Nicolas Hau: Jsem rád tím, kdo jsem

Rozhovor o zákoutích lidské duše s vycházející hereckou hvězdou, kterou byste měli znát.

Před třemi dny byl v Benátkách, ještě včera v Londýně, a zítra touhle dobou bude na cestě do Indie. V Praze se zdrží necelé dva dny. Je jiný, než jak jsem si ho představoval. V košili s rubínovými květy, na krku se mu houpe řetízek od Cesare Paciotti a kontroluje Instagram. Překvapí mě svou vřelostí. Podá mi ruku, řekne, že se na mě těšil, a že se mu líbí můj Instagram.

Foto: archiv PR

Nicolas pochází z malého města na jihu Francie. Jeho kariéra je skutečně podobná příběhu o obyčejném klukovi od vedle, co uspěl. „Jednoho dne mě zastavil fotograf, řekl mi, že bych mohl být model, a dal mi kontakt na agenturu v Paříží. Musel jsem se tomu smát,“ vzpomíná Nicolas, v jehož okolí si nikdo nezajímal o módu nebo módní fotografii, a jemu samotnému byl svět módy naprosto cizí.

Zvědavost ale byla silnější. Najednou měl možnost a potřebu to zkusit. Bylo mu dvacet, když se přestěhoval do Paříže. Studoval grafický design a začal dělat modeling. Během let tak pracoval pro značky jako John Varvatos, Diesel, Dsquared nebo Zegna. „Paříž byla větší změna než tušil. Lehce osvobození. Jako bych se probudil. Viděl jsem jak lidi v Paříži chodí oblečení, jak se chovají, co dělají. Tehdy mi došlo, že být a myslet jinak není na škodu.“

Tohoto kroku nikdy nelitoval. Byl to způsob, jak se dostat někam dál. „Já sám jsem velmi plachý. Nejsem ten typ člověka, co by bavil společnost a užíval si být středem pozornosti. Ale modeling tě tohle naučí. Dodá ti sebevědomí. Pořád mám modeling rád. Ale už tam nepatřím. Už to jde mimo mě. Já jsem vždycky věděl, že chci být herec,“ říká rozhodně Nicolas.

První skutečnou hereckou příležitost získal v roce 2015 ve film Like Cattle Towards Glow režisérů Dennise Coopera a Zaca Farleyho, kde si Nicolas zahrál jednu z hlavních rolí. „Byla to velká zkušenost. Ve všech ohledech. Odbarvil jsem si hlavu na bílo a sám snímek, byl hodně náročný. Je to psychologický film o mladých lidech, kteří se snaží pochopit svou sexualitu. Je to krátký, ale velmi hluboký film.“

Tehdy Nicolas definitivně pochopil, že jeho životní cesta se má ubírat jiným směrem než je modeling. Ještě ten rok se přihlásil na školu herectví. Když se pak doslechl, že Julien Landais hledá herce pro svůj nový film, šel na casting a uspěl.

Česká premiéra snímku The Aspern Papers. Zleva: Milosh Harajda, Julien Landais, Silvia Patrová a Nicolas Hau

Foto: archiv PR

Celovečerní snímek The Aspern Papers, který vznikl na motivy románu Henry Jamese, se těšil obrovskému zájmu na MFF v Benátkách. Spolu s Nicolasem se na plátně objeví skutečné herecké ikony jako Jonathan Rhys Meyers, Vanessa Redgrave, Joely Richardson nebo Jon Kortajarena. Kromě hvězdného obsazení, dechberoucího scénáře, nádherné lokace, kostýmů a šperků, o které se postaral italský klenotnický dům Bvlgari.

Tato spolupráce rozhodně není nahodilá, značka se dlouhodobě věnuje podpoře italské kultury a historie. Dům Bvlgari je navíc více než půl století spojen i se světem stříbrného plátna. Jejich šperkařské a hodinářské kreace se objevily v mnoha snímcích a zdobily hvězdy formátu Sophie Loren, Claudie Cardinale, Ingrid Bergman či Elizabeth Taylor. Oficiální světová premiéra je plánovaná na 10. ledna 2019 v New Yorku. Díky značce Bvlgari byla netrpělivě očekávaná filmová novinka, na níž se produkčně podílel James Ivory, který stojí i za snímkem Call Me By Your Name.

