Vyrábí lokální a udržitelné tenisky. Recyklace za každou cenu nemá smysl, říká Eva Klabalová

Udržitelnost se v módě stala obrovským hitem a poselstvím, ke kterému se hlásí i celosvětově známé značky. Umí to ale i české brandy, například Kave, který pod vedením Evy Klabalové vytváří jedinečné recyklovatelné tenisky. Ta nám v rozhovoru prozradila, jak vypadaly jejich začátky, proces výroby i na co se můžeme těšit na konci listopadu.

Foto: Petr Huser

Značka Kave vyrábějící tenisky z odpadních či zbytkových materiálů s důrazem na minimální ekologickou stopu již ušla pořádný kus cesty. Od malé, kreativní platformy, až po známý a napříč věkovými kategoriemi milovaný obuvnický brand. Jejich „kolekce” se vyrábí v limitovaném množství, každý produkt je opravdový unikát, protože dva identické kusy zkrátka nemohou vzniknout – barevné kombinace jsou vždy jiné. Z českých materiálů (a bez použití lepidla) tak vzniká ryze lokální produkt, jehož zlínské kořeny sahají až do roku 1955. Značku Kave nosí umělci, návrháři, milovníci udržitelné módy i celebrity. Za tím vším stojí zakladatelka Eva Klabalová.

Foto: Tomáš Chrástek

Kolik párů bot vlastníte?

Už se je bojím i počítat. Určitě to ale bude minimálně 40 párů.

Jak se ve vaší hlavě zrodil nápad na recyklované tenisky?

Bylo to v době, kdy jsem pracovala v Číně ve městě Guangdzhou pro jednu americkou designovou agenturu. Každý den jsem kolem sebe viděla tu neuvěřitelnou masovou produkci – obrovská kvanta všemožných produktů pro západní svět. Jednou ráno jsem otevřela okno a začala kašlat. Přes hustý smog nebylo vidět budovu na protější straně ulice. V ten moment jsem si uvědomila, že toho už nechci být součástí, že chci dělat svou práci jinak a jinde.

To, že jsem se rozhodla pro tenisky, byl přirozený vývoj. Nejen, že jsem je navrhovala v Číně, ale s teniskami jsem začala už na střední škole, kdy jsem jako brigádník pracovala právě ve zlínské továrně, která je vyráběla.

Paradoxně do oné továrny jsem se vrátila po mém návratu z Číny. Už ovšem ne jako dělník, ale jako zakladatelka Kave.

Jaké byly začátky značky Kave?

Těžké. Asi dva roky byly tenisky uskladněné u rodičů v obýváku, kde jsem je taky balila a pak vozila na poštu. Vše jsem dělala sama, nebyl za mnou žádný investor ani partner. První kolekci jsem financovala ze svých úspor. Z ní pak zase tu druhou a tak dál. Teď je to pět let, jsme na všechno ve dvou lidech.

Je pravda, že design tenisek se dá nazvat „zlínskou ikonou”?

Něco na tom bude. Už jen proto, že výroba tzv. gumo-textilní obuvi tvořila velkou část výroby baťovských závodů. Na této tradici jsem založila i svůj koncept využití starého strojního vybavení. Jde o aplikaci inovativního myšlení na staré výrobní procesy. Tím vzniká zcela nový produkt. Třeba forma na podešve, kterou využívám, pochází z roku 1955, byla vyvinuta pro armádu. Byl tedy kladen velký důraz na pohodlí.

Foto: Petra Kopásková

Koncept recyklování „do nekonečna” dělá už nějakou dobu Baťa se Sofia shoes v Malawistále se také mluví o Adidas a jejich pilotním konceptu dokola recyklovatelných tenisek Loop (nyní ve stádiu Gen2) - Kave dělá to samé v Česku. Jak to funguje a je to lepší než výroba stále nových kusů? 

Recyklace se stává častým marketingovým nástrojem. Setkala jsem se dokonce s firmou, která deklarovala, že vyrábí produkty z PET lahví. Při testování vyšlo najevo, že materiálem sice je PET, ale ve formě „virgin“ granulí. Přesněji řečeno materiálu, který původně lahví nikdy nebyl, a přímo se stal oním „recyklovaným“ produktem. Dnes už dokonce vznikají nové firmy, věnující se právě testováním toho, zda se opravdu jedná o recyklovaný materiál.

Co se otázky týče, recyklování do nekonečna je technologicky nemožné. Každým procesem recyklace materiál degraduje, vždy musí být přidán tzv. „virgin“ materiál. Což jde krásně vidět na podešvi od Bati i Adidas. Recyklovat tedy ano, ale ne za každou cenu. Musí to dávat smysl, jelikož ta hranice je velmi tenká. Energie vynaložená na recyklaci je standardně větší než při použití nového materiálu. Proto jsou recyklované produkty často dražší než ty „nové”. Chráníme tak ale naše přírodní zdroje. Vždy je tu omezení kolik procent „recyklátu” je možno použít. Když ho použijeme moc, může podešev prasknout nebo se rozsype. A to nikdo nechce. Proto se standardně pohybují mezi 5-10 %. Já teď testuji množství dvojnásobné. To se týká recyklace již obnošených bot. Velký rozdíl hraje hlavně to, jaký materiál se používá. Pro podstatnou část Kave tenisek používám odřezky a zbytky z předchozí výroby. Tak je to pak až 100 %.

Pro velkou značku je nesmysl, aby zákazníci posílali obnošené tenisky zpět. Transportem roste uhlíková stopa, recyklace nedává smysl. Tady má lokální brand výhodu. Když jsem vydala výzvu, aby zákazníci posílali obnošené tenisky zpět, přišlo jich cca 200 párů. Bylo to skvělé v poměru k tomu, že je Kave na trhu necelých pět let a každý model je vyroben v limitovaném množství párů. Moc mě těší, že lidem není jedno, co se s obnošenými teniskami stane.

Foto: archiv značky

Krom limitovaných kolekcí, které se vyrábějí pouze ve sta exemplářích, máte za sebou spolupráci s Ondrash Tattoo, Oktagon MMA a Eyelevel. Kdybyste si mohla vybrat „dream collab”, s kým by to bylo?

Banksy! To by byl sen! Na konci listopadu ale půjdou do prodeje tenisky ve spolupráci s Eliškou Podzimkovou a s tou jsem chtěla pracovat už dlouho.

Na Designbloku jste představila svou spolupráci s legendární „voňavou” značkou Melissa - uveďte nás prosím do obrazu.

Melissa se udržitelnosti sama věnuje. Kontaktovala mě firma Bella Brutta, která je zastupuje ve střední Evropě. Z Brazílie do Evropy jsou dováženy tzv. obchodní vzorky, které značka nabízí obchodníkům. Obecně u všech značek platí, že se jedná vždy pouze o jednu botu. Nikdy to není pár. A tyto vzorky se hromadí, a tak s jejich recyklací je problém. Boty Melissa jsou ale z úplně jiného materiálu, než se kterým jsem doposud pracovala. Přijala jsem však tuto výzvu, a za pomoci odborníků vznikly Kave tenisky, jejichž podešve jsou vyrobeny z kaučuku a nadrcených „melissek“. Ty teniskám propůjčují svou typickou vůni, i když už ne tak silnou.

Tuto drť ale nechci používat „jen“ k výrobě tenisek. Její potenciál je mnohem větší, ale to si nechám zatím pro sebe…

Jak vypadá proces výroby? 


Každý pár je jedinečný... Který bude váš? 

Čtěte dál