Šperkařka Mária Kobelová: Emoce se ukrývají ve zlatě

Pro Márii Kobelovou jsou šperky deníkem plným dojmů a pocitů. Hlavním tématem její tvorby je nyní životní odolnost. Rozhovor s Márií Kobelovou jsme přinesli v rámci projektu 25 žen, kterým oslavujeme 25. výročí uvedení Harper’s Bazaaru na náš trh.

Foto: Matúš Tóth

Kontrast. Šperky Márie Kobelové jsou povětšinou minimalistické a elegantní. Přesto si jich hned všimnete. Když začne vyprávět o sebejednodušším prstýnku, dokáže vám, že se i do neokázalého kusu kovu dá schovat celá paleta emocí – vášeň, něha i láska.

Je nějaká emoce, která by ve šperku ztvárnit nešla?

Zhmotnit se může úplně každá emoce. Základem je spíš odvaha autora. Každý vnímá emoce různým způsobem, například já k nim chovám hlavně respekt, ale zároveň si hlídám, jak moc si je k sobě pustím. Ukázat emoce chce někdy odvahu. To je ta největší výzva – vtisknout šperku vlastní upřímnost, která se promítne do autentického tvaru.

Čím vás šperky fascinují?

Užívám si hlavně jejich vývoj a proces. Jeden kus šperku je přibližně rok práce, života a emocí. Jsou to vzpomínky! 

Rok?! To je neuvěřitelná doba! Nestává se vám, že z původního nápadu nakonec v konečném výsledku nic nezůstane?

Vůbec ne, celý proces přemýšlení na sebe navazuje a formuje se, pak vše dává smysl jako skládačka.

A jak poznáte, že šperk je hotov?

Je třeba věřit vlastnímu úsudku a stát si za svým. Cit a intuice řekne, kdy je hotovo. 

Foto: archiv Márie Kobelové

Zrovna pracujete na nové kolekci Siri. O čem bude?

Zabývám se v ní psychickou odolností. Tvarové řešení šperků vzniklo v duševním stavu flow, a každý šperk se tak stal jakousi asistentkou mysli v plné síle. V posledním roce jsem si právě tu sílu poprvé uvědomila. V jednom rozhovoru mi bylo řečeno, že je ze mě cítit hodně oheň, čehož jsem se tehdy lekla, ale po delším přemýšlení jsem si přiznala, že ano, mám v sobě ten oheň a vášeň pro všechno. Začala jsem si mnohem více uvědomovat, jak se mysl a psychika člověka vyvíjí, ať už věkem, nebo zkušenostmi. Ale možná je to také díky času, který jsme získali na samotné přemýšlení v době covidové. Došlo mi, že vše je pouhý stav mysli.

Co je důležité pro to, aby se vám dobře pracovalo?

Vnímat city a život kolem sebe. Díky tomu nacházím inspiraci všude. Následně je důležité mít čistou hlavu a umět se soustředit, otevřít se vlastní fantazii. Když už mám vybraný inspirační zdroj, formuje se postupně až do posledního momentu, kdy už je jediným nepřítelem čas. 

Foto: archiv Márie Kobelové

Čtěte dál