Osobitý domov vol. II: 5 kreativních žen a jejich oblíbené kouty

Které místo doma dělá největší radost architektce? Kde se nejlépe cítí autorka kuchařek? A čím si domov vyšperkovala návrhářka šperků? 5 kreativních žen nám ukázalo své oblíbené domácí kouty.

Foto: archiv Barbora "Rabuna" Skalová

Barbora „Rabuna” Skalová, interiérová designérka: Vstřícnost arkýře a opravdové materiály

Moje místo: 

Je sice postel v ložnici, kde trávím i valnou část dnů prací na notebooku, zmíním se o arkýři. Náš arkýř má zásadní důležitost zejména proto, že to byl jeden z hlavních tahounů, proč byt koupit. Kdo by tomu odolal, že? Krásné původní ostění sice bylo trestuhodně schováno pod hnědou překližkou, ale vysvobodili jsme ho. V arkýři nejprve stál stolek a dvě křesla, ale zdálo se mi, že potenciál prostoru není zcela využitý. Vybudovali jsme tedy svépomocí tzv. patro, které je na kolech a ukrývá v sobě úložné prostory. Velká matrace na míru potažená lnem a hromada lněných a sametových polštářů vytváří variabilní prostor, kde lze pohodlně pracovat na notebooku, číst si, hrát si s dětmi společenské i méně společenské a pohybovější hry, např. lochtando grando. Skvělé je i to, že se tam vejde celá naše pětičlenná rodina. Tolik oken pochopitelně zajistí spoustu světla a to je podle mě jeden z důvodů, proč arkýře vždy působí tak vstřícně, nehledě na možnost trávit spoustu času sledováním cvrkotu v ulicích. 

Pilíře mého bydlení:

Při zařizování domova jsou pro mě hodně důležité materiály, snažím se vždy použít co nejvíc přírodních a „opravdických” materiálů. Vyhýbám se keramice, co vypadá jako dřevo, a dřevu, co vypadá jako kov, nemluvě o všech možných typech plastu. Tíhnu ke klasickým tvarům prověřených minulostí, ale přehnanou ornamentálnost mám tendenci decentně minimalizovat. 

Jak vytvořit osobitý interiér: 

Obecně platí, že každý by se měl při zařizování zamyslet nad tím, kdo a k jakému účelu bude prostory používat, ale zároveň doporučuji se zamyslet i nad tím, jak si tam ten účel chceme užít. Vzpomenout si, kde je nám dobře, ale zkusit vymyslet proč. Co na daném místě působilo, že se nám tam líbilo. A pak to zkusit do interiéru nějak uceleně a harmonicky přetavit. 

Co mi v posledních dnech zpříjemňuje pobyt doma: 

Rozhodla jsem se, že si pobyt doma udělám luxusní tím, že provedu generální úklid. Ale při třech dětech a práci z domova začínám mít obavy, jestli si ten výsledek do konce karantény vůbec stihnu užít. Nicméně se těším, že až bude uklizeno, něco dobrého si upečeme a uvaříme, objednám si čerstvé květiny, vyrobím si vlastní pleťový krém a pořádně si užiju děti, protože při nekanténním provozu na poklidnou a časově neomezenou komunikaci vlastně pořádně nemáme čas. 

Foto: archiv Barbora Karpíšková

Bára Karpíšková, autorka kuchařek: Všudypřítomné květiny a kuchyňský inventář a nádobí všeho druhu

Moje nejoblíbenější místo: 

Zcela nepřekvapivě je to naše kuchyň. Jsem v ní prakticky od rána do večera a kromě vaření v ní i společně jíme, čteme si a povídáme. Je to taková naše rodinná společenská místnost a klubovna v jednom. Tady řešíme, jaký jsme měli den, co se nám povedlo a případně i nějaké ty nespokojenosti. Málokdy se sejdeme pohromadě někde jinde. V důsledku toho v ní prakticky nonstop uklízím nebo něco přerovnávám. Syn Cipísek má v kuchyni malý koutek s oblíbenými hračkami, které dle aktuální oblíbenosti obměňujeme, a vlastní stoleček. Ten měl původně sloužit ke kreslení a tvoření. Inu, spletla jsem se, maestro stále raději tvoří na podlaze. Já ale nepřestávám věřit, že jeho chvíle ještě přijde. U kuchyně jsem během karantény vytvořila i art koutek, kde máme hezky pohromadě všechny výtvarné potřeby. Je tu i velké francouzské okno, které během teplých dní otvíráme dokořán a jsme prakticky na zahradě. Já si užívám rozkvetlé kytky, Pipi svou oblíbenou hadici. 

