Představujeme Vánoce v podání redakce Harper's Bazaaru. A jak je trávíte vy?

Vánoce pro mě byly vždycky nejkouzelnějším svátkem. Jako dítě jsem milovala všudypřítomná rozsvícená světýlka, doma jsme se s bráchou snažili najít (a sníst) ukryté cukroví a těšili se až se prospíme do rána Štědrého dne. Naše originální rodinná tradice se u nás zrodila naprosto neplánovaně a za tradici byla prohlášena vlastně až mnohem později. Táta s bratrem měli na starosti přinést a postavit stromek, já s mamkou zdobila. To kouzlo se skrývalo v tom, že se každoročně nemohl najít stojánek, nebo byl rozbitý atd. Další kouzlo přicházelo v momentě, kdy se měly zprovoznit žárovičky. Nevím, jak se nám to každý rok povedlo, ale podle mě byl u nás v komoře (ve skříni, na půdě, ve sklepě) nějaký šotek, který je pokaždé zamotal tak, že trvalo hodinu je zprovoznit a případně zkontrolovat každou žárovku, zda není prasklá. Bývalo to napínavé dopoledne, ale stromek byl nakonec vždy velkolepý, vlastně to trochu připomínalo scény z filmu Vánoční prázdniny. Tahle tradice nakonec vymizela, ale vznikly jiné. Mou oblíbenou je například naše půlnoční procházka po zasněženém Bedřichově.

U nás se Vánoce slaví po česku i po anglicku. Tradice a vánoční nálada se promítá hlavně do jídla. Na Štědrý den je k snídani zásadně babiččina nadýchaná vánočka, k obědu houbový kuba, k večeři ryba se salátem, který máme na starosti s tátou. Čtyřiadvacátého míříme i na hřbitov za těmi, kteří s námi už být nemohou. Jako malí jsme tenhle zvyk s bráchou nesnášeli, protože to bylo jen „zdržování od dárků“, ale čím jsme starší, tím více se na tuhle část dne vlastně těšíme. Do toho všeho se motají i britské pochoutky – různé puddingy a „kejky” prolévané alkoholem. Večerního Ježíška pak následuje hned další ráno nadílka od Father Christmas, který dorazil v noci, a velkolepý oběd pro rodinu s pečenou krůtou a práskajícími Christmas crackers. Obžerství tak trvá o to déle, ale s ním i ten pocit, že je celá rodina pohromadě a že se máme rádi. Letos se budeme snažit dodržet toho co nejvíce, pohybujeme se zásadě v rodinné bublině. Původně jsme sice měli Vánoce trávit v Anglii, ale o to více se budeme těšit na příští rok, kdy už snad budeme moci cestovat bez obav.

Vianoce v tradičnom slova zmysle už pár rokov u nás doma v podstate ignorujeme. Sme veľmi netypická rodina (v zložení ja a moja hyppie mama), ktorá nepotrebuje ani vianočný stromček a niekedy namiesto slávnostnej večere a rozbaľovania darčekov odletíme na yoga kurz do Thajska. Tento rok je však, asi rovnako ako pre každého, úplne iný. Niečo sa (vo mne) zmenilo a na Vianoce sa začínam tešiť takmer s rovnakou intenzitou, ako keď som bola dieťa. Tentokrát si však uvedomujem, že to kúzlo Vianoc je na mne.  A tak som už stihla absolvovať vianočný večierok s varením svařáku a vyrábaním adventného venca, vytvoriť si pintertest board s nápadmi na ozdobenie vianočného stromčeka, doma mám pripravený ten najdokonalejší vianočný papier a snažím sa vytvoriť si spolu s mojim kamarátmi nové vianočné zvyky, ktoré budeme možno raz učiť naše deti. Uvidíme, či bude moje nadšenie pretrvávať aj na Vianoce 2021, zatiaľ ma ale novonabudtnutý entuziazmus docela baví.

Vánoce mají vždy své kouzlo. Stromeček u nás zdobím já, se starším a mladším bratrem. Aneb, když si nenazdobíte stromeček, kam poté Ježíšek přinese dárky? Asi vám nemusím vyprávět, jak rychle se po prvotním přemlouvání a následným vyřčením této věty mladší brácha pustí do ozdob a světýlek. Světýlka. To je také každoroční záhada. Nejen, že se vždy zázračně zašmodrchají do sebe (a to je pokaždé úkladně ukládáme, nebo si to alespoň myslíme), ale máme ve skříni asi nějakého skřítka, který si libuje v překvapení. Každý rok totiž zjišťujeme, že opět některá ze žároviček nesvítí, a tak začíná hon na tu špatnou a pokus o její výměnu. Taková naše každoroční „tradice“.

