Silný, ženský hlas Terezy Groszmannové

Jaké je to hrát pod svým jménem?

Její rodný kraj okolí Železnice v Podkrkonoší je známý četností a kvalitou ochotnických souborů. A tak i malá Tereza po boku svých rodičů pilně hrála v mnoha představeních místního souboru a několikrát se dostala i na Jiráskův Hronov. Logicky tak následovalo studium na konzervatoři.

Foto: Národní divadlo Brno

Měla velké štěstí na pedagogy, kterými byl Vladimír Krátký, Jaroslav Kuneš, Jaroslav Satoranský, Jana Preissová či Ladislav Mrkvička. Sama Tereza vzpomíná na jejich lidský přístup k profesi, který ji dodnes utvrzuje v tom, že herectví má člověk brát s nadhledem.

Úspěšně zvládla konkurz na natáčení v Itálii a tak přerušila angažmá v brněnském divadle. Několik následujících let strávila na Apeninském poloostrově, kde vytvořila dva filmy a dva televizní seriály. Byla jí byla udělena cena za přínos italské kultuře a rovněž cena novinářského syndikátu.

Tereza má za sebou role světové klasiky jako 8 žen, Poprask na laguně, Zkrocení zlé ženy, Apartmá v hotelu Plaza, Past na myši. V současné době exceluje na prknech brněnského Národního divadla v hrách Hledání ztraceného času či Želary. Poslední premiéru měla před pár dny coby Elsa v dramatu Hana podle knižního bestselleru Aleny Mornštajnové. Nyní přichází další herecká výzva ale i její vlastní premiéra. ##T#€£#%# je název stand-upu, který přímo pro ni napsal a s důvěrou v její komediantský temperament nazkoušel Martin Čičvák.

Hrála jste výrazné, osudové ženy, kladné i záporné, hybatelky děje. Teď hrajete částečně samu sebe. V představení ##T#€£#%# budete na jevišti sice v jisté roli, ale pod svým jménem. Je to jednodušší nebo naopak složitější?

Je to jednodušší v tom, že nemusím tolik přemýšlet v rámci roli – sebe, jak by se Tereza hýbala, mluvila, případně improvizovala. Jinak se od práce na jiných postavách až tolik neliší. Dá se říct, že mi to dává zabrat, jako vždycky. Režisér představení Martin Čičvák mi vyhověl v tom, že jsem do projektu nemusela vstupovat autorsky. Naprosto mu věřím. Jsem vděčná, že budu mít klid na učení se textu a soustředit se na to, jak to hrát, a ne nad tím, co hrát.

Kdo přišel s myšlenkou vytvořit Vám představení na míru?

Asi týden po premiéře Marie Stuartovny, kterou u nás před rokem nastudoval právě Martin Čičvák, mi zavolal a zeptal se mě, jestli bych do toho šla. A já řekla ano.

Je to představení o síle ženského hlasu?

Je to o všem možném. O Ibsenovi, Brně, a trochu i o hokeji.

Téma představení je z pohledu ženy, ale je to ženské představení, nebo jsou vítáni i muži?

Ať přijdou klidně holky s holkama i kluci s klukama. Všechno je dobrý...

Nevadí Vám vystupovat pod Vaším jménem? Láká Vás to, protože je to výzva „utáhnout“ celé představení sama?

Abych řekla pravdu, do teď jsem neměla čas se zamýšlet nad okolnostmi typu: pozor, teď hraješ Terezu Groszmannovou. Přejdu z jedné zkoušky na druhou, přepnu se v žánru a postavě, a moc nefilozofuji. Je třeba přiznat, že pokud hrajete monodrama a máte na jevišti okno, tak vám nikdo moc nepomůže. Na druhou stranu jediný člověk koho na jevišti zmatu, jsem já, a to mi patří! 

Tímhle divadelním počinem pokračujete v řadě ikonických představení, jako bylo Můj báječný rozvod s Eliškou Balzerovou nebo Shirley Valentine se Simonou Stašovou, částečně Kočičí hra Dany Medřické. Což jsou one (wo)man představení, které stojí na jediné hrdince.

One (wo)man to je. Uvidíme, na co navážeme…

Foto: Národní divadlo Brno

Máte za sebou derniéru hry U Kočičí bažiny, které se též přezdívá irská Medea. U téhle role se řada hereček děsí momentu, že budou muset v rámci zabít svou dceru. Měla jste tyhle stavy? 

Já vím, že veškeré násilné momenty vypadají, že herec může mít problém s jejich realizací. V tu danou chvíli řeším, abych došla na správné místo, našla tu kudlu v té správné krabici, protože ji pokaždé hledám celý monolog, a najdu ji až s posledním slovem, a jak následně položit Gábinku Parmovou, která hrála moji dceru, abych ji nebo sobě skutečně neublížila.

Nemáte obavy, že si diváci budou prolínat to, co se děje na jevišti s vaším soukromím? Protože za tu postavu se nelze úplně schovat.

A jestli si lidi nedokážou oddělit, co je ve stand-upu a co není fikce? To by bylo výborné. Kde končí tamta Tereza a začíná ta druhá?

Některé herečky jsou nerady ve svých rolích za nehezké nebo za nesympatické postavy. Skutečně Vám jako krásné ženě nevadí vyjít na jeviště v teplákách a rybářském kabátu?

Jistě, že nepohrdnu krásným kostýmem. Ale ono se to tak často nestává, že byste si v kostýmu přáli chodit i v civilním životě. A kdo mě viděl v Rozmarném létě nebo Noci bláznů, ten ví, že opravdu umím přijít na jeviště, a opravdu nevypadat sexy!

V uplynulých dnech město opět hostilo divadelní festival Divadelní svět Brno, který patří k největším a nejprestižnějším divadelním svátkům ve střední Evropě. V důsledku loňských událostí, kdy byla uvedena hra Naše násilí a vaše násilí, získal festival jistou nálepku kontroverze. Má být divadlo kontroverzní?

Kontroverzní divadlo být může, ale nutně nemusí. Spousta zásadních světových, divadelních představení, která se později zapsala do dějin divadla by nikdy nevznikla, kdyby záleželo jen na míře návštěvnosti a líbivosti.

Poslední otázka: umíte poskládat kulomet?

Poskládat ne, ale dali mi školeníčko a už jsem si byla i zastřílet.

 

Premiéra monodramatu ##T#€£#%# se koná 21. června 2019 v divadle Reduta v Brně. Vstupenky koupíte na webových stránkách divadla.

Čtěte dál