Šéfredaktorka Nora Grundová představuje dubnové vydání

Milé čtenářky,

letošní jaro přineslo dvě poznání. Po roce pandemie se ukázalo, že člověk je šťastnější, silnější a životaschopnější, čím šťastnější, silnější a životaschopnější je komunita kolem něj. Resilience, tedy odolnost komunity, je termín, který se bude v příštích letech čím dál častěji skloňovat. Jde o jemné předivo spolehlivých vztahů, přátelství a náklonností mezi rodinou, přáteli a známými, kteří o sebe vzájemně pečují. Síť, která nás nenechá propadnout na dno. Ovšem musíme vědět, že i my ručíme za to, že ona síť bude pevná.

Ruku v ruce s tím nás poslední měsíce přivedly k sobě samému, každého vystavily vlastní samotě. Trávíme se svými myšlenkami příliš mnoho času na to, abychom ustrnuli v konání toho, co nás dlouhodobě nenaplňuje. Následovat sny zní možná příliš nadneseně, ovšem rozeznat své talenty a nehledě na okolní svět je rozvíjet se právě teď ukazuje jako nutné. Jedině tak se sebou dokážeme vydržet.

Od dubna začíná v Národní galerii v Praze velkolepá výstava děl Toyen, nejspíše největší české malířky. Superlativů vztahující se k její osobnosti je hodně, nejzáhadnější, nejznámější v zahraničí, nejdražší. Žena, která si střežila své soukromí natolik, že se o jejím životě, dětství a láskách dochovaly jen dohady, nechává za sebe mluvit své dílo. Básně na plátně a ve skicách. Nejslavnější česká surrealistka rozvíjela svůj talent a přátelské vztahy, dvě veličiny, které se v jejím životě ukázaly jako zásadní a přetrvaly dvojnásobný odchod do Francie a druhou světovou válku.

Toyen nežila pro úspěch, žádného velkého se nedožila. Necítila nutně přizpůsobit se uměleckým trendům, vytvářela si vlastní a zdrojem jí bylo její vlastní nitro. „V temném sále života se dívám na promítací plátno svého mozku,“ prohlásila.

Toto číslo jsme věnovali Toyen. Dočtete se vše o jejím umění a o tom, jak zásadní múzou byla v první polovině minulého století českým malířům i básníkům. Byla to její lehkost, obrovský talent, a tím pádem možnost nedělat kompromisy, co k ní přitahovalo řadu nejen českých umělců.

Jestli bychom se letos měli nechat inspirovat jedinou umělkyní, pak je to určitě Toyen. Protože ona volila jen cesty, po kterých chtěla jít. I kdyby po nich nikdo předtím nešel.

Inspirativní čtení přeje,

Nora Grundová