Tím ale končí naše vánoční záhady a začíná to krásné. Od rána každý s nadšením vymýšlíme to, v čem usedneme ke štědrovečerní večeři, jejíž vůně k večeru pomalu přebírá nadvládu nad provoněným bytem všemožnými svíčkami. No a jak to tak bývá v domácnosti s menšími dětmi, jakmile je večeře za námi (mladší brácha je pochopitelně první s prázdným talířem), nejmladší člen rodiny začíná být extrémně nervózní... Kde je ten Ježíšek?! No tak se jde vyhlížet z okna pokojíčku. Záhadně se však zvuk zvonečku během pár minut rozezvoní naším bytem. Rozbalování dárků ve společnosti dětí je zkrátka jiné a dodává to Vánocům tu pravou atmosféru, kterou vnímáte pouze do určitého věku.

Následně ale přichází ta každoroční vánoční pohoda v podobě pohádek, vaječňáku, cukroví a nesmí chybět ani klasiky jako Pelíšky či Sám doma! Tuto pohodu přeruší jen a pouze čas půlnoci, kdy pánské osazenstvo rodiny zůstává doma, ale já s mamkou vyrážíme na kouzelnou půlnoční mši, která zkrátka patří k Vánocům. Ta tento sváteční den uzavírá, ale zároveň zahajuje několik dní plné rodiny, pohody a klidu. 

U nás jede klasika. Každý rok se pokusím upéct aspoň jeden druh cukroví a nespálit ho. Den před Štědrým dnem se zdobí stromeček a vytahují se z útrob půdy veškeré vánoční kýče. Zahrnují například sošku surikaty v santaclausovské čepici od mé mámy, porcelánovou sochu svaté trojice od tchýně, kterou lze rozzářit čajovou svíčkou, a též naprosto unikátní betlém, který vlastnoručně vyrobil můj otčím. Tomu všemu se musí v naší domácnosti udělat čestné místo. A nikde též není dost svíček, svícnů a světýlek. 

Ke štědrovečerní večeři zveme celou rodinu. Složení menu nemá žádné odchylky od normálu, stačí nám stejně jako ostatním hora řízků, kopec bramborového salátu, mnoho kusů kapra, kilometry vinné klobásy… Šupina pod talířem je nutnost! Všichni pak tradičně nadáváme nad tím, kolik dárků je pod stromečkem, když jsme si nadělování výslovně zakázali. A pak všichni tradičně koukáme na Pelíšky. Jsou to nervy, ale mám to ráda. A 1. svátek vánoční, 25. prosince, prožijeme v pyžamu. Jíme to, co zbylo od večeře, přesouváme se z postele na gauč a zase zpátky a neděláme vůbec, ale vůbec nic. A i to mám ráda. 

Naše Vánoce jsou vždy takové hodně holčičí. Jsme čtyři ženské v domácnosti, plné zvířat a zavedly jsme si Vánoce po svém. Den před Štědrým dnem nás čeká společné zdobení stromečku. Vánoční písničky a tanečky po celé dny.

Naše mamka si vždy skvěle poradí s celkovou dekorací a každý rok vždy trochu jinak uchopí styl Vánoc. Většinou se ale držíme těch lidových (staročeských). Vyndáme po našich prababičkách sváteční nádobí, ubrusy a vždy prostřeme dle rčení pro jednoho navíc. Dáme všem našim domácím mazlíčkům mašle, během štědrovečerní večeře nesmí chybět ani oni. Přiznám se, že celé menu a přípravy pokaždé dělá mamka (nechce nás k tomu pustit, asi má své důvody).

Po knedlíčková polévce, výborném salátu s kuřecím řízkem, je na řadě hledání mincí a šupin (které jelikož nikdo nejíme rybu, mamka každoročně vyloudí u rybářů), dále taky rozkrajujeme jablko. A následně jdeme se ségrami ven zapálit prskavky a zpívat Ježíškovi. A ejhle, člověk se vrátí domů a najednou zvoneček … ?