PFW: Obrácený svět Johna Galliana i první kolekce Gabriely Hearst pro Chloé

Jestliže jste doposud sledovali týdny módy, které nám již představily newyorské, londýnské i milánské kolekce, Paris Fashion Week vám nesmí ujít. Nechte se pohltit nejen „barevnou terapií“ značky Loewe od Jonathana Andersona nebo všestranností a unikátní filozofií značky Marine Serre.  

Alaïa

Po svém odchodu v roce 2017 návrhář zanechal tisíce prototypů, výkresů a nerealizovaných nápadů, které nyní dům vydává jako Editions line. Prezentují ikonické kusy, které se již staly součástí módní historie - zipper dress, bondage dress a vykrajované, plisované šaty s obrovským páskem ve formě přesýpacích hodin - to vše se snaží dům zachovat coby své dědictví, s důrazem na nesmrtelnost génia střihu. 

 

Dries Van Noten

Minulý rok byl pro návrháře doslova přelomový. Už od začátku pandemie se spojil se svými kolegy, s nimiž sepsal otevřený dopis pro všechny představitele módního průmyslu (i širokou veřejnost) žádající o vynaložení většího úsilí k přechodu na udržitelnost (snížení množství zbytečných produktů, plýtvání látkami, zredukování cestování a zlepšení logistiky), a také využití digitálních technologií i revizi aktuálního systému módních přehlídek s možností jeho změn a přizpůsobení situaci do budoucna. Už tehdy se tak rozhodl, že není cesty zpět, a musí najít řešení, jak navrátit módě její aspekt autenticity, který cestou do nového milénia utratila. 

Silný, emotivní nádech zahalený do temného prostředí antverpského uměleckého centra deSingel rezonoval kolekcí od začátku do konce: „Cítil jsem, že lidé chtějí skrze svá těla něco říci…“. Některé kusy připomínaly jeho kostýmy pro moderní balet Drumming (1998), jako například splývavé bílé šaty a elementy stříbra. Všechny textury a barvy kolekce tak ožily v pohybu - barevné flirty, peří marabu, i printy kouře, barevných rukavic a zmačkaných látek na chemise šatech. Sytě rudé růže na kabátech a asymetrických šatech (či v rukách tanečnice) vzbuzovaly potřebu opět pocítit vášeň (nejen pro život), které se nám tak dlouho nedostává… 

 

Vetements 

Žijeme ve zvláštní době, kdy si každý musí dávat pozor na to, jaký politický názor projeví vůči současnému dění - ať je to BLM, MeToo, víra, otázky transgender komunity nebo porušování lidských práv v Číně. Za posledních několik let se roztrhl pytel se samozvanými válečníky za sociální spravedlnost, vyhledávající jakékoliv faux pas (staré klidně několik let) jen proto, aby mohli „vykonat spravedlivý soud“ nad těmi, kteří „reprezentují zakořeněný společenský problém“. Otevřít proto kolekci s převráceným znakem anarchie, balaklavou a tričkem nesoucí slogan „think while it’s still legal“ byl dosti nebojácný akt, anebo jen bravurní marketing Gurama Gvasalii, který pokračuje v politicky vokálních stopách svého bratra.  

Kolekce 165 looků (dámských i pánských) tak něčím připomínala Božskou komedii, kdy z pekla cestujeme s Guramem na zem (nový očistec?) a pak do nebe. V pomyslném pekle vidíme skvrny modré barvy na černém pánském kostýmu a dlouhých, přiléhavých pletených šatech připomínající Hongkongské demonstrace v roce 2019, kdy policie modrou barvou „značkovala“ protestující - zda Vetements ustojí rozporuplné reakce čínských netizens se teprve uvidí.

Ani letos nechyběly popkulturní reference. Pokud jste přehlédli Pretty Woman, tak jste určitě zaznamenali Matrixem inspirované latexové a vlněné kabáty až na zem (Morpheus, is that you?), přes techno/power metal look z přelomu milénia v podobě tribalových nápisů na velvetových body a elastických zvonáčích. Sportovní „power Vetements“ mikiny a bombery s koženými kalhotami připomínající motocyklové závodníky olepené od hlavy až k patě investory týmu, nebo teplákové soupravy a topy s masivními rameny hráče amerického fotbalu i tričko připomínající logo prezidentské kampaně Bernieho Sanderse. Za zmínku stojí i UN vlajkový ansámbl a trička hlásající slogan Velké francouzské revoluce. Nechyběly však ani sofistikované suits s crop sakem (Odivi posílá pozdrav), klasické kostýmy, šaty i pláště, konstrukčně navazující na DNA značky.

