Osobitý domov: 5 kreativních žen a jejich oblíbené kouty

Co dělá z bytu opravdový domov? Jakými způsoby lze naše bydlení zlepšit? Na co se zaměřit a co mít doma, aby nám bylo dobře na duši? To prozradí pět žen, pro které je hledání krásy v popisu práce.

Foto: archiv Klára Tománková

Klára Tománková, interiérová stylistka: Aby se oko radovalo 

Moje místo: 

Často pracuji z domova, a tak jsem si vytvořila několik zákoutí, kde mohu nad prací přemýšlet. Střídám je, někdy jsem u pracovního stolu, jindy ležím na daybed obklopená knihami a někdy mám ráda tohle modré  minimalistické zákoutí v ložnici. Ten stůl je vlastně jen deska a podnoží. Někdy ho využívám na focení a stylování věcí, lněný ubrus je ze Zara Home a dekorace na stole jsou z H&M Home, ty se jim moc povedly. Na stěně je fotka japonského muže s tetováním z roku 1880. Koupila jsem ji kdysi dávno v antikvariátu. Židli jsem koupila v bazaru a sedák nechala přečalounit látkou od mého oblíbeného návrháře Ralpha Laurena. Byt, ve kterém bydlím, je velký, starý, a není můj. Miluju jeho nedokonalosti, světlo a atmosféru. Uvědomuju si každý den, jak moc je důležité bydlet dobře. Co to znamená? Že je vám v tom místě příjemně. Není to o tom, jak drahý a designový nábytek máte. Často radím svým klientům, ať začnou s pohodlnou postelí a matrací a velkým kuchyňským stolem s pohodlnými židlemi, kde se bude rodina scházet, jíst, povídat si, kde budou děti dělat úkoly. Důležité je také dobré osvětlení, vyplatí se zainvestovat - nemyslím do designu světel, ale do jejich rozmístění. Vše ostatní se postupně doladí. 

Jak vytvořit osobitý domov: 

Když si domů přinesete něco svého. Pohodlné křeslo po babičce, které si necháte nově přečalounit. Obrazy, grafiky, fotky, které hezky zarámujete a pověsíte na zeď, klidně všechny vedle sebe. Také funguje, když zvolíte zajímavou barevnost stěn a doladíte doplňky v jiné barvě. Já mám základ béžovo-šedý (stěny) a doplňky (sedačku, rámy obrazů, křesla a pracovní stůl) v černé a šedé barvě. Hezky to ladí s dřevěnou parketovou podlahou a s kusy nábytku z přírodního dřeva. A pak je dobré nepodceňovat textilie - závěsy, koberec, polštáře a plédy, které prostor zútulní. Doporučuji přírodní materiály, jako je bavlna, hedvábí, len a vlna. A co je nejdůležitější? Když se budete mít rádi, tak se vám doma bude líbit!

Poslední dobou mi pomáhá: 

Hudba a tanec. Každé ráno medituju, zacvičím si a pak si pustím hudbu, na kterou tančím. Předstírám figury od Jiřího Kyliána, jehož choreografii nesmírně obdivuju, a jeho jako člověka také. Samozřejmě, že se nepřiblížím ani náhodou jeho tanečníkům, ale užívám si to a baví mě to. Můj byt je světlý, a když svítí slunce, tak je velmi pozitivní. Díky své práci mám všude rozložené různé drobné dekorace, poskládané do dokonalých kompozic tak, aby se moje oko radovalo, kamkoliv spočine. Mám ráda místo, kde bydlím.

Foto: archiv Lu Skřivánková

Lu Skřivánková, malířka: Energetická bomba z obrazů

Moje místo: 

V našem bytě miluju spoustu zákoutí, průhledů a kompozic. Na fotografii je vidět shluk umění, kde je strom od Bet Orten, fotokoláž od Medkové, obraz našich dcer Josefínky a Lojsičky a fotka Drtikola. To je hustá energetická esence! Nejraději z celého bytu mám náš obývák. Je to místo, kam příjemně dopadá slunce, válíme se tam s dětmi na koberci, hrajeme karty nebo pantomimu či čteme knihy na ultra pohodlné sedačce od značky Vitra, kterou navrhl japonský designér Noguchi. U okna je můj mosazný pracovní stolek s výhledem přes prvorepublikové skleněné tabulky na obrovskou magnolii. 

Jak žije kreativní duše: 

Prostředí, kterým se obklopujeme, je hrozně důležité, je to strava pro naši duši. Tím, že jsem malířka, jsem hodně vizuální a vstřebávám do sebe vše, kolem čeho se mihnu. Vnímám  barevnou kombinaci volně seskupených kusů oblečení, kterou míjím, spletence stonků květin, jejich stínohru na zdi, kompozici poházených předmětů… Všechno se mi ukládá do mého vizuálního vnímání, z toho pak těžím ve své tvorbě. Chci se proto v bytě vyvarovat nepořádku a přebytku věcí nebo nehezkých věcí, které dělají vizuální ruch.

