Umím vlastně mluvit / naslouchat své vnitřní ženě?

Ženskost a moje vnitřní žena. Přiznám se, že dlouho jsem s ní neuměla komunikovat...

Foto: Matěj Paprčiak

Víte jak se říká - ona je spíš taková klučičí holka - tak to jsem byla přesně já. Ne, že bych se snad jako chlapec cítila, nebo se tak dokonce oblékala... a ne, že bych se nemalovala, nebo si dokonce neholila nohy a nenosila podprsenku... Pravdou je, že na dobrou podprdu nedám dopustit ať si kdo chce, co chce říká...

Foto: Matěj Paprčiak

Ne, to vůbec ne. Spíš jsem se nikdy nedokázala jako žena uvolnit. Velmi úzkostlivě jsem vždy dbala na to, jestli nemám moc velký výstřih, jestli ta sukně není příliš sexy, abych byla cudná a nenosila nic lascivního. I přesto, že se mi sexy a smyslné oblečení na ženách líbí.

A když už jsem se přece jen odhodlala a nějaký ty sexy kratší šatičky na sebe vzala, někdy i dokonce s hlubokým výstřihem, většinou jsem se v nich necítila ve své kůži. A úzkostlivě jsem si je stahovala. Co to šlo. A přes výstřih dala šátek. A to ani nemluvím o tom, že pozornosti, které se mi díky nim třeba dostalo, jsem si ani neužila. Ba naopak. Byla jsem z toho nesvá. No, a kouzlo šatiček tím pádem bylo promarněno.... A to ne pro to, že bych se snad oblékala, aby se mi dostalo mužské pozornosti. Oblékat se máme tak abychom se cítili dobře, smyslně, neodolatelně, svobodbě. Abychom vyjádřili nějaký postoj. Prostě oblékání má spoustu záměrů a když jdete večer ven, většinou je záměr být chic. Což je ale těžké vstřebat, když se tak necítíte.

Foto: Matěj Paprčiak

Mám pocit, jakoby mi celé mé dospívání trvalo pochopit, že moje vnitřní žena je taková, jakou si ji vychovám. Moje ženskost je moje a určuji si ji já. Její hranice jsou mojí volbou a její forma taky.

Je důležité si uvědomit, že se nemusíme stydět za to, co se nám líbí. Nemusíme se stydět ani za to, v co věříme. Nemusíme se stydět za to, cítit se sexy, nemusíme se stydět za užívání si svého těla a nemusíme se stydět za svou sexualitu. Nemusím se nikomu zpovídat. Krátká sukně je tak krátká, jak my sami uznáme za vhodné. Říkám si (a chce se mi to skoro křičet): ,,Chci být svá, chci být osvobozená od předsudků, chci být žádoucí. Chci se cítit smyslná a nechci se za to stydět. Nechci se zabývat tím, co si mé okolí myslí o mém vzhledu. A nechci se oblékat podle toho, co se ode mne očekává!''

Foto: Matěj Paprčiak

Také si říkám, jak absurdní mi přijde, že mi přijde absurdní tohle občas chtít. Vždyť přece já chci jen být taková, jaká chci být... A plnit si všechny své sny nehledě na to, jak bláznivé a nereálné se na první pohled zdají. Jde o to, to nevzdávat!
 
Jestli mě někdy napadlo, že v Londýně budu pravidelně chodit na Fashion Weeky? Že se dostanu do backstage? Že potkám úžasné designéry, fotografy, modely a modelky, herce a všechny možné kreativce? Jo! Napadlo mě to! Věděla jsem, že se to uskuteční?
 
Věřila jsem!
 
Doufala jsem!
 
A pracovala jsem tak tvrdě, jak jen si to tohle bláznivý “industry” žádá. Mám vyhráno? Nemám, ale jsem odhodlaná a jdu do toho! Bojím se, že to nedám... Bojím... Ale neznamená to, že to vzdám! Ba naopak!
Sni a pracuj tvrdě ( hlavně na sobě) pro sebe. Nikoliv pro okolí. Jediný člověk, se kterým by jsi se měl/a srovnávat, jsi ty včera... Zítra chci být lepší než dnes, říkám si. Každá maličkost se počítá! Každé překonání sebe
sama!
 
Takže: měj se rád/a a věř si!✌

Kind Regards Karolina Holubova #mejserada

Čtěte dál