S Markétou Vinkelhoferovou, zakladatelkou Fair & Bio pražírny, o tom, co je dobrý život

Jak by mohlo podnikání vypadat v budoucnosti, proč by měla firma stát na třech udržitelných pilířích, a především v čem spočívá ten pravý luxus, říká Markéta Vinkelhoferová, zakladatelka Fair & Bio pražírny, mentorka a propagátorka environmentálního sociálního podnikání u nás.

Foto: Ivy E. Morwen

O hledání nejšetrnějšího možného přístupu jakékoli firmy k životnímu prostředí a o důstojném životě pro všechny mluví Markéta Vinkelhoferová posledních dvacet let velmi intenzivně. Je to jedna z nejprogresivnějších žen, jaké znám, a je úžasné s ní trávit čas. Pečlivě oprošťuje významy slov od nánosu, který na ně nalepil minulý režim, a už minimálně patnáct let zdůrazňuje, že sociální podnikání je ten nejzdravější způsob, jak dělat byznys, a že péče o planetu musí být přirozenou, všudypřítomnou součástí našeho chování. Greta Thunberg ještě nebyla na světě, zatímco Markéta učila naši společnost, jak používat slovo udržitelnost a v čem přesně spočívá jeho význam.

K rozhovoru mi Markéta přinesla kávu z jejich úspěšného sociálního podniku a nádhernou ekologickou kytici od Green Decor. „Je v ní hodně větviček, které teprve rozkvetou, zkrátka české jaro.“

Ač vystudovala angličtinu, stala se jednou z největších odbornic na fair trade a sociální podnikání u nás. Mentoruje sociálně prospěšné podniky a povedlo se jí ze sociálního podnikání udělat mainstreamové téma. Svá slova navíc převedla do praxe a před osmi lety spoluzaložila pražírnu kávy, kterou nazvali jednoduše Fair & Bio. Jejich káva je luxusní ve všech významech toho slova, ale jak Markéta zdůrazňuje, vše do sebe musí zapadat, aby to dávalo smysl. Proto v pražírně certifikovaný produkt od konkrétních pěstitelů zpracovávají zdravotně a sociálně znevýhodnění lidé a celá firma hledá tu environmentálně nejudržitelnější cestu. „Vždycky jsem razila koncept, že jakékoli naše konání by mělo přispívat ke kvalitě života všech kolem.“ Přitom je to pořád úspěšný byznys.

Můžeš vysvětlit, co sociální podnikání obnáší?

Sociální podniky řeší buď sociální, anebo environmentální problémy, případně oba dva najednou. Do jisté doby se tím rozumělo hlavně zaměstnávání zdravotně postižených lidí. Poukazuji na to, že tenhle typ podnikání má nejen pozitivní sociální dopad, ale také přínos pro rozvoj místa, komunitu, přírodu a kvalitu života vůbec. Nověji přibylo environmentální sociální podnikání a já se starám o jeho rozvoj v ČR. Takové podnikání neřeší jen záležitosti sociální, ale zahrnují do svých aktivit i životní prostředí. Možná se toho nedožiju, ale chovám naději, že jednou tak budou podnikat všechny firmy. Mělo by to jít. Dnes jsou firmy založeny na maximalizaci zisku, což je jen ekonomické hledisko. I my v sociálním podnikání zisk ctíme, protože – aby bylo jasno – sociální podnikání není nezisková činnost. I sociální firma musí dbát na to, aby po pokrytí nákladů a poté, co jsou všichni důstojně zaplaceni, byla v zisku, aspoň malém, musí si na sebe vydělat. Svého druhu ziskem je tu ovšem i ona kvalita života, o které mluvíme. A to ve městě i na venkově, takže je jasné, že bude mít různé podoby tak, jak se liší potřeby městských lidí a lidí z venkovských regionů.

Dnes se k sociálnímu hledisku přidává ještě péče o životní prostředí. 