Proč mít doma umění: 

My se jím hodně obklopujeme. Považuji za důležité mít v bytě nějaký umělecký artefakt. Malíř diváka přivádí  do světa své představivosti, mimo všední svět. Obraz v sobě drží energetickou auru, stopy dynamičnosti či meditace v čase tvoření, informace v podobě výběru barev a esence vibrace pocitů. Malíř vytváří obraz v soustředěnosti a obvykle je vytváření obrazu vysoce radostný proces, kam vkládá tvořivou energii. Obrazy jsou proto energetická bomba, bez které naše duše nemůže přežít kvalitně.

Co dělá domov domovem: 

Je to skladba našich blízkých věcí, nábytku a vůní. Věci, které tvoří náš domov, jsou drobné či velké milované předměty, na které se nám vážou příjemné vzpomínky, anebo obsahují přímou stravu pro naši duši. U nás to jsou artefakty našich dětí a přátel malířů a fotografů. Volně a nedbale se po bytě povalují docela velké kameny - obvykle z bretaňského pobřeží - a mušle a korály z Brazílie či Mauriciu. Miluju drobné duhové odrazy na zdech, které vytváří křišťálový lustr, a různé vůně, které se objevují v místech, kde máme uložená různá vykuřovadla, esenciální vůně, oleje nebo svíčky.

Foto: archiv Michaela Čejková Karásková

Michaela Čejková Karásková, fotografka: Předmět úcty 

Můj oblíbený kout: 

Jedná se o oltář, který vznikl spontánně po narození dcery Medy. Je vytvořený ze staré školní vitríny, pro kterou manžel nechal vyrobit nohy, aby neležela na zemi. Během těhotenství a po porodu se mi totiž nahromadily věci, které se týkaly narození dcery, ale i zásadních bodů v našem vztahu s manželem. 

Např. dopis pro Medu od kmotry, přívěsek se svatým Antonínem, který jsem celé těhotenství nosila na krku - Svatý Antonín je patronem šťastného porodu a dětí, dárky ke křtu i dřevěné křídlo, které jsme s manželem našli ve starém barokním kostele, kde jsme se brali. Tyto věci jsem se rozhodla dát na jedno místo, do skleněné vitríny. Ta je pro mne takovým novodobým relikviářem. Předmětem úcty. Když je někdo z rodiny nemocný, zapaluji tam svíčku. Toto místo mi přináší uklidnění.

Nejsem věřící, tedy pokřtěná, ale děláme s kamarádkou Lucií Králikovou, která má projekt Efemer, už čtvrtým rokem knihu o zanikajících a méně známých tradicích v Česku. A ty se samozřejmě váží na církevní pojetí roku. To se dost promítlo do mého života, do mé úcty k přírodě a lidem kolem i k víře v symboliku věcí.

Foto: archiv Tereza Přibylová

Rozi Zacharov, zakladatelka projektu Pokojovky: Odraz přírody 

Moje místo: 

Jídelní stůl, kam ráno dopadá to nejkrásnější světlo. Tady startuju den s rodinou, dávám si sem úlovky z procházek do vázy a koukám se z okna do stromů rostoucích v zahradě. 

Pilíře mého bydlení: 

V každé místnosti máme okna, takže největší devízou je spousta světla a volného prostoru. Neradi si zahlcujeme byt věcmi, chceme se tu volně pohybovat a netrávit život utíráním prachu. Najdete u nás spíš minimalistické kousky. Otevřené skříně, přírodní materiály a tlumené barvy. Milujeme přírodu a náš byt je toho odrazem. 

Jak mít osobitý domov: 

Manžel je fotograf, proto si bydlení zútulňujeme zarámovanými fotkami, a díky mému povolání zase spoustou rostlin. Taky si sem tam pořídíme nějaký tisk. Umění a rostliny vdechnou osobitost každému prostoru. A ještě bych přidala spoustu knih a vůni svíček nebo éterických olejíčků, ty miluju!  

Aktuálně mi dělá radost: 

To, že se moje pokojovky po zimě probouzí a že už občas můžeme vylézt na balkón. Těším se, co na něm letos vypěstujeme.

Foto: archiv Nina Makelberge

Nina Makelberge, interiérová dekoratérka a majitelka obchodu Médecine: Kde snít je dovoleno 

Moje místo: 

V těchto dnech je to kuchyně. Zde nyní trávím nejvíce času. Malý stolek u kanape v rohu se momentálně proměnil v můj pracovní stůl. Mám odtud blízko k plotně, když vařím, můžu dohlížet na syna, když dělá úkoly u jídelního stolu, a když nepotřebuji nic dělat na počítači, tak si ráda hovím s čajem na kanapi a sleduji, jak je na tom štrúdl v troubě. Jak říkám, tohle je momentálně nejstrategičtější místo v bytě! 

Jak žít dobře: 

Život s krásou a uměním považuji za nejlepší recept na dobrou náladu. To jde rukou v ruce s příjemným bydlením, ať se jedná o obrazy či oblíbené předměty, které nám dělají radost už jen při pohledu, výtvory našich dětí, květiny ve vázách přinesené z procházky nebo naše oblíbené knihy, tím vším by se měl člověk obklopovat, a to ostatní z vnějšího světa vpouštět dovnitř jen minimálně. Domov by měl být naší malou továrnou pro neustálou obnovu inspirace, kde snít je vždy dovoleno.

Čtěte dál