Marketing-friendly kolekci tak možná čeká pár hlasitých titulek, které jim ale díky tomu možná vynesou i zlatou medaili (či Zlatou malinu?) za „it” položky sezóny. 

 

Marine Serre 

Za pouhé tři roky existence svého brandu byla návrhářka Marine Serre schopna strhnout na sebe veškerou pozornost mladých netizents, celebrit i módních kritiků, a to díky všestrannosti značky a její unikátní filosofii, nemluvě o nekonvenční eklektické estetice, která s každou kolekcí přináší něco nového. Její oblečení bylo vždy „pro všechny” - na přehlídkách jej předváděli lidé různých věkových kategorií i velikostí. Luxusní móda v jejím podání tak pozbývala element „uzavřeného klubu”, a právě nová kolekce je toho (asi prozatím nejlepším) příkladem.  

„Core” je zaměřena na hodnoty, které jsme si bezpochyby v této nelehké době všichni vyjasnili. V jejím podání proto reflektuje povzbuzující oslavu rodiny, přátelství a komunity. Místo klasické přehlídky tak jednoduše na stránkách společnosti představila hotový lookbook plný „obyčejných” lidí v rytmu každodennosti - kde si rodiče hrají se svými malými dětmi, zamilované páry se drží za ruku, matka hladí vlasy své dospělé dceři, a soused od vedle hraje na saxofon. V rámci prezentace publikovala na sociálních sítích i mini dokumenty o zpracování kolekce, rozdělené dle konkrétních materiálů - upcyklované hedvábné šátky, které jsme mohli vidět v podobě šatů a sukní, dead-stockovou kůži a obnovený denim, ze kterých vytvořila kabáty a kostýmy se svým známým potiskem měsíce. Upcyklovaná vlna byla součástí tartanových kiltů, topů, vest a svetrových šatů. Starý len se proměnil v halenky a kapesníkové šaty, z plyšových „dek” a starého brokátu se staly outdoorové bundy a bombery, a nechyběly ani klasické kostýmy z recyklované příze. 

 

Chloé 

Na zimní kolekci francouzské značky se mnozí letos těšili o něco více, než normálně - jedná se totiž o premiéru Gabriely Hearst v roli nové kreativní ředitelky domu. „Pokud má značka je Athéna, tak kolekce Chloé je Afrodita”, řekla návrhářka. Byť bylo možné najít v její tvorbě jistou provázanost, Chloé přeci jen zůstává věrná o něco jemnější estetice francouzského minimalismu. 

I zde spolupracovala s neziskovými organizacemi, které vyrobily některé doplňky a ponča, jež obohatila o péřový límec. I zde je připravena nasadit nekompromisní cíle udržitelnosti skrze certifikované materiály, cirkulární ekonomiku, a rapidní redukci uhlíkových plynů. Zkoumá také možnosti použití vedlejších produktů a nových technologií - mramorové printy na šatech byly vytvořeny pomocí mořských řas a vajec, a kůže na šatech připomínající šupiny byly zpracovány bez chemikálií. Mozaikové a háčkované svetry byly vyrobeny z recyklovaného kašmíru a merino vlny, a legendární kabelka domu - Edith byla tentokrát vyrobena upcyklací starých kusů. Podle Hearst již značka snížila svoji ekologickou stopu o 400 % ve srovnání s předešlou kolekcí. 