Ano, už by nemělo jít „jen“ o sociální rozměr, osvětu, komunitní rozvoj a podporu místní ekonomiky tím, že odebíráme od lokálních dodavatelů. Environmentální hledisko je důležité. Škála je obrovská, můžeme začít tím, že důsledně třídíme odpad a vytváříme ho vědomě co nejméně, používáme šetrné postupy při výrobě, šetříme energiemi až po ekologický produkt, což je třeba naše Fair & Bio káva. Vše nemusí být splněno hned, ale je důležité vědět, že od začátku k tomu chceme směřovat. A nebrat to sociálno a environmentálno jen jako pozlátko ani to odsouvat do neurčité budoucnosti, až si vyděláme. Mělo by to být v DNA toho podniku. Ať je to firma, s. r. o., družstvo, nebo jiný typ podnikání. Zásadní je takzvaný princip trojího prospěchu, v angličtině se tomu říká „triple bottom line“, tedy splnění tří pilířů: ekonomického, sociálního a environmentálního. Všechny by měly mít stejnou váhu.

Foto: Ivy E. Morwen

Takže nic neziskového?

Vůbec ne, není to charita, chráněná dílna, pomoc ani žádná sociální služba. Je to podnikání. A já se znova a znova přesvědčuji, že to lidi emancipuje, a to nejen ty znevýhodněné, ale i ty tzv. normální. Mohou dělat něco, co je naplňuje, baví a dobře uživí. Inspirovala jsem se v zemích globálního Jihu, kde jsem před lety dělala rozvojovou spolupráci, a také v mých fair trade aktivitách. I když žijeme v opatrné společnosti, kde je silná nedůvěra k čemukoli, co používá slovo „sociální“, na kvalitu života, zejména teď s končící pandemií, slyší čím dál víc lidí; je to pro ně důležité. Dříve se se mnou hodně dohadovali, že to zavání socialismem a co to sem z toho globálního Jihu tahám. Pořád vysvětluji, že koncepty, kdy o sebe pečuje komunita lidí, jsou nám všem blízké, včetně konceptu družstevnictví, kterému pověst poničil minulý režim.

Mluvily jsme spolu o tom, že produkty ze sociálního podnikání jsou luxusní, že to nejsou věci, nad kterými se má srdce ustrnout. Co tedy znamená luxus v pojetí sociálního byznysu?

Luxus je přece dobrý život, nebo lépe důstojný život, když vycházím z anglického termínu „dignified life“. V češtině má možná slovo důstojnost slabší význam. Luxus se zdá jako zavádějící slovo vyhrazené pro drahá auta a parfémy. Ale například přírodní mýdla z mýdlárny Koukol, což je další sociální podnik, luxusní jsou. Pokud budu hledat luxus v produktech, pak je to vysoká kvalita, která by dnes už měla být spojena s přírodou. Luxus není nic chemického, boom chemizování všeho jsme už nechali ve 20. století. Zároveň je luxus něco, co jitří tvoje smysly, je plné vůně, chutě, vizuální krásy a dělá ti to radost. Když jsem dříve dělala kampaně za fairtradovou čokoládu a kávu, slýchala jsem námitky, že fairtradové čokolády jsou drahé. Na to jsem odpovídala, že ano, je to proto, že surovina byla vypěstována za důstojných podmínek pro lidi i planetu, ale zároveň jsou velmi kvalitně vyrobené, takže nemáte nutkání jíst tuhle čokoládu po kilech. Luxus spočívá v minimalismu, i trocha udělá velký zážitek a vydrží. Což znamená, že nemusíme hodně spotřebovávat a vytvářet hory odpadu, protože vlastností luxusu je také neškodit. Luxus je zároveň čas a klid. Takže je to například dobrá práce, která je dobře zaplacená. 

Více se dočtete v červnovém vydání Harper's Bazaaru. Stále v prodeji! 

Čtěte dál