Šéfredaktorka Nora Grundová představuje lednové vydání

Je tu vydání, které je už oficiálně lednové, takže ho berte jako milého průvodce, s kterým můžete odvážně vkročit do nového roku 2021.

Foto: Richard Phibbs

Milé čtenářky,

vítejte v novém roce. Ten letošní, řekla bych, se ponese ve znamení intuice. Jak radí Robert Policar v tomto čísle, vnímejme vše, co nám příští měsíce přinesou, především srdcem, přemýšlejme jím a dívejme se přes něj na svět jako přes zvětšovací sklo.

Loňský rok velmi intenzivně vrátil do hry lidskou intuici, odolnost a talent využít vše, co máme v dané situaci k dispozici. Při psaní tohoto editorialu se mi vybavil příběh, který si pravidelně připomínám, dokonce jsem ho už několikrát popsala ve svých článcích, ale nepřestává mě fascinovat, a tak ho znovu napíšu. Je pro letošní rok symbolický.

Slyšeli jste o nahrávce The Köln Concert? Jde o více než hodinovou ikonickou nahrávku jazzového vystoupení slavného klavíristy Keitha Jarretta, která málem nevznikla. Kdo už ji znáte, omlouvám se, přeskočte na konec textu.

V lednu před jednačtyřiceti lety sedělo půl hodiny před půlnocí v koncertním sále opery v Kolíně nad Rýnem 1300 lidí, kteří si přišli poslechnout jazzový recitál špičkového klavíristy Keitha Jarretta. Ten si velmi potrpěl na kvalitu zvuku a pro pořadatele měl podmínku, žádal ke hře koncertní křídlo Bosendorfer 290 Imperial. Ovšem ze zákulisí někdo omylem na scénu připravil jiný nástroj, Bösendorfer Baby Grand. Malý klavír v mizerném stavu, který se používal v opeře ke korepetici, rozladěný a s klávesami v různém stadiu rozpadu, některé lepící se ke strunám, jiné naopak nedoléhající. Hloubky a výšky příliš nezněly.

Keith Jarrett dorazil celý rozlámaný pozdě autem z Curychu do Kolína nad Rýnem, kde pršelo. Když zjistil, že nástroj, na který má hrát, je takřka nepoužitelný klimpr, odmítl na něj sáhnout a vrátil se rozmrzele zpátky do auta. Produkci koncertu měla na starosti tehdy sedmnáctiletá Vera Brandesová. Když zjistila, že lepší klavír už jí nikdo na jeviště nepřistaví, rozběhla se do auta za Jarrettem. V dešti ho přemlouvala, zatímco se technik pokoušel klavír alespoň naladit. Nakonec se nad Verou klavírista ustrnul, a sice naštván, do koncertní síně se vrátil. Vyzkoušel ještě jednou nástroj, a pak tedy koncert zahrál. Úplně jinak než byl zvyklý. Do hloubek a výšek musel bušit, aby z nich vymámil slušné tóny, na pedály dupal, aby aspoň trochu fungovaly. A... z koncertu se stala legenda. Bylo to fantastické. Vznikla tehdy nahrávka, kterou nejdříve Jarrett odmítl nechat vydat. Nakonec se jí prodalo přes čtyři miliony a stala se nejprodávanějším jazzovým klavírním koncertem všech dob. Jarrett musel použít veškerý svůj talent a zkušenosti a pokusit se o maximum možného.

Nechci vás už unavovat větou, jak vidět v krizi příležitost, už to začíná hraničit s morálním kýčem. Ovšem nevzdávat se bych nepřestávala. A stejně jako Keith Jarrett z toho, co nám bude tento rok k dispozici, vytřískejme co nejvíc. Ať je to parádní koncert.

Přeji vám krásný leden,

Nora Grundová 

Foto: Richard Phibbs

Lednové vydání Harper's Bazaaru je v prodeji od 10. prosince.

Čtěte dál