Neznámé hrdinky: Nezničitelná Lee Miller

Modelka. Múza. Fotografka. Umělkyně. Válečný korespondent.

Foto: archiv

Je červen 1945 a americké čtenářky otevírají stránky svého oblíbeného módního magazínu. Nastává skutečný šok. Odvážné trendy tentokrát ale předčí úplně jiné věci. Na stránkách časopisu poprvé nejsou jen šaty, ale fotografie z koncentračního tábora. Od vydavatele to byl nesmírně odvážný krok. Současně to byl důkaz, že válka skutečně existuje. Užešlo říkat „je to jejich válka“.

Koncentrační tábor Buchenwald, 1945.

Foto: archiv

Do světa módní fotografie vstoupila v New Yorku jako modelka na začátku 20. let minulého století. Elizabeth Miller, zkráceně Lee, stála před objektivy takových geniú jako Edward Steichen, Baron George Hoyningen-Huene nebo Arnold Genthe. Skutečně proslavit, se ale měla úplně jinak.

V roce 1929 odešla do Paříže a pracovala pro surrealistického umělce a fotografa Mana Raye. Později si zde sama založila vlastní studio. Stala se známá jako portrétní a módní fotografka. Zásadní částí ale její práce tvoří právě surrealistické fotografie. Do New Yorku se vrátila v roce 1932 a znovu založila studio, které fungovalo více jak dva roky a bylo velmi úspěšné. Zavřela ho poté, co se provdala za velmi bohatého egyptského podnikatele Azize Eloui Beya a odešla s ním do Káhiry. Právě tehdy její unikátní pohled na svět začal tíhnout k dokumentu. Fascinovala ji nekonečná Libyjská poušť, památky a vesnice. Trávila celé hodiny focením světa, který se tak lišil od pro ni známé Evropy a Ameriky.

Přesto z počátku tolik exotický svět ji začal nudit. Během návštěvy Paříže v roce 1937 potkala Rolanda Penrose, surrealistického umělce, který ji vzal na cestu po Řecku a Rumunsku. S Eloui Beyim se následně rozvedla a přestěhovala se do Londýna, kde si provdala za Rolanda Penrosea.

Navzdory naléhání přátel a rodiny, dokonce nařízení od Americké ambasády se rozhodla zůstat v Londýně i během tzv. blitz (z německého Blitzkrieg, tedy blesková válka, bylo označení pro trvalé bombardování britských měst nacistickou Luftwaffe), který se rozhodla dokumentovat jako fotograf na volné noze a posílat fotografie do americké edice Vogue. Ve stejnou dobu ji začala sledovat a následně vyšetřovat britská tajná služba MI5 kvůli podezření, že by mohla být sovětskou agentkou. Tuhle skutečnost ji nikdy neprokázali.

V roce 1944 se stala akreditovaným korespondentem Americké armády a začala spolupracovat s Davidem E. Scherman, fotografem Life. Osobně s americkými jednotkami zúčastnila operace nazvané Den D, tedy dne, kdy započala bitva o Normandii, která zahájila osvobození západní Evropy Spojenci. Jako jediná ženská fotožurnalistka zdokumentovala boje po celé Evropě.

Foto: archiv

Byla přítomna obléhání St. Malo, osvobození Paříže, bojů v Lucembursku a Alsasku, když se američtí vojáci setkali se Sověty v Torgau na Labi, osvobození koncentračních táborů Buchenwald a Dachau. Společně s vojáky bydlela v domech Adolfa Hitlera a Evy Brownové v Mnichově a byla přítomna vyhoření Hitlerovy rezidence Wachenfeld ve Berchtesgaden v předvečer kapitulace. Současně se věnovala i dokumentování veřejného života. Viděla děti umírají hladem na ulicích Vídně, vesnický život v poválečném Maďarsku, i popravu premiéra László Bárdossy de Bárdos.

Lee Miller ve vaně Adolfa Hitlera v Mnichově, 1945

Foto: archiv

Koncentrační tábor Buchenwald, 1945

Foto: archiv

Po válce připzpívala do magazínu Vogue. Další dva roky se tak věnovala focení módy a celebrit. V roce 1947 se provdala za Rolanda Penrosea. Vytvořila nezapomenutelné fotografie k biografiím Picassa, Miróa, Mana Raye nebo Antoniho Tàpiese.

Foto: archiv

Pablo Picasso v Cannes, 1957

Foto: archiv

Celý život se prezentovala jako silná žena. Když se s ní lidé bavili o tom, jak zvládá nepodávat se emocím, odpovídala, že je to její poslání. Že je tam za dokumentaristku. Pravdou ale bylo, že zvířecí zážitky války se v ní ukládaly. Především vzpomínky z koncentračních táborů ji způsobovaly noční můry, které se s postupem věku jen zhoršovaly. „Na nic, co jsem viděla, jsem nikdy nezapomněla. To nejde,“ nechala se slyšet.

Lee Miller zemřela na rakovinu v roce 1977.

Foto: archiv

Čtěte dál