Taťána Shamma je blogerka, nadšená kulinářka a veganka. A také máma sedmiletých dvojčat. Ve své nové kuchařce dokazuje, že plnohodnotná a vyvážená strava se bez problému obejde bez živočišných produktů.
Foto: archiv Taťána Shammy
Na sladkých rajčatech ze zahrady.
Malířkou. A taky jsem chtěla mít keramickou dílnu a točit hrnečky.
Častokrát si vzpomenu na dědu. Zpětně si uvědomuji a oceňuji, jak s námi vnoučaty mluvil otevřeně, přestože jsme byli ještě malí špunti. Náš dětský hlas i názor byl pro něj vždycky stejně hodnotný jako ten dospělácký. Stejně se teď snažím přistupovat i ke svým synům. Ti jsou mi teď na oplátku učiteli v tom smyslu, že jsou neuvěřitelným zrcadlem. Jsou vychováváni k tomu, aby se nebáli říct svůj názor a ozvat se, když se jim něco nelíbí a jsem vděčná, že jsou v tom naprosto otevřeni i k nám - rodičům. Učitelem je i můj muž, který mě motivuje, inspiruje, a hlavně ukazuje možnosti, které často sama nevidím.
…se cítím potřebná. Záleží mi na tom, abych své děti naučila správným stravovacím návykům, ovlivní to celý jejich život. A když se mi alespoň částečně podaří něco předat pomocí kuchařky Mami, dáš dobrotu? a mé práce i dalším rodičům a dětem, budu opravdu vděčná.
hned několik. A každý den je to něco jiného… Miluju, když mám v ruce hrnek s nejlepší kávou od Marwina, když přijdou kluci a chtějí pomazlit, když tvořím a srdce se raduje, když si jdu večer lehnout a jsem upřímně vděčná za hezky prožitý den…
… když jsem potřebná a užitečná
… když jsem milovaná a sama miluji
… když něco dělám a srdce u toho plesá.
To všechno dohromady mi dává pocit harmonie a naplnění. Dodává mi to zdravé sebevědomí, důvěru v sama sebe, touhu pokračovat a vydržet v tom, co dělám.
Výzev mi letošní rok nachystal hned několik. Hlavně těch osobních. Momentálně mám totiž všechno vzhůru nohama a nic nezůstává na svém místě. Začalo to nenápadně díky karanténě - pročišťovaly se mi aktivity i práce. Zůstala jsem jen u toho, co pro mě má smysl dál dělat, a to, co jsem chtěla podvědomě pustit, ale bála se, odešlo samo. Jen u práce to ale nezůstalo. Vymést z temných koutů potřebovaly myšlenky, strachy i bloky, před kterými jsem léta zavírala oči… A na těch teď pracuji. Procházím si díky tomu velkou revizí a zjišťuji, kdo jsem a jakým směrem chci dál směřovat. Dlouho jsem se proto cítila tak trochu ztracená a nevěděla kudy dál, až s naprostým přijetím sama sebe, začínám vidět novou cestu.
Foto: archiv Taťána Shammy