O strachu, který jde překonat, aneb #staypositive

S psycholožkou Lucií Kolaříkovou o tom, jak zvládnout psychické propady.

Foto: archiv Lucie Kolaříkové

Jak se může projevovat strach? 

Strach se projevuje třemi hlavními cestami. Fyziologické změny, jako změna srdečního tepu, prokrvení končetin, zrychlený dech, zostřené smysly, celková aktivace organismu, pozastaví se všechny funkce, které by zabránily rychlé reakci, kterou spustí hlavně hormon kortizol. Fyzické pocity jsou většinou nepříjemné - sevření kolem žaludku, hrdla, napjaté trapézy, píchání na prsou…

Druhou kategorií jsou kognitivní změny. Zúží se myšlení směrem k tomu, jak vyřešit akutní situaci útěkem nebo útokem. Dotyčný pak už nevidí realitu, má zúžený fokus, protože se spustil základní instinkt - zajistit bezpečí. Pokud ho ale strach příliš zahlcuje, tak naopak i mysl může panikařit a objeví se katastrofické scénáře, myšlenky o vlastním selhání, mysl se točí v kruzích a nevymyslí nic konstruktivního. To souvisí s třetí skupinou projevů - s rozhoupanými emocemi. Můžou se střídat v rychlém sledu, jdou do extrémů a reagujeme citlivěji. Jsme ve zvýšené ostražitosti a můžeme zareagovat zbytečně podrážděně.

A co stav paniky? 

To je vlastně enormně silný strach. Je to jako když se všechny tři skupiny projevů zesílí a jsou extrémní. Vždycky jde o subjektivní pocity. Ať už jde o strach nebo o paniku, každý takové pocity vnímá jinak. Někdo víc fyzicky, někdo víc emočně, někdo to má víc na úrovní myšlení. V každém případě jde o paralyzující stav, ve kterém se člověk cítí  ohrožený a z tohoto místa jedná. A je tedy jasné, že jedná jinak než z místa klidu a uvolnění.

Je jednoduché podlehnout strachu, když špatné zprávy na vás číhají snad všude. 

Ano, pokud jsme zvyklí nechat se vláčet emocemi a myšlenkami. Můžeme se to ale naučit i jinak. Například se můžeme rozhodnout, že se tím nenecháme zaplavit a budeme vědomě a racionálně regulovat přísun informací a jiných podnětů, které nás do stresu a strachu dostávají. Jsme dospělí, sami si nastavujeme hranice toho, co k sobě pustíme a co ne. Když hltáme všechny zprávy o koronaviru, tak je dobré si uvědomit, že ve skutečnosti hledáme nějakou informaci, která nám dá jistotu. Řekne nám, kdy to skončí, co od toho čekat. Ale my v téhle situaci jistotu nemáme! Proto je teď důležité se s nejistotou vyrovnat, informovat se přiměřeně, vědomě se udržovat v klidu a pečovat o své psychické i fyzické zdraví. Stejný přístup se hodí, i když nám někdo umře, procházíme v životě těžkou fází nebo ztratíme práci.

A jak? 

Vyrovnat se s nejistotou znamená, že ji přijmeme. A ano, je nám v tom nepříjemně, nemá to teď žádné řešení a nevíme, jak to všechno skončí Disciplíně v regulaci informací a v péči o sebe se v tomto ohledu nevyhneme. Je to součást dospělosti. 

Proč lidé mají tendenci i v negativních emocích zůstávat? 

Je to komplexnější problematika, ale často je ve hře naše dětské já. Nám se v této době krize ukazuje, jak jsme vyzrálí a dospělí, resp. jak moc jsme uvízli v dětském já a neumíme sami sebe ani racionálně, ani emočně podpořit. Pak si sami nedokážeme dát útěchu a zklidnění. Vracíme se pak v obdobích krize do svých dětských vzorců chování. Může to být důsledek výchovy - málo bezpodmínečné lásky a zároveň buď moc benevolentní, nebo naopak příliš tvrdé nastavení hranic, nebo nevyléčených traumat. Není to ale žádný výjimečný stav, celkově je naše společnost spíš nevyzrálá a plná nepoléčených emocí z dětství. Schopnost převzít plně zodpovědnost za své emoce je proto u mnohých omezená, nebo dokonce nulová.

Foto: Unsplash

Co se dá dělat, když se začínáme nořit do kolotoče špatných zpráv a stahuje nás to? 

Jako první je potřeba si vůbec uvědomit, že se to děje a vystoupit ze svých obvyklých automatických reakcí. Jako třeba zajíst to, číst další a další zprávy a nořit se do toho pořád víc, pohádat se s partnerem a nevšimnout si, že emoce přicházejí z jiného důvodu, apod. Zajímavá metoda je vědomé zastavení a uvědomit sí, na kolik let se v tu chvíli cítíte. V pocitu strachu, beznaděje, smutku je obvyklé cítit se jako dítě. Třeba se budete cítit bezmocně jako osmiletá, nebo opuštěně jako čtyřletá, bojácná jako desetiletá… Vnitřní dítě je možné si vizualizovat, opečovat ho, obejmout, utěšit.  

Utěšit sebe sama patří k důležitým dovednostem. Nejen že utěšujeme své dětské já, ale také pěstujeme svého vnitřního rodiče, který dá útěchu, kterou potřebujeme. A nebo nastaví láskyplně, ale jasné hranice. Vnitřní rodič může být takový, jaké bychom si přáli mít své vlastní rodiče. 

Mít strach není známkou dospělosti? 

Dospělý přístup je přistoupit k této situaci spíš moudrým usebraným způsobem. Vzít situaci takovou, jaká je, víc pozorovat a méně jednat, dělat přiměřená trpělivá opatření. Ale to neznamená, že nemůže přijít strach.

Jaké jsou další techniky, jak se zklidnit? 

Útěcha je nejvíc! Pomáhá však také začít se zajímat o svůj strach. Pochopit, co mi říká a proč si mě našel. Protože ne každý má strach. Co mi chce, když přijde? Je to způsob, jakým člověk se neobrací zády ke svým pocitům, ale snaží se je prozkoumat a pochopit. 

Možná tyhle emoce přicházejí i proto, aby se člověk zaměřil víc sám na sebe. 

Mnoho lidí ještě nerozlousklo, co to znamená se opravdu vnímat a naslouchat si. A také k sobě být radikálně upřímní a chtít vidět své chyby, a v čem se musíme změnit. Znamená to některým lidem a situacím v životě říct ne, což bývá těžké a oddalujeme to. Strach si ale najde cesty, jak nás upozornit na nutnost změny, a když ho ignorujeme, nezřídka vyústí v panické ataky, vyhoření, úzkosti. Zkrátka varovné signály vycházející z našeho vlastního nervového systému bychom neměli přehlížet.

Může být strach k něčemu dobrý?

Strach nás staví do pozoru. Nemá smysl před tím prchat. Aktuální situace nám říká: Postav se čelem k tomu, co se děje a dívej se. Snaž se pochopit, jakou změnu ti to přináší do života. Každý si v současné situaci přečte něco jiného, ale pro každého to znamená změnu. Jít víc k sobě, jít víc k pravým hodnotám, ale každý svým způsobem. A snažte se pochopit, co právě vám to má říct. Hodně se teď učíme. Zní to až moc filozoficky, ale když budete ochotni se do toho zanořit, můžete z té situace vyčíst mnoho pro sebe. 

Lucie Kolaříková nabízí na své stránce on-line program Přijímám svůj strach aktuálně se slevou 20%. Vyzkoušet můžete i meditaci zdarma. 

Čtěte dál