Sedím na náměstíčku Piazza Marconi v našem malém sicilském městečku Grotte. Kolem mě se shlukují místní chlapící, povětšinou sicilští penzisté, kteří se připravují na partičku místní karetní hry “cinque cento”. Dědouškové jsou nažehlení a vyvonění… Plně připraveni na karban.

Je po sezóně a kromě mě a Matěje tu už nikdo ráno nesedává. Nikdo, kromě nás a dědoušků karbaníků. Ti, co sem jezdí na léto, už dávno odjeli. Místní omladina by vám řekla, že už tu zase “chcípl pes”. Pravdou ale je, že pro mě ta pravá sicilská pohoda začíná až právě teď. Když zavřu oči, slyším jen šustění karet a jejich pleskání o stůl, popojíždění fiátků a nekonečné karetní dohady. Nerozumím ničemu, baví se sicilsky a na to ta moje lámaná italština opravdu nestačí…

Foto: archiv Karolíny Holubové

Mají celý den před sebou a nikdo nikam nespěchá.  Atmosféra je tu pozvolná a uvolněná. Pro někoho, kdo žije ve zrychleném světě jako je Londýn, je to přímo oáza pro duši. Nasávám tu místní atmosféru. A znovu se ptám sama sebe - umím já ještě odpočívat? Umím celý den nic nedělat? Umím se ještě flákat, aniž bych měla pocit, že jsem promarnila den a uvalila se do těžké deprese? 

Umím já si ještě užít nic nedělání?!

Dnešní lidé jsou vycepovaní stále něco dělat, říkám si. Vždy se najde něco, co můžeme udělat, zařídit, vyřešit nebo domluvit. A když už opravdu nic jiného na práci nemáme, můžeme alespoň zkontrolovat, co dělají ostatní prostřednictvím svých vlastně už přechytračených telefonů.

Foto: archiv Karolíny Holubové

Na Sicílii už jezdím osmým rokem. Dokonce jsem si stanovila, že nový rok pro mě začíná a končí tady. Dovolila bych si tedy říci, že už o Sicílii ledacos vím, ledacos jsem tu i zažila. 

Pro ty, kteří tento ostrov ještě nenavštívili, začnu tím, že Sicílie je úžasná už jenom svojí rozlohou. Je tak nějak kompaktní ale zároveň různorodá. Není velká, ale rozhodně není malá. Dá se poměrně snadno procestovat. Jen musíte počítat sem tam s nějakou objížďkou, nedokončenou silnicí, špatným značením a s nevyzpytatelným řízením temperamentních Siciliánů, kteří si na silnici dělají, co chtějí.

Pamatuji si, že v Palermu se mi třeba stalo, že na mě začala auta troubit, ať jedu, když jsem poslušně zastavila na červenou. 

Foto: archiv Karolíny Holubové

Sicílii oblévají hned tři moře, Thyrhenské, Jónské a Středozemní. A pláže jsou tu opravdu rozmanité. Ať už se vydáte na kaolínové Scala dei Turchi či písečné pláže na jihu Sicílie nebo černé kamenité pláže v okolí Catanie, každá z nich má opravdu co nabídnout. A možnost to střídat je taky prima. 
 
Jídlo, je tu přímo fantastické. Siciliáni strašně rádi vaří a jedí. Z historie je Sicílie chudou zemí. Tento ostrov ve Středozemním moři se snažil obsadit kde kdo. Ať už to byly Arabové, Normané či Řekové… na Sicílii nebyl nikdy klid a do 20. století tu ještě byla velká bída. 

Foto: archiv Karolíny Holubové

Zdejší lidé se tedy naučili velké skromnosti, pracovitosti, ale i umění si dopřát, jen když to bylo trochu možné. A protože zdejší podmínky pro pěstování jsou díky kopcovitému profilu většiny Sicílie velmi obtížné, jídla si zde lidé velmi váží a dbají na jeho kvalitu. Od místních rolníčků zde koupíte úžasné víno, užijete si domácí chléb, od souseda mandle z jeho “campagni”, to jsou jejich pozemky, kde pěstují kde co... Olivový olej od lokálních pěstitelů oliv a všechno čerstvé tak, že to voní na sto metrů a rozplývá se na jazyku! Navíc ovoce a zelenina je zde tak laciná, že když jsme za dvě kila cherry rajčátek, půl kila vína, 4 pomeranče a náruč sicilských divno okurek ibrid platili 4 éčka, kroutil Matěj jenom nevěřícně hlavou. 

Foto: archiv Karolíny Holubové

Ale abych se vrátila z toho rozplývání se o tom, jak se tu dobře žije a to i s malým rozpočtem…  zpět k mé hlavní myšlence.  Hlavně se mi tady líbí, jak tu život plyne. Nejčastější odpověď na jakoukoliv otázku je ,,piano piano”, což tady znamená pozvolna či tak trochu přeneseno ,,uklidni se, výdech nádech, napij se (nejspíš vína nebo kafe) - a teď mi řekni co máš vlastně na srdci.” Lidé tu tolik nespěchají naopak žijí přesvědčeni, že všechno má svůj správný čas. 
 
Myslím, že si tento rytmus osvojili především díky pěstováním všeho možného. A když se nad tím člověk zamyslí, dává to smysl. Vždyť přece každý z nás v přeneseném slova smyslu musí nejdřív zasít a starat se o to, co zasel, zalévat a bdít nad úrodou, aby pak mohl sklízet. A mandle stejně znovu nevyrostou dřív, než za rok. A do té doby, co budou na stromě růst, si chci užívat života a vyhradit si i chvíle na odpočinek. Umět si užívat život tak, jako Siciliáni, jejichž práce je většinou tuze těžká. Když se ale baví, tak se baví. Zkrátka vše má svůj vyhrazený čas a my se akorát musíme naučit nesnažit se přechytračit život a naopak ho nechat plynout. 

Tak já jdu na trh a užiju si posledních pár dnů své dovolené před tím, než se opět vrátím do toho civilizačního blázince… ať už se nazývá jakkoliv vyspělým! 

Krásný den!

Karolína