Pilar Coin: Za hlasem srdce

Proč se nebát nových výzev, jaké výhody má svět zlata a v čem je Praha lepší než Benátky, prozrazuje v rozhovoru Pilar Coin, marketingová ředitelka značky Roberto Coin.

Foto: archiv značky

Klenotnickou značku Roberto Coin vede její zakladatel stejného jména. Jak to tak bývá, za každým úspěšným mužem musíte hledat silnou ženu. Tou osobností je v případě Roberta Coina jeho manželka Pilar. Ve firmě má hned dvě zásadní role – nejen že je marketingovou ředitelkou značky, ale především je největší múzou a inspirací svého kreativního muže. „Jsem původem Španělka a hlavu mám švýcarskou, ale v srdci jsem Italka,“ říká o sobě. Svou kariéru začala budovat v bankovnictví, ale pak jí před dvaatřiceti lety do života vstoupila láska k italskému zlatníkovi s okouzlujícím úsměvem a život se jí obrátil vzhůru nohama. Čísla a schůzky s bankovními klienty nahradily prsteny a drahé kameny. Harper’s Bazaar hovořil s Pilar Coin při příležitosti oslav 25. výročí od založení značky, jejímž poznávacím znamením je červený rubín na vnitřní straně každého šperku. 

Značka Roberto Coin slaví letos 25 let od svého založení, ale to jméno se na šperkařské scéně objevovalo už dříve...

To je pravda. Manžel začal už v 80. letech, ale mimo jiné i jako výrobce pro velké značky jako například Tiffany & Co. Specializoval se na zlato a na velké, masivní šperky, které putovaly hlavně na americký a britský trh. Sice je to Benátčan, ale v Anglii vyrostl, a tak pro něj bylo jednodušší obchodovat na anglosaském než na italském trhu, kde navíc byla velmi ostrá konkurence. Tehdy všem záleželo na logu, na značce a naši obchodní partneři prosili, aby svým šperkům dal nějaké jméno. Takže k založení značky ho v roce 1996 v podstatě donutili obchodní partneři, kteří jeho šperky nakupovali a prodávali.

Butik jste v Praze otevřeli před dvanácti lety. Jak to tehdy vypadalo?

Pamatuji si Pařížskou v 90. letech – byla plná krámků s jantarovými náhrdelníky, sklem a cetkami. Ale já už jsem si tehdy myslela, že bychom její potenciál měli využít. Strávili jsme v Praze jeden rok Silvestra a já se do města úplně zamilovala. Naštěstí se pak uvolnilo místo v Pařížské, sice ještě dlouho trvalo, než jsme ho získali, ale jsem za to hrozně vděčná. Je tu velmi silná domácí klientela, většinu našich zákazníků tvoří místní. Zatímco turisté přijíždějí a odjíždějí, domácí zůstávají, a vy si s nimi tak můžete začít budovat vztah. Díky našemu pražskému týmu, který je stabilní a velmi kvalitní, se nám to daří. V Benátkách je to úplný opak, tam se bez turistů neobejdeme, v Římě je to tak padesát na padesát, možná je to trochu podobné jako na Blízkém východě.

Na šperkařské scéně jste malou nezávislou značkou. Má to nějakou výhodu?

Velké značky se soustředí na menší kolekce, vytvářejí statusové symboly, které pak vidíte všude a na všech. My jdeme jinou cestou, soustředíme se na rozmanitost našich kolekcí. Nechceme, aby všichni naši klienti nosili totéž. Možná naše šperky nejsou rozpoznatelné na první pohled, ale můžete si tak vybrat to, co vám skutečně nejlépe sedí. Musíme se odlišovat, jinak bychom neměli šanci.

Foto: archiv značky

Musí být náročné neustále přicházet s novými nápady...

S kreativitou nemáme sebemenší problém. Manžel každý den vymyslí něco nového, náročnější je to z výrobního hlediska, kdy pracujete na několika druzích šperků, které vyžadují různé techniky a dobu zpracování.

Obchod s módou zasáhla jako většinu dalších pandemie. Jak se to dotklo vás?