Foto: archiv PR

„Byla to čest, zodpovědnost a velká škola. Julien je pro mě velkou inspirací. On ti dá pocítit, že ti věří. Je přísný, ale současně z něj cítí člověk důvěru. A to je pro herce moc důležité. S Julienem je to naše první spolupráce. Nicméně už teď chystá další celovečerní film. Bude to adapace Sodomy Gomory od Marcela Prousta, kde si zahraju vedle Gerarda Depardieu,“ říká nadšeně mladý herec.

Bavíme se o herectví a jeho podstatě, oblíbených filmech a režisérech. Nicolas mezi řečí přiznává, že by rád v budoucnu spolupracoval s dánským režisérem Lars von Trierem, který na sebe v poslední době upozornil snímkem Jack staví dům. „On má v sobě hodně temnoty. Ale já ji nevnímám negativně. Jsem toho názoru, že i temné pocity jsou v pořádku. Všichni je máme. Všichni máme v sobě tu temnotu. Všichni v sobě máme jistou stránku sexuality, kterou si bud dovolíme nebo nedovolíme prozkoumat. Ale máme ji.“

Nicolas se postupně vzdává své plachosti. Bavíme se jako staří známí. Napadá mě, zda není i modeling formou herectví? Vždyť i model se k něčemu propůjčuje. „Máš pravdu. Je to maska, kterou si model dá, a s ní tak přejímá i identitu. V ten moment, kdy jsem na mole, tak už nejsem ten plachej kluk, ale model, kterýho lidi sledují, fotí ho, fascinuje je. Najednou vlastně můžu být někým jiným. Ale já jsem rád sám sebou. Vlastně mě baví, že si můžu zkusit být někým jiným, protože vím, že se vrátím sám k sobě. To si užívám i na herectví. Ty si vyzkoušíš různý polohy lidské duše. Skutečně si je můžeš prostřednictvím hraní odžít. Ale vždycky se pak vrátíš k tomu, co je pro tebe přirozený. K sobě.“

Foto: archiv PR

Nicolas zbožňuje Paříž. Dnes je to skutečně už jeho domov. Přesto se nebrání myšlence přestěhovat se a žít jinde. „Mám rád modeling i herectví. Ale francouzský trh je nastaven velmi striktně. Musíš si vybrat, jestli jsi model nebo herec. V Londýně nebo New Yorku můžeš být cokoliv. Je běžné, že tam lidi mají dvě tři profese. Ale v Paříži to takhle nejde.“

Máš nějaké guilty pleasure? „Myslíš plaisir coupable,“ pousměje se. „Mám jich hodně.“ Jsem připraven na cokoliv. Stovky bot. Zásoby nutelly. Závratně drahé hodinky. „Mám rád svádění.“ Ticho. „Pomáhá mi to pochopit lidi a hlavně mě. Mám rád to napětí. Mezi mnou a holkama. Mezi mnou a klukama. Rád si hraju. S emocema. Emocema svých i druhých lidí.“

Dochází mi, že Nicolas se teď vzdal veškerého svého herectví a všech masek. Nicolas je jiný. Je ve něm něco starosvětséko. Možná, že tohle globální kinematrografie potřebuje. Herce, kteří nebudou hrát proto, aby byli slavní, ale kteří svými rolemi skutečně budou žít.

Rozhovor končí. „A kdy zase budeš v Paříži?“ zeptá se mě jako starého kamaráda a spontánně si vyměníme si pusu na tvář. „Musíme zajít na oběd. Ukážu ti svoje oblíbené bistro. Nejlepší mušle, co jsi kdy jedl.“ Domluveno. Tak brzy v Paříži.

Kromě premiéry The Aspern Papers si Nicolas během návštěvy Prahy nenechal ujít večírek spojený s uvedením inovované verze bezdýmného produktu IQOS 3 a IQOS Multi na český trh.

Foto: archiv PR

Čtěte dál