Pilíře našeho domova: 

Základními kameny naší domácnosti jsou velká okna, obrazy, knihovna a všudypřítomné květiny a různé větvičky. Hodně nás baví i nádobí a další kuchyňský inventář. Během aktuálního neplánovaného volna jsme sice množství hrnečků, talířků a misek lehce zredukovali, stejně bychom si ale úplně v klidu mohli otevřít kavárnu. Nebo půjčovnu. 

Co mi zpříjemňuje pobyt doma: 

Trávit tolik času doma je pro mě velká novinka, a tak se aspoň snažím získaný čas mezi čtyřmi stěnami využít. Vymýšlím nový úložný systém, přerovnávám, třídím, sázím a pevně doufám, že moje oblíbené normálno na sebe nenechá dlouho čekat. Konečně jsem vyzkoušela několik receptů, o které děti stály, ale nebyl na ně čas. Nezapomínám cvičit a počet rozečtených knížek jsem zvýšila na čtyři. Sečteno, podtrženo - doma je naklizeno lépe než před Vánoci, dětská bříška kulatější než po nich. 

Foto: archiv Daniela Hradilová

Daniela Hradilová, designérka a zakladatelka boutique hotelu Mezi plůtky: Drobnosti všedního dne

Moje místo: 

Věřím tomu, že na každém místě záleží. Každé si zaslouží naši pozornost. Každá denní a roční doba. Když se vše potká, když tomu „kolem” porozumíme, pocítíme soulad a klid.

Nezáleží, zda mě chytí staleté plátno, vlákna tapiserie či hebkost olejového mýdla, záleží, jestli si toho všimnu.

Každé ráno hltám všechny věci kolem, jako bych je viděla poprvé. Prohlížím si je, zkoumám je, nenápadně a hluboce. Jsou mými hosty. Nebo já jejich. Můj dům je mým nejbližším. Objevuji ho a užívám si ho jako dobrý francouzský film.

Pilíře mého bydlení: 

Přestože žiji architekturou a designem, doma nic nestřádám. Důležitý je pro mě hlavně prostor. A třeba to, jak se během roku mění proud světla, které dopadá na jídelní stůl. Podléhání času, vůně, touha se dotýkat…

Můj dům jsou stěny, okna, dveře a kamenná dlažba. Výhled do zahrady a stromy a květiny v ní. Obrazy a umění a knihy, položený šperk či taška, sklenice a mísa, všechny ty drobnosti všedního dne. 

V mém domě nenajdete jediný suvenýr, přesto jsem jej celý přivezla z cest, dalekých nebo velmi blízkých. Dům je emoce a vzpomínka. Příběh jeho obyvatel. Vášeň. Záznamník našeho života. 

Jak vytvořit osobitý interiér: 

Domov není jen o designu. Naše děti se toho slova dokonce bojí v předzvěsti něčeho nečekaného a vesměs nepraktického… Myslím, že potřebujete jen pár dobrých věci. Pro vás dobrých věcí. Jako když tvoříte šatník. Nedívejte se na věc, jestli je krásná, ale jestli je krásná ve vašem domě, jestli mu sluší. 

Co mi v posledních dnech zpříjemňuje pobyt doma: 

Můj muž a má dcera. A to, že jsem se pustila do nového projektu - kamenného stavení se skleníkem. A jaro v zahradě, to nejvíc! 

Foto: archiv Vendula Stoklásková

Vendula Stoklásková, majitelka concept storu 100class: Buy less, choose well

Moje místo: 

Patřím mezi ty, kteří se domů v podstatě chodili jen vyspat, takže jsem teď najednou začala řešit, co mi doma vyhovuje více a co méně. První víkend jsem věnovala menší přestavbě a konečně jsem si zařídila svůj koutek, zbavila jsem se pracovního stolu, který jsem stejně nevyužívala, a vyměnila ho za křesílko, ve kterém teď pracuju na počítači a do budoucna v něm snad budu i číst a relaxovat. Jen to ještě není hotové, potřebuju přidělat další police na knihy a drobnosti, které mám ráda - fotky s přáteli, pohlednice a další osobní poklady. Zatím mám tedy zařízenou jen jednu polici, na které mám konečně zarámovanou novou grafiku od mého oblíbeného Daryana Hardiho. Společnost jí dělá nová kniha od kamaráda fotografa Ondřeje Kavana a taky kniha Giacometti, kterou miluju a poslední kus jsem ulovila na jeho výstavě v Národní galerii. Místo tam má i má oblíbenkyně Vivienne Westwood se svým životopisem, kámen ze Sněžky a minipanenka Dorimu.

