Zahlceni informacemi. Naše světy neopraví pětidenní digitální detox

Přebytek informací. Přebytek účtů, které sledujeme a které nám radí, jak žít naše životy a co a s jakým kódíkem kupovat. Přebytek úsměvů, šťastných manželství, vyleštěných eko domovů, dobrodružných cest, brunchů a darů. Taky přebytek myšlenek a výčitek, kdo všechno podle svojí digitální stopy zvládá život mnohem lépe než my.

Foto: Getty Images

Spisovatel George Orwell se v první polovině dvacátého století obával, že lidem bude autoritářskými vládami upírán přístup k informacím. Teoretik médií Aldous Huxley později jeho Velkému bratrovi oponoval s tím, že informací bude tolik, že o ně lidé přestanou mít zájem. Kdo měl pravdu? 

Big Brother mi na sociálních sítích nabízí podložku na jógu ve chvíli, kdy se o ní jen v přítomnosti telefonu bavím po cvičení s kamarádkou, aniž bych ji šla do internetového prostředí hledat. Možnost utratit peníze naservírovaná přímo pod nos. Trochu mě to děsí, ale na děs nemám čas, hledám novou podložku, se kterou dosáhnu v pozici vrány nirvány. Po pár minutách zjišťuji, z jakého množství si vybírám. Materiál, tloušťka, design. Hodinu shromažďuji informace. Po hodině a půl mě chytá migréna – a to není úplně ten zen, který se ze sebe snažím na podložce vydřít.

Žijeme v kombinaci orwellovského i huxleyovského příběhu. Jsme sledováni, ale děláme to všichni dobrovolně (velké téma je, že nedobrovolně do digitálního světa vstupují přes naše účty i naše děti, ale to někdy jindy). Jak už mnohokrát zaznělo, když za nějaký produkt neplatíte, tím produktem jste vy. Ze všech těch informací nás bolí hlava. A co hůř, máme z nich deprese. Orientace v digitálním prostoru je stále těžší a těžší, až z toho člověk občas zapomene jít třeba do lesa a telefon nechat ležet doma.

Digitální detox (návodů najdete spoustu) nám může pomoci nalézt balanc, ale musíme být konzistentní. Zmizet na týden z Instagramu je úsměvně odvážné gesto, které dlouhodobě nevyřeší nic. Mně pomohlo uvědomit si, že mnohem cennější je některé okamžiky plně nasát do sebe a prožít je od začátku do konce než je protínat točením videa, psaním popisku a následným sdílením. Stanovit si jasné hranice, kdy otevírám mail a na kterých sociálních sítích jsem aktivní (pokud mám čas), které kvůli své práci užívám pasivně a do kterých nechci pronikat vůbec. Ať vaše digitální očista bude mít jakoukoli podobu, cíl je jediný – nenechat se ovládat svým telefonem a vnímat digitální prostor ne jako vysavač energie, ale jako užitečné místo.

​​Život a ženství pohledem novinářky Lucie Ptáčkové. V pravidelných sloupcích najdete jak úvahy, tak reflexi současného dění. A třeba tam někde najdete i samu sebe.

Čtěte dál