 

MM6 Maison Margiela

Vše je vzhůru nohama a obráceně - právě tak vidí aktuální situaci John Galliano, na níž reaguje svou zimní kolekcí, která pochopitelně začínala - od konce. Posledních několik let si klade Galliano otázku, kolika různými způsoby se dá ušit ten samý druh oděvu? V jeho případě úspěšné pokusy neberou konce. Již během své couture přehlídky komentoval to, proč tak rád dokola obnovuje ikonické kusy domu - jako tomu bylo i tentokrát v podobě fuchsiových topů (odkazující na kolekci domu z roku 1995). Jsou zkrátka kusy, které nestárnou, a proto není třeba vymýšlet nic nového, ale pouze přijít na to, jak jim vdechnout nový život skrze různé krejčovské techniky (jež návrhář ovládá bezesporu mistrovsky). A tak bylo vše obráceno naruby - denimové kostýmy se švy na kolenou, vložkou ven šité kabáty a zavinovací saka, obrácené svetry či trenchcoaty bez přední strany. Kožený bomber s duvetem či dlouhý dubeňák byly oboustranné, stejně tak, jako svetr s výšivkou - z jedné strany portrét Erika Satie, a obrátíme-li jej naruby, promění se v Maurice Ravela. Cedulky trčí zboku, švy jsou nové dekorativní prvky, a ledvinka - ta se opět nosí dozadu. 

 

Rick Owens

Dystopický styl Ricka Owense nám po loňském roce už nepřijde tak divoce irelevantní, jako dříve. Připomíná spíše dokonalou uniformu ženských super-hrdinek, které svět nyní bezpochyby potřebuje. V rámci jeho kolekcí se vždy můžete spolehnout na překrásnou a ohromující skulpturální módu - tentokrát v podobě asymetrických šatů pokrytých flitry v barvě slonoviny a dlouhých, vlněných kápí s texturovanými rameny. Pohrál si letos i s dekonstruovanými puffery, ze kterých udělal vesmírné peleríny, ultra dlouhé vesty a variabilní bombery s masivními rameny. 

Flitrované kombinézy a šaty s denimovým podkladem připomínaly jeho loňskou kolekci, a pochopitelně nesměly chybět ani jeho legendární „cut outs” - které letos představil v podobě vlněných, asymetrických topů a také dvouvrstvých kombinéz a přiléhavých maxi šatů z roztrhaného kašmíru.
Pokud výpočty George Millera byly správné, a letos můžeme očekávat příchod éry Mad Maxe, ve výběru outfitů máme po této přehlídce jasno. 

 

Loewe

Svou kolekci Jonathan Anderson popsal jako „barevnou terapii”, čímž udeřil hřebíček na hlavičku. Je z ní cítit explicitní pozitivní energie, snažíc se vyvážit onu depresivní dobu nejistoty, plnou padesáti odstínů černé a šedé. Nejedná se však o povrchní kolekci v duchu infantilní rebelie, jež volá po neonovém šílenství, ale o maximálně sofistikované kusy vyzývající k tomu, že každý den, kdy se máme možnost obléci, může být skoro svátkem. 

Anderson totiž dotahuje každý kus oděvu do naprosté dokonalosti, kde střih, silueta i detaily působí jako perfektně sehraná symfonie. Hypnotizující hra barev a detailů na kalhotových kostýmech v korálové barvě, retro printu či patch provedení ožívá díky objemu. Maximalistické detaily v podobě geometrických spon na asymetrických šatech a tunikách či masivní střapce na prodloužených sakách a širokých culotte zas dodávají ryzímu minimalismu surrealistický nádech, stejně tak, jako silueta duvetových kabátů s půlměsíčními rukávy a řaseného, koženého kostýmu. V kolekcích vždy ukrývá i malé hádanky, odkazující na historické a kulturní reference -  rádoby „jednoduchý” slim kalhotový kostým s patch kapsami připomíná střih z 20. let, odkazující na první vlnu feminismu - kdy si ženy začaly osvojovat pánské kusy šatníku, a krátká pelerína s třásněmi zas „božský oděv” katolických kněží, kterému velkou pozornost ve 20. století věnoval španělský mistr kroje Cristóbal Balenciaga. Anderson však nezapomíná ani na hlavní odkaz jedné z nejstarších evropských značek - kožené výrobky. Krom obrovských kožených pásků se letos dočkalo updatů hned několik legendární kabelek: Amozona, Puzzle a Flamenco, ke kterých přibyla nová forma bracelet bag. 

Čtěte dál