Překvapivě jsme to nejhorší přečkali bez následků. Šperky na rozdíl od oblečení drží svou hodnotu. Nejsou to doplňky, které vám příští sezonu vyjdou z módy. Samozřejmě v Benátkách byly ulice najednou prázdné, všechno zavřené. Byla jsem raději ve Vicenze, která přece jen žila místním životem. Jsem ale ráda, že se turisté do Benátek opět vracejí a že je to trochu jiný typ návštěvníků, rozumnější, citlivější k okolí. Masový turismus městu opravdu neprospíval.

Jako žena klenotníka máte, předpokládám, na výběr z neomezeného množství šperků?

Já jsem taková kovářova kobyla. Jsem ta poslední v řadě, klient má vždy přednost. Něco vám povím. Miluji naše šperky se zvířecími motivy. Pamatuji si, když mi Roberto poprvé přinesl náramek ve tvaru kobry, byl to dárek k narozeninám, ale hned si ho vyžádal zpět, že na něm ještě musí provést nějaké úpravy, nepřipadal mu dokonalý. Trvalo to měsíce, než mi ho vrátil. Podruhé jsem zase dostala prsten ve tvaru štíra – to je moje znamení – a tak se zalíbil jedné klientce, že jsem jí ho přenechala, protože by musela na svou kopii čekat. Roberto mi slíbil druhý, ale zatím jsem ho neviděla. A tak je to se vším...

Jaká pravidla pro nošení šperků vyznáváte?

Snažím se to moc nepřehánět. Když mám velký prsten, odložím náramek, nepotrpím si ani na ladění kolekcí, ráda kombinuji šperky různých stylů. Ale jsem velmi náročná – nikdy bych nenosila náušnice, které by na uchu byly příliš těžké, nebo prsten, který by na prstě neseděl pohodlně.

Foto: archiv značky

Kariéru jste ale původně začala v bankovnictví. Jak se to stalo, že jste se ocitla ve světě šperků?

Pocházím ze Španělska, ale když mi bylo deset, přestěhovali se rodiče do Ženevy. A co můžete dělat v Ženevě? Bankovnictví, pojišťovnictví, nebo hodinky. Volba padla na bankovnictví, působila jsem v oddělení péče o zákazníky a měla na starosti klienty z Jižní Ameriky. Manžela jsem potkala právě díky práci, měli jsme společnou známou, která byla naše i Robertova klientka. Jsme spolu už 32 let. Opustit bankovnictví bylo těžké, ale řekla jsem si, že jestli mám udělat chybu, radši ji udělám sama za sebe. Musela jsem opustit rodinu i svou práci a ze Ženevy se přestěhovat do Vicenzy, která měla k tepající metropoli daleko. Ale rozhodla jsem se, že miluji svého manžela a že abych byla šťastná, musím si vymyslet nějaké zaměstnání. Banka mi sice nabízela pozici v Miláně, ale to by znamenalo být pryč od rodiny. Robertova značka se tehdy rozjížděla, a tak jsem vytvořila marketingové oddělení a zužitkovala svoje zkušenosti z banky.

Jste vystudovaná gemoložka. K tomu vás inspiroval manžel?

Už jako malá holka jsem milovala kameny. Když jsem začala pracovat pro firmu, řekla jsem si, že nastal čas se tomu více věnovat. Shodou okolností se tehdy otevírala ve Vicenze pobočka Amerického gemologického institutu, a tak jsem jen využila příležitosti.

Foto: archiv značky

Jaký je váš nejoblíbenější kámen?

Miluji samozřejmě diamanty, ale srdeční záležitost je pro mě smaragd. Při práci pro banku jsem měla možnost navštívit smaragdové doly v Kolumbii a to byl zážitek. Pochopila jsem, jak těžké je sehnat kvalitní smaragd, jak záleží na jeho barvě a jak málo se vyskytují ve větších velikostech.

Co pro vás znamená luxus?

Nemám ho spojený s materiálními statky, jde mi o kvalitu života. Že si mohu zajet do Benátek, když se mi zachce, přečíst si dobrou knížku, vidět hezký film...

Viděla jste v poslední době něco zajímavého?

Nadchl mě seriál Dámský gambit. Dokonce jsem si pořídila šachy. Syn mé sousedky je profesionální šachista, doufala jsem, že by mě to třeba mohl naučit, ale je už tak dobrý, že na to zatím neměl čas. Snad brzy...

Čtěte dál