Oněgin vás naučí milovat balet

Do Národního divadla se vrací slavný balet Johna Cranka na motivy románu Alexandra Puškina.

Foto: Serghei Gherciu

Právě dnes má svoji obnovenou premiéru představení Oněgin. Balet Národního divadla tak do svého repertoáru vrací skutečný klenot mezi výpravnými dramatickými tituly. Oněgin rozhodně patří k vrcholným dílům Johna Cranka, špičky ve světové choreografii, který v něm rozvinul k dokonalosti své výjimečné umění vyprávět příběhy tancem. Jde přitom už o třetí Crankovo dílo v Praze - vidět můžete také Zkrocení zlé ženy a Labutí jezero.

Světová událost

Veršovaný román Evžen Oněgin ruského romantika Alexandra Sergejeviče Puškina patří mezi nejznámější tituly světové literatury. Příběh petrohradského samolibého hejska a vesnické dívky Taťány s jejich míjejícími se milostnými peripetiemi si získal nejen čtenáře, ale i tvůrce napříč uměleckými obory. Poprvé se Puškinovi hrdinové na jeviště dostali díky Petru Iljiči Čajkovskému, jehož stejnojmenná opera byla uvedena v roce 1879. V pražském Národním divadle měla premiéru o deset let později v roce 1888 a dirigoval ji dokonce sám Čajkovskij.

John Cranko, jenž se s Evženem Oněginem setkal při choreografické práci na Čajkovského opeře v roce 1952, vytvořil svou verzi baletu poprvé v roce 1965 pro Stuttgartský balet. Definitivní podobu, kterou můžete od dnešního dne spatřit i na jevišti Národního divadla, balet získal o dva roky později. Čeští diváci mohli tuto inscenaci poprvé vidět v roce 1982, kdy Stuttgartský balet hostoval v tehdejším Smetanově divadle (dnešní Státní opeře).

Na repertoáru Baletu ND byl titul v letech 2005 až 2012, v hlavních rolích se vystřídala nejzvučnější jména tehdejšího souboru – například Tereza Podařilová, která si za roli Taťány odnesla Cenu Thálie 2005, a Jiří Kodym, jenž získal Thálii za roli Oněgina. Oba nyní působí v Baletu ND jako baletní mistři a na nastudování baletu se podílejí.

Expresivní herecké výkony

Inscenace svým výtvarným pojetím plně navozuje atmosféru Puškinova románu, romantický punc umocňuje také krásná kostýmní výprava Elisabeth Dalton. Na výsledné úspěšné podobě titulu má kromě Johna Cranka nemalý podíl i Kurt-Heinz Stolze, autor hudebního pojetí díla. Využil totiž většinou neznámé skladby Čajkovského a vytvořil zcela novou baletní hudbu, aniž by použil jediný takt z Čajkovského opery.

Když si k tomu připočtete, že tato inscenace vyžaduje expresivní herecké výkony, brilantní taneční techniku a velmi hluboký smysl pro široké emoční vyjádření jednotlivých postav, je jasné, že Oněgina byste si rozhodně neměli nechat ujít.

Čtěte dál