Justine Picardie
——
8. února 2022

Foto: archiv Dior Perfumes Paris

Poprvé jsem o neznámém příběhu Catherine Dior slyšela při návštěvě čarokrásných zahrad u La Colle Noire, zámku, ležícího mezi provensálskými kopci, který patřil jejímu bratru Christianovi. Bylo přenádherné letní ráno, všude kvetly růže a jejich omamná vůně sytila okolní vzduch. Přepadávaly z pergol, plazily se po kamenných zídkách a na poli za domem kvetlo dalších tisíc keříků májové růže, jejichž květy byly zralé ke sběru a destilaci pro výrobu parfémů značky Christian Dior.

Můj průvodce, archivář domu Dior jménem Vincent Leret, mi vysvětloval, že původně růže Christian a Catherine společně pěstovali na polích nedaleké farmy jménem Les Naÿssès, kam se rodina Diorových přestěhovala ve 30. letech. Catherine tam v pěstování růží pokračovala i po náhlé bratrově smrti v roce 1957, kdy návrhář zemřel v 52 letech na infarkt. Právě růže z těchto polí tvořily základ parfému, který Christian pojmenoval na počest své milované sestry Miss Dior a na trh ho uvedl v Paříži v roce 1947 společně se svou debutovou kolekcí New Look. Byl to Diorův první parfém a vždy byl jeho nejoblíbenější, mluvil o něm jako o „vůni lásky“.

O Catherine Dior jsem do toho kouzelného rána věděla jen velmi málo a Vincenta jsem se na ni nepřestávala vyptávat. Setkal se s ní, když pracoval v Diorově muzeu v Granville, rodinném sídle na pobřeží Normandie, a Catherine ho v uchovávání odkazu svého bratra nepřetržitě podporovala až do roku 2008, kdy zemřela ve věku devadesáti let. Zatímco Catherine zásluhy svého bratra neustále vyzdvihovala, o své tajemné minulosti nehovořila a Vincentovi tehdy připadalo nevhodné ji vyzvídat. O jejím osudu se příliš nezmiňovali ani Diorovi životopisci, a ani se o její vliv na návrháře, který redefinoval dámskou módu a ženskost, příliš nezajímali. Přitom jen její stručný životopis dokládá, že šlo o mimořádně odvážnou ženu: Během druhé světové války byla oddanou členkou francouzského odboje, v červenci 1944 ji v Paříži zatklo gestapo a následovala deportace do Ravensbrücku, koncentračního tábora pro ženy.

A tak se stalo, že jsem se rozhodla pátrat po životním příběhu této tajemné ženy, abych zjistila, jak její hluboký vztah s Christianem ovlivnil slavného návrháře. Obnášelo to návštěvu míst, kde žili, i zahrad, kde dodnes kvetou jejich milované růže.

Na kraji útesu

Prvním takovým místem byla vila Les Rhumbs postavená v období belle époque na útesech s výhledem na kanál La Manche. Tady Christian a Catherine společně vyrostli. Ze zdí se tu stále line jemný závan květinové vůně Miss Dior, která je nejsilnější v bývalé ložnici Catherine v prvním patře. Růže, bergamot, pačule a jasmín se tu prolínají s vybledlými fotografiemi, které připomínají časy, kdy tu Maurice a Madeleine Diorovi vychovávali svých pět dětí. Vzali se v roce 1898, Madeleine byla krásná devatenáctiletá dívka, Maurice ambiciózní šestadvacetiletý mladík, s hlavou plnou plánů na rozšíření obchodu s hnojivy, který v Normandii založil už v roce 1832 jeho dědeček. Jejich nejstarší syn Raymond se narodil v roce 1899, 21. ledna 1905 přišel na svět Christian, následovala v roce 1908 Jacqueline, v roce 1910 Bernard, a nakonec, o celých sedm let později, 2. srpna 1917, benjamínek rodiny Catherine.

Les Rhumbs působí majestátně, hrdě se tyčí na žulové skále a pod ní se rozkládá zátoka. Dostala jméno po námořnickém termínu pro růžice kompasu, jejich vzor se ostatně opakuje i na mozaice na podlaze uvnitř domu. U vily se rozkládá zahrada, kterou Madeleine dokázala nějakým zázrakem založit na vyprahlých kamenitých útesech desítky metrů nad mořem. Zvládla to i díky penězům z rodinných, nevábně vonících továren, jejichž puch při tom nesprávném směru větru zamořoval město. „L’engrais Dior, c’est de l’or!“ hlásaly reklamní slogany (Diorova hnojiva jsou zlato!). Zápach se do Diorových zahrad nedonesl, naopak tu voněly růže, které před mořskými větry plnými soli chránily vysoké konifery.

Růžové keře tu stále kvetou i díky Catherine Dior, která se zasloužila o to, aby se z vily stalo v roce 1997 muzeum. Přilehlé zahrady se renovovaly podle jejích dětských vzpomínek, a tak dnes vypadají přesně jako tehdy. Vzpomínala na ně jako na „zelenou pevnost“ s bludištěm z ptačího zobu, v němž si hráli jako děti, a o své matce mluvila jako o „obdivuhodné zahradnici“. Madeleine byla na děti přísná. „Moje matka se s chlapci nepárala a ještě méně s dívkami,“ vzpomínala Catherine. Přísnost ale vyvážila tím, že dětem dovolila založit si dva vlastní záhony – jeden ve tvaru tygra, druhý ve tvaru motýla.

Více se dočtete v únorovém Harper’s Bazaaru. Stále v prodeji! 

Objednejte si předplatné Harper‘s Bazaar

Časopis Harper‘s Bazaar
Předplatné

Podobné články

Sleduj nás
na instagramu