Jako prošívané polštáře nebo bundy, tak na první pohled mohou působit díla Elišky Konečné, jež pracuje především s textilem a pomocí prošití tvoří do „polštářů“ reliéfní obrazy. Jak se dle jejího názoru liší umění tvořené ženami a muži a co je pro ni při tvorbě důležité?
Foto: archiv Elišky Konečné
Jak jsme vás již informovali, výstava NEW SELECTION pražské galerie Kvalitář představuje díla čtyř mladých umělkyň - Romany Drdové, Elišky Konečné, Petry Lomnické a Antonie Stanové, coby modelka se zapojila i malířka Alžběta Krňanská. Nový způsob, jak ukazovat umění v dobách, kdy je galerie uzavřená - tedy skrze výlohy prostoru - se navíc pojí se snahou ukázat veřejnosti více žen, umělkyň, a jejich autorských instalací.
S každou z nich jsme si povídaly o tom, jaké to je být umělkyní třetího tisíciletí, a nyní vám přinášíme zpověď Elišky Konečné:
Nejsem si vědoma zásadního rozdílu, chci tím říct, že když vidím nějaký umělecký předmět, nerozeznám okamžitě, zda je tvořen ženou či mužem. Možná je rozdíl v tom, že žena k popisu člověka užívá přirozeně znaku ženy a naopak.
Člověk i mimolidské vnímání světa, interpretace nehmotných událostí ve hmotné formě. Snaha vnímat známou zkušenost jako neznámý zážitek.
Do jisté míry je mým leitmotivem právě přenos zkušenosti, tedy zda a jak zkušenost sdělovat a sdílet.
To, co pro muže. Více sebevědomí, důmyslnosti a citlivosti tam, kde pozbývají.
Nedokážu vybrat jednu, a tak vybírám alespoň tři. Běla Kolářová, Kiki Smith a Marie Tučková, jelikož je jejich práce krásná a obohacující.