Syndrom podvodníka - proč máte pocit, že si nezasloužíte svůj úspěch

Setkáváte se s pocity, že jste ve své pozici nebo na škole neprávem? Že vaši přátelé nebo kolegové musí každou chvíli odhalit váš podvod, a že si své úspěchy nezasloužíte? Vítejte v klubu!

Foto: Shutterstock

Podle odborníků s těmito pocity nedostatečnosti alespoň jednou v životě bojuje až 70 % lidí. Lidé, kteří trpí tzv. Imposter syndromem neboli syndromem podvodníka, věří, že svých úspěchů dosáhli nezaslouženě, protože nejsou dost kompetentní, zkušení nebo inteligentní. Také žijí v nepřetržitém strachu, že okolí jejich nedostatky brzy odhalí - odtud název syndrom podvodníka.

Většinou se ale jedná o lidi ve vysokých pozicích, často s mnoha vysokoškolskými tituly a nezpochybnitelnými úspěchy. Oni sami ale často věří tomu, že své pozice dosáhli neoprávněně, například zásluhou šťastné náhody nebo tím, že se hodně snažili. Mají strach z toho, že v budoucnosti jejich nedostatečnost “praskne” a budou odhaleni, nebo svůj úspěch už nedokážou zopakovat.

(Nejen) ženský problém

Tento fenomén byl prvně objeven a popsán v sedmdesátých letech minulého století. Psycholožky Pauline Rose Clance and Suzanne Imes, které se tímto fenoménem zabývaly, se domnívaly, že se jedná čistě o problém žen. Pravdou, je že syndrom podvodníka postihuje častěji ženy, nevyhýbá se však ani mužům.

Častý je mezi studenty náročných oborů, jako je medicína nebo práva, manažery na vysokých pozicích, ale i v dalších profesích, například mezi herci, podnikateli, psychology či advokáty.

Psycholožka  Audrey Ervin říká, že se týká každého, „kdo nedokáže internalizovat a uznat svůj vlastní úspěch.”

Perfekcionisti, sólisti a superženy

Valerie Young, autorka knihy  The Secret Thoughts of Successful Women (Tajné myšlenky úspěšných žen), která se syndromem podvodníka dlouhodobě zabývá, v knize odhaluje typické vzorce v chování těch, kterých se syndrom týká. Často jsou to perfekcionisté, kteří mají pocit selhání pokaždé, když nedostojí svým neuměřeně vysokým standardům nebo udělají sebemenší chybu. Pod tíhou perfekcionismu se lidé cítí nuceni poskytovat neustále 100% výkon, a pokud se jim to nedaří, cítí se neschopně a mohou trpět úzkostmi.

Foto: archiv nakladatelství

Další skupinu tvoří tzv. experti, kteří neustále studují, absolvují kurzy a získávají certifikáty. Experti by nikdy neposlali odpověď na pracovní inzerát, kde nesplňují všechny požadavky, a často se bojí na meetingu na něco nahlas zeptat, aby nepůsobili hloupě, že neznají odpověď na svou otázku sami.

Syndrom podvodníka se nevyhýbá ani těm, u kterých byste ho skutečně nečekali - přirozených géniů, kterým jde vše, na co sáhnou. Jsou tak zvyklí, že se jim všechno daří a vše zvládají levou zadní, že v situaci, která po nich vyžaduje větší snahu nebo úsilí, okamžitě dostanou od svého mozku signál, že dosud byli “podvodníky”.

Problém mají také sólisti, kteří chtějí všechno zvládat sami, a v momentě, kdy je třeba požádat o pomoc, mají pocit, že selhali. Supermani nebo superženy pak tvrdě pracují, aby všem ve svém okolí dokázali, že nejsou podvodníci. Potřebují být úspěšní a dokonalí ve všech oblastech života - v práci, studiu, koníčccích, vztahu i rodičovství, a pokud se jim něco nedaří, dostaví se pocity selhání, nedostatečnosti a silný stres.

Co syndrom podvodníka způsobuje?

Na to neexistuje jednoduchá odpověď. Někteří odborníci se domnívají, že za ním stojí osobnostní rysy, jako je sklon k úzkostem nebo neuroticismus. Jiní hledají příčiny ve výchově a zážitcích z dětství - například u dětí, které vychovávali perfekcionističtí rodiče. Jistě jste i vy měli nějakého kamaráda, pro jehož rodiče nebyla jedna mínus dobrá známka, a čekali od potomka stoprocentní výsledky. Možná jste tím dítětem, které mělo pocit, že pro rodiče není dost dobré, dokonce vy sami.

V počátcích může být také srovnávání dítěte se sourozencem, který byl lepší ve škole, úspěšnější ve sportu nebo vynikal v jiné oblasti. Tyto děti si pak do života odnášejí pocit, že si musí lásku zasloužit, a to ve všech oblastech života, práci nevyjímaje.

Jak se syndromu zbavit?

Tady je každá rada drahá. Pro začátek zkuste realisticky zhodnotit své schopnosti a pokuste se odlišit realitu od svých temných myšlenek a domněnek. Pokud vás dlouhodobě většina lidí ve vašem okolí uznává, chválí a oceňuje, je nepravděpodobné, že by se všichni pletli.

Užitečné může být podělit se o své obavy a pocity s přítelkyní, které důvěřujete, vyhledat schopného mentora, který vás ujistí, že vaše pocity nejsou nic neobvyklého a nezakládají se na pravdě, nebo se svěřit do rukou odborníka, nejčastěji psychologa, který vám může pomoci odhalit příčiny těchto pocitů a naučit, jak s nimi pracovat.

Uvědomte si své klady a silné stránky a nebojte se sáhnout i po příležitostech, které vám připadají nad vaše síly. Jen tak odhalíte, co ve vás skutečně dřímá, a nebudete žít ve stínu svých obav.

Čtěte dál