Oběti sexuálního násilí často až na posledním místě

Vykradli vás? Tak jste neměli odjíždět na dovolenou. Srazilo vás na přechodu auto? Tak jste měli jít raději podchodem. Tohle nejsou běžné a korektní odpovědi, pokud se na vás někdo dopustil trestuhodného jednání. Přesto následující příklad je stále akceptovatelnou normou: Donutil vás někdo k sexu? Tak jste neměly chodit na party a flirtovat s lidmi. A vůbec, proč jste to okamžitě nenahlásily?

Foto: Shutterstock

Jako reportérku mě plácl při rozhovoru po zápase procházející hráč. Stejně tak člověk na schodech v metru nebo v klubu. Jako moderátorce mi psal bývalý kolega oplzlé zprávy. A zvukař, který nám před vysíláním instaluje port, většinou za podprsenku, měl trapné sexuální narážky. Vždy jsem se ozvala a situaci vyřešila tak, že se už znovu neopakovala.

Ne všechny ženy ale mají stejnou náturu. Jsou křehčí, není v jejich povaze se za sebe asertivně postavit. Zážitek si v sobě nesou i několik let, než jej zpracují a jsou schopné o něm mluvit, ať už je jakkoli závažný. To je stručná odpověď těm hlasům, které se ptají, proč to ženy často vytahují“ až po letech. Pro ty, kdo i po té záplavě článků a názorů, které se po zveřejnění svědectví Deníku N a Alarmu o predátorství poslance Dominika Feriho objevily, chtějí číst dál, přidám odpověď delší.

Trauma. Na několik měsíců, let i na doživotí

Když muž sexuálně obtěžuje ženu, nerespektuje její ne”, dostane ji do situace, kdy se ona, jako slabší pohlaví, není schopna bránit a dojde k tomu, že si muž vynutí něco, co žena nedělá dobrovolně, zanechá to v ní trauma. Pro někoho je přirozené svěřit se blízké osobě, případně to začít řešit. Stejně tak je ale přirozenou obranou některých z nás snažit se toto trauma potlačit, zapomenout na něj. U posttraumatických stresových poruch může trvat roky, než je člověk zvládne zpracovat a plně si uvědomit plný rozsah traumatizující události. Někdy si ho v sobě člověk nese po celý zbytek života, aniž by jej dokázal pojmenovat a promluvit o něm. Často to jsou výčitky sobě samému, měl jsem se zachovat jinak, měl jsem to tušit… A u případů sexuálního násilí je to často strach, že tomu nikdo neuvěří.

Situace se komplikuje, když se jedná o člověka, který má vliv. Ať už je to náš nadřízený, profesně starší kolega nebo jiný druh autority, jako je učitel, doktor. Nebo nejmladší zvolený poslanec v historii, který díky svému obratnému zacházení s Instagramem přibližoval politiku mladým a žlutými vykřičníky si vysloužil milion sledujících. Do toho přimíchejte stud z narušení té nejintimnější oblasti každého z nás a obavu, že tyto situace jeden na jednoho znamenají také slovo proti slovu. Zakápněte to reakcí části veřejnosti, která by se dala generalizovat větou: „Kdyby nechtěla být znásilněná, nebrala by si tak krátkou sukni,“ a celé to můžete posypat třeba vyjádřením jedné opoziční koalice, která celou záležitost vidí především jako oslabování opozice jako celek.

Odvážné ženy. Kterým je nepříjemné věřit 

Máme tu několik svědectví žen ještě z loňského roku, které našly tu odvahu promluvit a narušit onu auru adorovaného mladého politika, který je pro početné fanoušky nadějí pro další generace. Také tu máme majoritu lidí (včetně politiků), která hledá důvody, proč jim nevěřit, někteří celou situaci bagatelizují za použití „young, wild and free” odpustků. Jde jim o načasování, které v těchto případech nikdy nemůže být správné, o opozici, o zábavný závod s Leošem Marešem o sledující, o vykřičníky. A mezi tím samozřejmě stojí i presumpce neviny. I vyjádření obviněného, který se omluvil za to, že ne vždy se choval k ženám vhodně a gentlemansky, ale články označil za lživé a manipulativní a chce se bránit soudní cestou.

V Česku je oficiálně registrováno jedno až dvě znásilnění denně. Statistiky dále říkají, že je oznamováno pouze v 8 % případů. Jen zlomek případů nahlášených znásilnění se ukáže jako falešný. Anonymní zpovědí nikdo ke slávě nepřijde. Tento týden nám přinesl ženy, které tvrdí, že se na nich vlivný mladý muž dopustil znásilnění v šedé zóně našeho trestního zákoníku – on naléhal a ony se podle svých výpovědí fyzicky nebránily. Byly paralyzované. Tou situací, tou osobou s obrovským společenským kapitálem. Stojíme před velmi vážným případem, který je potřeba řádně prošetřit. Starejme se o ženy, o jejich odvahu i o jejich psychiku. O to, aby byly dostatečně chráněné a nehrozila jim sekundární viktimizace. Věřit obětem sexuálního násilí, zvlášť pokud má být predátorem populární osoba, není příjemné a pohodlné. Ale nelze před tím zavírat oči, ani používat jeden z ohraných argumentů. Oběti znásilnění nesmí být až na posledním místě.

Život a ženství pohledem novinářky Lucie Hrdličkové. V pravidelných sloupcích najdete jak úvahy, tak reflexi současného dění. A třeba tam někde najdete i samu sebe.

Čtěte dál