To nejlepší, co pro sebe můžete udělat, když vás přestane bavit číst

Ze všech stran se na vás teď valí tipy, jaké knihy si rozhodně musíte přečíst. Jenže co když vás ten světový bestseller s deseti zlatými nálepkami na přebalu po pár stránkách ne a ne zaujmout?

Foto: Unsplash

Dostali nebo koupili jste si knihu, o které vaše kamarádka/matka/kolegyně tvrdí, že si ji za každou cenu musíte přečíst. Že vám změní život, že po jejím přečtení se stanete osvícenější lidskou bytostí. S gustem se tedy do toho zázraku pustíte, ale místo toho, abyste zaujatě hltala každou stránku, oči se vám líně převalují přes každé slovo a o autorovi oné knihy si začínáte myslet svoje. Jenže čtete dál, i když se do toho nutíte, protože to se přece ve slušné společnosti dělá - lidé se zdraví na ulici, platí se daně, chodí se k volbám a knihy se dočítají. Všechny! Autor si s tím přece dal takovou práci a vy, nevděčníci, byste mu teď plivli do tváře. Že se nestydíte…

Teď si pojďme říct, proč vám prospěje dělat přesně pravý opak, tedy nezáživnou knihu odložit včas. Je to stejné, jako když stojíte ve frontě, která se dlouho nehýbe. “Už tu stojím tak dlouho, to by se přece už nevyplatilo právě teď odejít,” říkáte si. A tak, abychom si odůvodnili to, že ve frontě jen ztrácíme čas, trčíme tam dál a plýtváme svým časem ještě mnohem víc. Stejné je to i s knihami. Když už jste přečetli těch 150 nic moc stránek, těch dalších 100 už přece vydržíte. Jenže energii, kterou vynakládáte na prokousávání se tím zbytkem, byste krásně mohli věnovat knize, která vás bude bavit mnohem více a obohatí vás stonásobně. 

Neznamená to ovšem, že byste se automaticky měli vzdát po pár stránkách, někdy chvíli trvá, než si nás autor svými postavami a příběhem omotá a my se do příběhu ponoříme. Řeč je o knihách, do kterých se nemůžete “zakousnout” ani na více pokusů a i po notné dávce času, kterou jste knize dali, vám je osud jejích hrdinů šumafuk.

Foto: Unsplash

Chvála ne-čtení

Každá nedočtená kniha těžce zkouší čtenářovo ego. Nemůžeme to přece vzdát, nejsme padavky, všem se kniha líbila, tak na ní snad něco musí být. Třeba vás začne bavit na další stránce, nebo na další, nebo na další… Je přitom jedno, jestli se jedná o uznávanou klasiku, nebo bestseller populární autorky. Přiznejme si to, čtenáři jsou trochu snobové a každá dočtená kniha je jako trofej, skolené zvíře, zářez na pažbě, další frčka na ramenou, chcete-li. Nedočtená kniha je nepříjemný rest, který nás trápí a slabším jedincům nedá dokonce spát. 

Psychoanalytik a profesor literatury na Pařížské univerzitě o nedočítání knih dokonce napsal knihu s výmluvným názvem "Jak mluvit o knihách, které jste nečetli" a sám v ní píše: “Ne-čtení není jen pouhá absence čtení. Je to skutečná činnost, která spočívá v tom, že si aktivně vytvoříte odstup od záplavy knih, která se na vás valí, a jen díky tomu vás nezahltí. A jako taková by měla být podporována a dokonce i vyučována.” Navíc, jak ukazují výzkumy, řada populárních i cenami ověnčených knih skončí nedočtena. Například podle vydavatele e-knih Kobo dočetlo Stehlíka, bestseller roku 2014, jen 44 % čtenářů. (Autorka tohoto článku ho dočetla a musí uznat, že těch zbylých 56 % “nedočítačů” o nic zázračného nepřišlo.) 

A tak stejnou energii, s jakou se vrháme do nakupování nových knih, bychom měli i některé knihy odkládat. Přistupujte ke knihám s hlavou otevřenou a experimentujte s tím, co vás oslovuje. Rozšiřujte si obzory a objevujte nové autory i ze zemí, které váhavě hledáte na mapě. Nenechte se nutit do “strhujících bestsellerů” a najděte si “svoje čtení”. Nelitujte peněz utracených za nezdolané knihy a posílejte je s láskou dál. Všechny knihy na světě stejně přečíst nemůžete. Důležitější než počet dočtených knih je ryzost vaší čtenářské vášně. Protože existuje mnohem horší věc, než tu a tam odložit nudnou knihu - nečíst vůbec.

Čtěte dál