Po stopách šelmy: Proč ženy milují leopardí vzor

Vkusně nevkusný, luxusní i laciný, zbožňovaný i nenáviděný, v každém případě nesmrtelný. Čím nás leopardí vzor tolik fascinuje?

Foto: Shutterstock

V bajce Rudyarda Kiplinga marně bloudí Etiopan a levhart po kraji ve snaze ulovit nějaké zvíře. Kořist cítí, slyší, ale vidět ji nedokážou. Moudrý pavián jim poradí, aby po vzoru maskovaných žiraf a zeber zbarvili svá těla. Etiopanova kůže se tak změní v černou a on svými černými prsty namaluje kroužky a flíčky na levhartovu srst. „Nyní jsi krasavec,“ řekne mu Etiopan. „Můžeš ležet venku na suché zemi a budeš vypadat jako hromada oblázků. Můžeš ležet na holé skále a budeš vypadat jako kus slepence. Můžeš ležet na větvi a budeš vypadat jako sluneční svit procházející skrz listy; a můžeš ležet přímo uprostřed cesty a nebudeš připomínat nic zvláštního.“ 

Dílo britského spisovatele možná vysvětluje, jak kočičí šelma (kterou častěji nazýváme leopardem) získala svou pozoruhodnou srst, ale proč patří právě tento vzor v módním světě k jedněm z nejoblíbenějších, odhalit nedokáže. Rozhodně to ale nebude tím, že v šatech s leopardím vzorem jejich nositelka „nebude připomínat nic zvláštního“. Právě naopak. 

Foto: archiv Louvre

Moudrost, luxus, výstřednost... 

Neexistuje snad jiný vzor, který by byl naplněn tolika rozporuplnými významy. Nosili ho králové i královny, charismatické divy, módní ikony i ženy s pochybným vkusem. Má v sobě sílu, provokaci, nadsázku, luxus, nezkrotnost i sebevědomí. Kdy přesně začal lidi vzor leopardísrsti fascinovat, nevíme, ale z archeologických záznamů je zřejmé, že levhartími a jinými kůžemi velkých koček se zdobili muži i ženy již ve starém Egyptě. Jedním z nejstarších vyobrazení leopardí kůže coby doplňku symbolizujícího sílu nositelky je egyptská princezna Nefertiabet. Na stéle, která se nyní nachází v Louvru, je vyobrazena před stolem přeplněným jídlem a v oděvu z leopardí kůže, který měl naznačovat její kněžský stav, a tedy i její vzdělání a moudrost. 

„V 18. a 19. století byly leopardí kůže a vzory symbolem moci a bohatství,“ říká spisovatelka, fotografka a burleskní umělkyně v jednom Jo Weldon, která ve své knize Fierce: The History of leopard print pátrá právě po důvodech, proč nás motiv leopardí srsti nepřestal bavit ani po tisících let. Jedním z míst, kde se exotickým vzorům dařilo nejvíce, byl i dvůr francouzského krále Ludvíka XVI. Záliba panovníka v exotických zvířatech vedla až ke zřízení zoo, kde se našlo místo i pro africkou faunu. Pařížská aristokracie se pak zbláznila do látek s potisky a výšivkami imitujícími zebry, žirafy i leopardy a tato móda se později rozšířila i do Anglie. 

Foto: archiv Dior

Jiné predátorky 

Populárním se leopard stal zejména ve 20. letech minulého století, kdy ženy alespoň v některých zemích získaly volební právo a hledaly všemožné způsoby, jak dát světu najevo svou nově nabytou nezávislost. Po vzoru tehdejší hvězdy němých filmů Joan Crawford si nechávaly šít leopardí kožichy a obdivovaly Marian Nixon, která se po ulicích Hollywoodu procházela nejen v leopardí kožešině, ale i se skutečnou šelmou na vodítku. Leopardí vzor se stal symbolem života v luxusu a hollywoodské okázalosti. Bylo jasné, že jeho nositelka není žádná domácí puťka, ale skutečná femme fatale. 

Jedním z prvních velkých jmen, která zvířecí vzor zařadila do společenského šatníku, byl Christian Dior. Pro svou jarní kolekci roku 1947 navrhl i hedvábné večerní šaty s leopardím potiskem. Inspirací byla Diorovi jeho múza Mitzah Bricard, která s oblibou nosila šátek s leopardím motivem ovázaný kolem zápěstí. Skrývala tak sice jizvy po pokusu o sebevraždu, ale Diora její láska k tomuto vzoru uhranula a s ním následně i celý svět. „Jestli jste poslušná a hodná, pak to není nic pro vás,“ říkával Dior s oblibou. Šelma se ostatně objevila i v reklamě na první Diorův parfém Miss Dior – leopardí tlapa se v ní proplétá s ženskou rukou. V 50. letech se leopardí kožich stal téměř povinnou výbavou šatníku všech dam z lepší společnosti i zlatokopek, stejně jako provokativních pin-up girls. Tyto dva světy, spořádaný a provokativní, se na konci 60. let prolnuly v postavě paní Robinsonové, která ve filmu Absolvent sváděla mladičkého Dustina Hoffmana oděná do tohoto vzoru. „Z domestikované ženušky se najednou proměnila v nebezpečnou, ale zato stylovou predátorku,“ říká Weldon. 

Foto: archiv Dolce & Gabbana

Povolený doping 

Touze po kočičích kožíšcích padlo v průběhu 60. let za oběť čtvrt milionu šelem a obchod s jejich kožešinou byl v roce 1969 zakázán. Záplava laciných náhražek vtiskla leopardovi punc „nevkusu“. Moc tomu nepomohl ani nástup punku v 70. letech, kdy si ho řada hudebnic s Debbie Harry v čele vybrala jako uniformu. Atmosféra Studia 54 a návrat glamouru vedly i k reinkarnaci leopardího vzoru v důstojnějším podání, například Diane von Furstenberg s ním nešetřila na svých zavinovacích šatech. 

Pravidlo, že móda se opakuje po zhruba dvaceti letech, dokazuje i to, že leopard si svou další éru slávy odžil v 90. letech. Azzedine Alaia na něm v roce 1991 postavil celou kolekci, tutéž sezonu se ho chopili i Dolce & Gabbana, kteří se ho nevzdali dodnes, Gianni Versace ho kombinoval se zlatem, Kate Moss ho v podstatě nesvlékla, na pódiu řádily Spice Girls a vzduch rozčesávala girl power. 

Výhodou leoparda není jen to, že je nadčasový a že se dobře kombinuje v podstatě s čímkoli. Ne náhodou se zjevuje kdekoli, kde jsou nablízku ženy toužící po emancipaci a nezávislosti. Stal se symbolem těch, které jsou si vědomy své ženské energie a umějí s ní zacházet. Funguje ale také jako okamžitá injekce sebevědomí. „Touha oblékat se jako nebezpečné zvíře má odlišnou motivaci než se oblékat jen pro krásu. Vzor dává svým nositelkám vnitřní sílu a funguje jako brnění,“ píše Jo Weldon. Pokud tedy vzýváme leoparda kdykoli, kdy chceme poukázat na své místo ve světě, je logické, že se tento vzor znovu vrátil na scénu. A není to zdaleka jen kvůli nostalgii po módě 90. let. Lepší stylovou výzbroj v éře Me Too nenajdete. 

Čtěte dál