Vánoční filmy podle redaktorek Harper's Bazaaru

Které filmy si nikdy nenecháme ujít?

Vánoční atmosféra houstne a my už se nemůžeme dočkat, až se zachumláme do deky vedle svých nejbližších a koukneme se na tyhle filmy. Tak jako každý rok. A příští rok zase...

Nora Grundová, šéfredaktorka
Foto: archiv distributora

Trable o Vánocích

Neznám jiný národ, který by s vážnou tváří, nehledě na věk, sledoval o Vánocích jednu pohádku za druhou, kde se to princi, rádci, čerty a solí nad zlatem jen hemží. Pohádky a filmy z protektorátu zaplaví všechny obýváky, včetně toho našeho. A samozřejmě Láska nebeská, za mě nejlepší vánoční film. Ovšem už čtvrtým rokem se vracím k filmu, který má v češtině trochu natvrdlý název Trable o Vánocích, zatímco originální titul je Love the Coopers. Když totiž nemám dost dojetí z vlastní rodinné sešlosti, dám si tu u Cooperů. Tam se vztahy rodičů i jejich dospělých dětí intenzivně chystají k rozpadu a zrovna před Vánocemi, takže když se všichni sejdou u jednoho stolu… hádejte, jak to dopadne. Jedna ze scén mě dojme bez výjimky pokaždé. To když se jedna z dcer, Eleanor, vrací na Vánoce domů přes letiště, které zapadne sněhem. Seznámí se tu s vojákem Joem, kterému kvůli vánici zruší let domů. Eleanor tedy Joea pozve ke svým rodičům s tím, že bude předstírat jejího přítele, což udělá jejím rodičům radost. Jak se mezi Eleanor a Joem, kteří jsou ve všem úplně odlišní, po cestě vlakem mimoděk zrodí láskyplný cit, je fascinující a dojemné. A je to lepší než celá pohádka.

Veronika Miškovská, zástupkyně šéfredaktorky
Foto: archiv distributora

S čerty nejsou žerty

Na tradiční české pohádky už mě moc neužije, viděla jsem je snad už stokrát. Výjimku tvoří s Čerty nejsou žerty, které můžu vidět klidně i po stoprvé. Pan Nárožný a jeho „Mě otočte, ne koně” a „Máchale, spadlo ti to.” patří k našim rodinným Vánocům.  Pak se také ráda kdykoliv podívám na cokoliv od Juraje Herze, Prince a Večernici nebo Nekonečný příběh, u kterého jsem byla přikovaná už jako malá. Scéna se Sfingami u Sandonorika mi husí kůži nahání dodneška a u topícího se Artexe pláču taky pořád.

Zdenka Tomis, kosmetická redaktorka
Foto: archiv distributora

Prázdniny

V posledních letech jsem o Vánocích pohádkám a svátečním filmům moc nedala, takže letos si to hodlám vynahradit. Nejvíc se těším na Prázdniny - chci bydlet jako Cameron i jako Kate, zvlášť když náhle zazvoní Jude Law. Baví mě Billy Bob Thornton jako Santa alkoholik ve filmu Santa je úchyl. Určitě si dám českou klasiku S tebou mě baví svět a budu závidět hromady sněhu. A vždycky mě rozesměje sjezd na běžkách ve Sněženkách a machrech.

Lucie Švábenská, On-line Content Editor
Foto: archiv distributora

Sám doma

Na mysl mi hned přichází několik filmů jako Láska nebeská, Grinch nebo  Pelíšky. Ale pokud mám vybrat ten nejoblíbenější nebo nejvýznamnější, tak je to série filmů Sám doma. U něj se vždy sejde celá naše rodina. I když jsme sebevíc zaneprázdnění a během roku se nacházím na různých místech i v různých státech. Vždy si k tomu dáme domácí vaječňák, smějeme se každé scéně, přestože to známe nazpaměť, a užíváme si společný rodinný čas. 

Kristýna Mazánková, redaktorka
Foto: archiv distributora

Pretty Woman

Co se týče vánočního programu, nejsem vybíravá. Koukám na všechno. Že Tři oříšky pro Popelku vidím už po pětatřicáté? Nevadí! Stejný přístup mám k Čertům, se kterými nejsou žerty, s Pelíšky, s Třetím princem, k Pretty Woman i k Lásce nebeské. To pak ležím na gauči a už dopředu tuším, co řekne Vivien, jaký vzkaz je napsaný na čtvrtkách, co si myslí Jurášek i kde udělali soudruzi z NDR chybu. Ta předvídatelnost je na tom krásná. A nahrává i tomu, abych si při sledování těchhle vánočních stálic dopřála sem tam šlofíka. 

Karolína Otevřelová, šéfredaktorka on-line
Foto: archiv distributora

Láska nebeská

Se sledováním vánočních filmů obvykle začínám kolem první adventní neděle, kdy přemýšlím, jak vlastně záčíná film Láska nebeská. Kolik že tam zbývá týdnů do Vánoc? Přičemž si ho musím okamžitě pustit. A většinou se stane, že si ho pak pustím do konce roku ještě minimálně jednou. A vždycky na konci brečim. Hrozně moc! U Snowboarďáků vzpomínám na své první pokusy na prkně, které proběhly sice rok před tím, než se film natáčel, zato přesně na té stejné sjezdovce a taky ve stejném období. Byly jsme čtyři holky, myslely jsme si, že sbalíme ty nejvíc cool snowboarďáky a rasta copánky (které má ve filmu Lucka Vondráčková) jsem měla čerstvě sundané... A nesmím zapomenout ani na Deník Bridget Jones, který miluju, i když jsem myslela, že nikdy nebudu starší než ona... 

Čtěte dál