Neznámé hrdinky: Nepřehlédnutelná Sylva Lacinová

Ta, která bude navždy součástí brněnských ulic.

Téměř padesát let tvořila jako svobodná sochařka. Její sochařské realizace najdete v interiérech a exteriérech v Česku i v zahraničí. Její práci formovala pozitivní témata jako víra, láska, naděje, radost, manželství, rodina, nebo plodnost.

Foto: Josef Tichý / archiv Moravské galerie, on-line sbírky

Sylva Lacinová se narodila 6. března 1923 v Brně, kde následně absolvovala Reálné gymnázium. Navštěvovala večerní kurzy kreslení a modelování na brněnské Škole uměleckých řemesel. Soukromě studovala u sochaře Františka Hořavy a u řezbáře a restaurátora Heřmana Kotrby.

Další studium ji čekalo na Škole umění ve Zlíně u Vincence Makovského. Později absolvovala obor sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Karla Pokorného. V roce 1950 dostala svou první práci v ateliéru jejího dřívější mentora, Vincence Makovského. Následně pracovala jako svobodná sochařka.

Po sňatku s JUDr. Janem Jílkem roce 1948 a začala používat příjmení Lacinová – Jílková. Svého se však nikdy nevzdala a v odborných publikacích je vždy vedena právě pod svým dívčím jménem, případně spojení Lacinová – Jílková.

První většího uměleckého uznání se jí dostalo již v v roce 1955, kdy jí byla udělena cena Osvobození města Brna a o deset let později i Krajská cena Antonína Procházky. V roce 1969 byla vyloučena ze Svazu československých výtvarných umělců u jehož zrodu jako zakládající členka v roce 1950 stála. Na následujících 15 let měla zakázány samostatné výstavy. Satisfakcí ji bylo období od roku 1983 do roku 1990, kdy měla uspořádáno 6 samostatných výstav.

Její umělecké působení je spjaté především s Brnem a Moravou. Vytvářela exteriérové objekty pro architekturu a veřejná prostranství a plastiky do veřejných interiérů. V ulicích Brna jsou její díla všudypřítomná dodnes.

Na křižovatce ulic Údolní a Úvoz před budovou dnešního Vysoké učení technického najdete Lacinovou vytvořenou bustu Viktora Kaplana, rakouského inženýra a vynálezce Kaplanovy turbíny, který v roce 1934 získal čestný doktorát na Vysoké škole technické v Brně. Vchod do gynekologicko-porodnického pavilonu v areálu Fakultní nemocnice v brněnských Bohunicích pak zdobí její socha matky s dítětem v náručí nazvaná Mateřství. Ke známým dílům patří též Česající se dívku v parku Koliště nedaleko Mahenova divadla a Domu umění. Právě Lacinová je autorkou jedné z nejznámějších soch a vlastně svým způsobem jedním se symbolů jihomoravské metropole – sochy s názvem Pohostinnostu hotelu International na Veselé ulici. Lacinová se taktéž významně podílela na sochařské výzdobě kina Scala.

Ve své práci zhmotňovala témata jako víra, láska, naděje, radost, manželství, rodina, plodnost, či duchovnost. Za svého života vytvořila celkem 107 sochařských realizací, z toho 63 exteriérových děl pro architekturu a veřejná prostranství a 44 plastik do veřejných interiérů. Galerie a muzea odkoupily 32 plastik ze dřeva, cínu a bronzu.

„Její tvorba se vyznačuje dekorativními hodnotami, smyslem pro realitu, stejně jako schopností nalézt působivý moderní tvar odpovídající době, kterou intenzivně prožívala. Svědčí o tom díla nesená lyrickou poezií, laskavým humorem i vážnou duchovní kontemplací o smyslu lidské existence. Tento étos ztělesnila zejména socha s námětem mateřství, jimiž natrvalo vstoupila do povědomí českého umění druh poloviny 20. století,“ charakterizoval dílo Lacinové pro ČTK Jiří Hlušička, výtvarný kritik a zakladatel Moravské galerie.

Sylva Lacinová zemřela v neděli 20. ledna 2019. Bylo jí 95 let.

Tvořila téměř padesát let. Její díla najdete v interiérech i exteriérech v Česku i v zahraničí. O nejznámější české sochařce natočil v roce 1993 režisér Vojtěch Štursa dokument nazvaný Setkání ve Žluté krajině. V roce 1997 jí byla udělena Cena města Brna za celoživotní dílo.

Foto: archiv

Čtěte dál