Neznámé hrdinky: Ta, která kladla pasivní odpor

Toto shromáždění nebylo povoleno.

Foto: Herbert Slavík

Je 28. října 1989 a na Václavském náměstí u příležitosti 71. výročí vzniku Československa znějí projevy komunistických představitelů a poté probíhají slavnostní přísahy vojáků. Jen o pár hodin později se na tomto místě se stejného důvodu setkává více jak 3000 lidí a protestují proti stávajícímu politickému režimu.

Demonstraci svolaly nezávislé iniciativy jako Charta 77, Hnutí za občanskou svobodu, Demokratická iniciativa, Obroda a Nezávislé mírové sdružení. Shromáždění, které nebylo povoleno, se však změnilo v násilnou akci. Na Václavské náměstí přijíždí jednotky Veřejné bezpečnosti a policejní antony, a účastníci nepovolené demonstrace jsou brutálně rozháněni. Jednou z nich je i dvaadvacetiletá Martina Richtersová.

„Stáli jsme na rohu za zábradlím v polovině Václaváku, na místě bývalého domu Družba. Můj tehdejší přítel byl vysoký a vyčníval. Možná proto si ho vybrali,“ vzpomíná Martina Richtersová v rozhovoru pro iDnes.cz. „Držela jsem ho za podrážky, ale při tom přetahování jsem upadla. Ležela jsem na zemi a nehýbala se a pak jsem už jen slyšela: Takže slečna klade pasivní odpor!“ popisuje Martina momenty před vznikem historického snímku.

Přesně tehdy pořídil fotograf Herbert Slavík záběr, který se stal symbolický pro pozdější události 17. listopadu. Fotografii však především vystihují pocity. Mladý muž v úboru Veřejné bezpečnosti odvádí mladou ženu. Paradoxně z jeho výrazu nelze vyčíst ani agresivitu, nebo vztek. Spíš jakoby říkal: „Prosimtě, poď pryč, než se ti fakt něco stane.“ V tváři Martiny je spíše hrdost a překvapení nastalou situací, nikoliv strach. Svým způsobem je zázrak, že snímek vznikl. Členové pořádkové jednotky mnohým fotografům nekompromisně vytahovali exponované filmy z aparátů a zabraňovali jim nastalou situaci dokumentovat.

Foto: Herbert Slavík

„Když se dneska na tuhle fotku dívám, připadá mi skoro nastylizovaná. Tehdy to byl jen mžik,“ říká o fotografii její autor Herbert Slavík. Fotografie se stala jedním ze symbolů revolučního roku 1989. Objevila se na obálkách novin i na přebalu knihy Toto shromáždění nebylo povoleno, které obsáhlo obrazové svědectví fotoreportérů Mladé Fronty.

Demonstranty pořádkové jednotky tvrdě rozehnaly. Ten den bylo zadrženo 359 účastníků demonstrace, z toho 18 cizinců. V celách předběžného zadržení zůstalo na 150 osob, celkem policie kontrolovala více jak tisícovku lidí. Už v předvečer samotného státního svátku a následné demonstrace byl zatčen Václav Havel, Eva Kantůrková, Ladislav Lis, Ivan Klíma, Jaroslav Šabata, Václav Malý nebo syn vězněného Jiřího Rumla Jan.

Demonstranti, mezi kterými byla i Richtersová, byli převezeni antony z Václavského náměstí do cely na Letné. Tam spolu s dalšími ženami strávila několik hodin. „Hrozně se to vleklo a já se už těšila na výslech, aby se aspoň něco dělo. Až tam jsem zjistila, že mám záda modrá od obušku. Nevím, jestli to bylo tím adrenalinem, ale vůbec jsem to necítila. Ty modřiny ze mě v tu chvíli udělaly opravdovou hrdinku,“ popisuje dění po zatčení.

Martina Richtersová se tak nechtěně stala symbolem Sametové revoluce. Paradoxně ona sama se demonstrace 17. listopadu 1989 nezúčastnila. Snímek ale už navždy bude dokonalým zhmotněním střetu útisku a vzdoru.

Čtěte dál