Pevné vztahy starších generací vs. křehké vztahy moderní doby. Kde děláme chybu?

Fotografie postarších párů symbolizuje sen pravděpodobně každého, kdo touží po velké a nekončící lásce. Jenže ve společnosti 21. století jsme spíše svědky narůstajících rozvodů a rozchodů. Co děláme špatně? Je to námi, nebo touhle dobou?

Foto: Shutterstock

Soukromí? Co to je?

Sociální sítě ovládly svět mileniálů, každý chce být takzvaně vidět. Řada z vás či vašich blízkých sdílí své fotky snídaní, momenty z výletů, selfíčka až po dokumentování toho, s kým zrovna teď tvoříte pár. Soukromí, tak jak ho znali naše babičky a dědečkové, v životech člověka 21. století takřka neexistuje.

Podle mnohých odborníků je to jeden z důvodů, proč v současné době partnerské vztahy krachují. Milostné páry jsou příliš vystavovány na obdiv skrze sociální platformy jako je Instagram, Facebook apod. Snaha „ukázat“ světu, jak moc jste šťastní a jak má každý super život se stala důležitější, než snaha na něm skutečně pracovat a rozvíjet vztah s druhou osobou.

Ano, fotky dokládající lásku naší drahé polovičky a příspěvky ukazující drobné projevy lásky působí atraktivně. Ale skutečné city neprojevíte přes pouhé smajlíky a pohyblivé obrázky. To, zda jsme ve vztahu šťastní, nedefinuje počet lajků a srdíček ve feedu. Navíc přílišným sdílením vzniká na oba partnery nátlak a zkreslená představa o tom, že všechno musí být perfektní. To se odrazuje na zveřejněných fotkách, zatímco v reálném světě si mnozí z nich nemají co říct. Ve většině případů je zastihnete s upřenými pohledy do mobilních obrazovek, jak jdou mlčky vedle sebe. A zde se nabízí otázka - jak se chcete s tím druhým blíž poznat, když spolu nemluvíte offline?                                 

Psychologové přisuzují vinu dnešní době, ale i lidem samotným

„Lidské bytosti jsou zvláštní, co se souznění týče. Tak zvláštní, že se de facto čas od času snažíme na sílu o vztahy s lidmi, s nimiž nemáme udržitelné spojení,“ tvrdí ve svém článku pro PsychologyToday.com vztahová poradkyně Hannah Rose. Tento jev přirovnává poradkyně ke kouskům puzzlí, které se spolu navzájem snaží spojit dohromady navzdory tomu, že k sobě nepasují. S tímto problémem úzce souvisí i strach ze samoty. Odborníci tvrdí, že je to jednou z nejčastějších příčin, proč spousta vztahů nefunguje nebo směřuje ke konci. „Lidé jsou ve vztazích, aby nebyli sami - není tam ta láska. Prostě se bojí být sami,“ řekl v rozhovoru podnikatel a životní kouč František Krásný pro podcast Elišky Nekolné.

Podle Krásného za to může částečně i tlak z vnějšího okolí, přičemž dotazy přátel, rodiny a blízkých na to, proč jsme sami, budí dojem, že je špatně, pokud nikoho nemáme. Obzvlášť, pokud prvotní reakcí na odpověď „Jsem singl,“ je snaha vám někoho dohodit. Myšlenka, že by byl někdo rád sám, je nenapadne.

Zbytečně se potíme z pokusů zavděčit se společnosti a splnit očekávání, po nichž nemusíme nutně toužit. Je to podobné, jako když společnost od nás očekává, že musíme být zadaní, v manželství, mít děti a u toho všeho být perfektní rodič, dcera, sestra a kdo ví, co ještě.

Žijeme v mylné představě, že nám vztah přinese štěstí

Každý svého štěstí strůjcem. Toto přísloví znaly i naše prababičky. V dnešní společnosti se na něj ale zapomnělo - lidé žijí v iluzi, že za jejich štěstí zodpovídá jejich partner či partnerka. „Vztahy mají být především o tom, že do nich dáváme kus ze sebe. Ne, že budeme jenom brát - to pak není vztah, ale transakce, čili obchod,“ tvrdí František Krásný. „Musíme si uvědomit, že my jsme ti malíři, kteří tomu vztahu dodávají barvu,“ vysvětluje v podcastu Krásný. Jinými slovy, musí to táhnout oba partneři. Jak píše autor bestsellerů o lásce, rodině a vztazích Petr Casanova ve své knize 250 zákonů lásky, „Ve vztahu není vítěz a poražený. Vždycky buď získají oba, nebo oba ztratí.“.

