Umělkyně Eliška Konečná: Přála bych si, aby měli umělci více sebevědomí

Jak jsme vás již informovali, výstava NEW SELECTION pražské galerie Kvalitář představuje díla čtyř mladých umělkyň - Romany Drdové, Elišky Konečné, Petry Lomnické a Antonie Stanové, coby modelka se zapojila i malířka Alžběta Krňanská. Nový způsob, jak ukazovat umění v dobách, kdy je galerie uzavřená - tedy skrze výlohy prostoru - se navíc pojí se snahou ukázat veřejnosti více žen, umělkyň, a jejich autorských instalací.

S každou z nich jsme si povídaly o tom, jaké to je být umělkyní třetího tisíciletí, a nyní vám přinášíme zpověď Elišky Konečné:

V čem se umění tvořené ženami podle vás liší od umění mužského? 

Nejsem si vědoma zásadního rozdílu, chci tím říct, že když vidím nějaký umělecký předmět, nerozeznám okamžitě, zda je tvořen ženou či mužem. Možná je rozdíl v tom, že žena k popisu člověka užívá přirozeně znaku ženy a naopak.

Co vás inspiruje v tvorbě?

Člověk i mimolidské vnímání světa, interpretace nehmotných událostí ve hmotné formě. Snaha vnímat známou zkušenost jako neznámý zážitek. 

S jakou emocí tvoříte? Co se snažíte svým dílem předat / sdělit?

Do jisté míry je mým leitmotivem právě přenos zkušenosti, tedy zda a jak zkušenost sdělovat a sdílet. 

Co byste si přála pro ženy v umění? 

To, co pro muže. Více sebevědomí, důmyslnosti a citlivosti tam, kde pozbývají.

Kterou umělkyni a proč by měl každý znát?

Nedokážu vybrat jednu, a tak vybírám alespoň tři. Běla Kolářová, Kiki Smith a Marie Tučková, jelikož je jejich práce krásná a obohacující.