Pilíře mého bydlení: 

Kytky, tedy spousta kytek, a obrázky a fotky - bez toho bych se nikde neobešla. Taky sbírám staré rámy, baví mě je kombinovat, některé využiju a některé nechávám prázdné jen jako dekoraci. 

Jak vytvořit osobitý interiér:

Člověk by se měl obklopovat věcmi, které má rád a které vyjadřují jeho osobnost. Jako minimalista mám jen pár kusů nábytku, ale vše funkční a vše, co potřebuju. Například nemám jídelní stůl. Pořád jsem řešila, že bych ho měla mít, ale pak jsem zjistila, že víc než to potřebuji prostor a vzdušnost. Z míst, která jsou „zaplácaná nesmysly“ chytám paniku a necítím se tam dobře. Ale chápu, že někomu by zase naopak můj byt mohl připadat prázdný. Proto je to velmi individuální, ale rozhodně obecně platí „méně je více“ nebo mé oblíbené motto „buy less, choose well“ - vždy, ve všem. 

Pobyt doma mi v poslední době zpříjemňuje: 

Teď momentálně je to cvičení jógy. I když cvičím spoustu let, tak doma jsem se nikdy nemohla přinutit ani soustředit. Jenže mi to strašně chybělo, takže s „přestavbou“ vzniklo i místo ke cvičení. A najednou to jde, takže mám ze sebe opravdu radost. A až bude trošku tepleji, tak už se strašně těším na vysedávání a práci na balkoně.

Foto: archiv Iva Valová

Iva Valová, bytová dekoratérka a designérka šperků Paio: Čekání na ten pravý kus se vyplatí

Moje místo: 

Jídelní stůl. Je to středobod našeho domova, u něj se odehrává úplně všechno. U stolu se žije - jí, pije, slaví, probírají se radosti i starosti, píší úkoly i tvoří. To je naše základna. Byla to vlastně první věc v bytě, kterou jsme před nastěhováním řešili. Kreslili jsme si ho křídou na zem. Spíš než to, z jakého bude materiálu a v jaké barvě, jsme věděli, že musí být pořádně velký a maximálně stabilní. A že na něm nebudeme šetřit. 

Pilíře mého bydlení: 

Okna s krásnými výhledy a nálada, která je díky použitým tlumenějším barvám a přírodním materiálům útulná a teplá. Asi nenajdu přívlastek, který by styl našeho bytu jasně definoval. Při zařizování nás vedl spíš pocit. Máme rádi hezké věci, ale jen ty, co opravdu slouží. Nic jen na oko… Návštěvy se u nás nezouvají, sednout si mohou kam chtějí a cigaretka na terase je u nás taky v pořádku...

Jak vytvořit osobitý interiér: 

Díky své práci sleduju trendy v bydlení, ale nenechávám se jimi slepě vést. Raději do interiérů vkládám nápad, hledám neotřelost, s respektem k těm, kteří prostor obývají. To je moje rada! Nenechat se masírovat tím, co je právě in. Inspirujte se, ale vkládejte do zařizování sebe, rozmyslete každý kousek a hlavně nepospíchejte. Nemusíte mít všechno hned. Vyčkejte, nadýchejte prostor a věřte mi, že se čekání na ten pravý kus vyplatí. A pak z něj budete o to větší radost. 

Co mi v posledních dnech zpříjemňuje pobyt doma: 

Splněný dávný sen v podobě krbu. Je na biolíh, bez škodlivin a sazí a je nám u něj dobře.  A taky terasová zahrada, kterou nám navrhl zahradní architekt Jan Schlitz. Jejího dokončení se bohužel nedožil, ale my mu každý den děkujeme tam nahoru za radost, kterou nám celoročně přináší. 

Čtěte dál