Foto: Shutterstock

Vzdáváme se příliš snadno a příliš brzy

Jeden z dalších nejčastějších jevů mezi partnery je, že hodně z nás utíká od problémů. Hledat řešení, dělat kompromisy, jít si na půl cesty - to jsou rady nejen Petra Casanovy, ale i našich babiček. Že se jimi mnozí neřídí, dokazuje míra rozvodů a rozchodů. Třeba za to může i fakt, že oproti dřívější době není rozvod tak složitý a zdlouhavý. Ale i mimo manželský svazek je hodně mladých lidí, kteří mají problém si lásku udržet. Tři roky vztahu berou jako něco neobvyklého. Je to pro ně dlouhá doba. Problémy řeší většina z nich obviňováním toho druhého, nebo spolu nekomunikují vůbec.

Pokud se v těchto bodech vidíte, pak si nevědomky pohřbíváte vztah. „Vždycky za to můžou oba,“ tvrdí Casanova. Nezáleží na tom, do jaké míry za problém můžete vy či partner/ka. Podle rad psychologů usilujte o nápravu oba.

Změna je život a lidé se mění

Změna je život, slýcháme. Ale ne všichni se se změnami dobře vypořádáváme. Obzvlášť, jde-li o změny u člověka, kterého máme rádi. Lidé se mění neustále v závislosti na nových životních zkušenostech, v poznávání různých kultur a sociálních bublin. Je téměř nemožné zůstat zcela stejný a nerozvíjet se. Proto se stává, že si po čase někteří partneři nerozumějí a vztah ukončí. Jen málokdo ustojí všechny změny, které život s sebou přináší. Naši prarodiče jsou důkazem, že lze milovat natolik, abychom byli odhodlaní naučit se mít rádi všechny osoby, kterými se láska našeho života v průběhu let stala, nebo stane. „Je to, jako bych poznával pokaždé někoho nového. Ale o tom je láska,“ nechal se slyšet postarší pán na ulici.

Otázkou je, zda je naše generace takové lásky schopna. Zatímco existují výjimky, potvrzující výrok „nic není nemožné,“ mezi mladými lidmi se stále objevují názory typu „změnil/a se, už to nemá cenu.“ Nebo řada z vás doufá, že se změní, pokud jejich návyky či vlastnosti nejsou to, co hledáte. Jenže láska k člověku znamená mít rád se vším všudy. Člověka nezměníte, pokud on sám nechce.

Pleteme si lásku s něčím jiným

Říká se, že láska je nesobecký cit. Petr Casanova tvrdí, že ego v lásce nemá místo - jinými slovy lásce škodí. Jenže co když máte pocity, které za lásku zaměňujete? Je běžné, že si lidé zaměňují lásku se zalíbením, s obdivem, nebo chtíčem. Ale je důležité si uvědomit, že to není láska. „Líbí se mi, je pohledný/sympatický/chytrý,“ pokud je tohle vaše odpověď na dotaz, proč dotyčného milujete, pak vás vyvedeme z omylu. Psychologové a vztahoví odborníci říkají, že tohle není láska. Pokud se zamilujete, pak snadno překousnete, že váš milovaný má rád například hudbu, kterou běžně nesnášíte, nebo že není jako ze žurnálu.

Podle Františka Krásného lidé žijí především v iluzích o svém protějšku, než aby viděli, jaký ten člověk je doopravdy. „To je taky důvod, proč se často zklamou a ten vztah nefunguje,“ vysvětluje problém podnikatel. Krásný i řada dalších vztahových psychologů radí nepídit se po dokonalosti. „Nikdo není dokonalý a všichni máme své nedostatky,“ tvrdí Hannah Rose na PsychologyToday.com.

Čtěte dál