O živém jazyku šperkařského domu Cartier

Jak se stal strážcem odkazu a stylu Cartier, v čem spočívá síla dobrého designu a jak ji dokáže obsáhnout kolekce Clash de Cartier, řekl Harper’s Bazaaru ředitel stylu a dědictví značky Cartier Pierre Rainero.

Foto: archiv značky

Pierre Rainero vstoupil do šperkařského domu Cartier v roce 1984 a přes pozici ředitele inzerce vystoupal na jednu z nejzásadnějších a přitom velmi neobvyklou: jako ředitel pro image, styl a dědictví značky Cartier nese odpovědnost za kontinuitu specifického stylu tohoto luxusního domu. Musel nastudovat nepřeberné množství objektů, které dům vytvořil od svého vzniku roku 1847, aby pochopil ducha této značky. Pierre Rainero o stylu mluví jako o živoucím jazyce, kterým se musel naučit hovořit, aby v něm mohl tvořit nové výrazy a významy. Díky tomu, že úzce spolupracuje s designéry klenotnického domu, kterým pomáhá ctít minulost, vnímat přítomnost a hledět i do budoucnosti, Cartier promlouvá nadčasovou řečí.

Mluvili jsme spolu při příležitosti uvedení nové řady kolekce Clash de Cartier, ve které se nově objevuje bílé zlato a amazonit.

Kdy jste se poprvé vy sám setkal se značkou Cartier?

Když jsem byl student. Měl jsem kamaráda, který vedle školy pracoval jako stážista v nějakém módním domě. Jednou mě vzal s sebou na přehlídku. Tam seděl novinář, který si něco zapisoval perem. Bylo to koncem 70. let a ta elegance mě ohromila. Pero bylo zlaté, oblé a já na něm mohl oči nechat. Vyhledal jsem si, že je od Cartiera, a tak jsem se seznámil se světem luxusních doplňků. V mé rodině nikdo za mého dětství šperky nebo hodinky od Cartiera nevlastnil. Vyrůstal jsem v severní Africe a do Evropy jsme se vrátili v polovině 60. let.

Jak se z člověka stane strážce odkazu a stylu Cartier?

Bylo to možná štěstí, možná osud. Studoval jsem byznys, tedy něco úplně jiného, než co dnes v Cartieru dělám. Ovšem mojí vášní bylo umění, takže jsem nastoupil na večerní studium umění do École du Louvre, ale nepočítal jsem nikdy s tím, že bych se znalostmi umění a designu živil. Byl jsem ve společnosti Cartier řadu let ředitelem komunikace. Když mě tehdejší prezident firmy Alain-Dominique Perrin oslovil, abych se s ním podílel na tvůrčím procesu, ani netušil, že jsem umění studoval. Asi poznal, že kromě znalostí mám pro umění a design cit.

Foto: archiv značky

Kdy jste si mohl říci, že jste odkazu Cartieru porozuměl?

To je asi nejtěžší otázka. Nejdříve bylo nutné podívat se do minulosti naší
tvorby, přičemž spektrum objektů, šperků a hodinek je obrovské. Od počátku 20. století kladl Cartier velký důraz na rozmanitost šperků, ateliér byl plný talentovaných lidí. Lidé, kteří pro značku pracovali v Londýně nebo v New Yorku v 20. a 30. letech, o šperkařském domě mluvili jako o FIRMĚ, jeho postavení v klenotnickém světě bylo neobvyklé už tehdy. Dodnes mě v historii tvorby Cartieru dokáže něco překvapit, takže jsem opatrný v prohlášeních, že Cartieru zcela rozumím. Je to skoro nemožné. Je důležitější hledat shodného ducha, který se ve všech produktech odráží. Nejtrefnější je říkat tomu „styl Cartier“. Kdybych měl definovat svoji práci, je to hledání právě tohoto aspektu. Máme v Cartieru velké štěstí, protože zakladatelé byli v pravém smyslu slova vizionáři, jejich styl byl velmi svěží, mladý, takže dokážeme pracovat s naší filozofií a přetavit ji v relevantní produkty pro dnešní generace. To je zásadní: zůstat relevantní a hravý.

To znamená, že musíte vstřebávat spoustu informací, uměleckých počinů, výstav, koncertů, témat, o kterých společnost mluví...

Ano, je to taková informační lázeň, ve které jsme přirozeně ponořeni. Ovšem co opravdu musíme, když stojíme před vytvořením nového šperku nebo kolekce, je vedle otázek jako: Je to Cartier? Odpovídá to jeho jazyku? A jedna zásadní: Je to relevantní? Tedy bude se moci ten, pro koho je objekt stvořen, s ním ztotožnit? Bude mu věřit? A proč? Otázka relevance je zásadní filtr pro všechno, co dnes děláme. Rád říkám, že Cartier se vždy naladí na dobu, ve které se nachází. Musíme si být jisti, že náš šperk bude s naším zákazníkem společně žít. Cartier se ve šperkařině pohybuje od poloviny 19. století. Takže jsme ve třetím století své existence, to už je skutečně dlouho. Není to tím, že je tento šperkařský dům starý, historický, ale proto, že se tomuto domu podařilo uchovat si stále stejného ducha, při oslovování každé generace. Proto je také Cartier atraktivní celou tu dobu. Pokud bychom se zabývali jen tím, jestli to je krásné a je to Cartier, pak hrozí, že skutečně vytvoříme něco krásného, ale poputuje to rovnou do vitríny. My chceme, abychom vytvořili věci pro současného člověka.

Celý rozhovor, ve kterém Pierre Rainero přibližuje kolekci Clash de Cartier a objasňuje, proč je nakonec nejdůležitější radost, se dočtete v červencovém vydání Harper's Bazaar. 

Právě v prodeji! 

Čtěte dál