Móda se neustále mění a s ní i náš styl a preference, pravděpodobně především nyní. Na jaký kousek nedá redakce Harper's Bazaaru v jejich šatnících dopustit a co byl naopak omyl a oběť nerozvážnosti a nákupní „horečky“?
Pro mě je jedním z pilířů šatníku jednoznačně bílá (nebo jakákoliv světlá) pánská košile. To je naprosto nejuniverzálnější kousek. Nosím ji k džínům, sukním, rozepnutou, zapnutou až ke krku, na vázačku… Sahám po ní dokonce i doma na home office.
A jaké koupě lituji? Pravidelně svůj šatník procházím, takže různé „omyly” jsem už nemilosrdně eliminovala a buď prodala, nebo je někomu věnovala. Na to, jak moc nosím tenisky a pohodlné boty bez podpatku, mám ale ve skříni pořád nějak příliš párů bot, které jsou sice krásné, ale bůhvíproč na ně ještě nebyla vhodná chvíle. Patří k nim třeba stříbrné kotníčkové boty na vysokánském podpatku od Chie Mihara. Ty jsem obula tuším zatím jen jednou. Ale však ono na ně zase dojde...
Absolutně nedám dopustit na culottes kalhoty s vysokým pasem, které jsem si pořídila asi před pěti lety v COSu. Nejdříve jsem je brala trochu moc vážně a nosila je hlavně na večerní akce se svetříky a halenkami, na nohou baleríny nebo střevíčky na podpatku. Když jsem je ale jednou zkusila s tričkem i s mikinou a teniskami, přes léto pak s krajkovým topem a páskovými žabkami, pochopila jsem, že je to zřejmě nejuniverzálnější a nejnadčasovější kousek mého šatníku. Miluju je!
Co jsem naopak příliš neunosila jsou bohužel úchvatné lodičky YSL. V tom nákupním ajfru jsem si vůbec neuvědomila, jak nepohodlné jsou. Mají ultra tenký podpatek a tím, že jsou lakované, jsou natolik pevné, že doteď žádným směrem nepovolily. Pamatuju si, že se mnou byly venku jen jednou - na skvělém večírku, kde sklidily veliký ohlas (akorát, že moje nohy trpěly jako nikdy předtím). Nevím, jestli doufám, že se stane zázrak, ale stále jim držím čestné místo ve skříni. A vzhledem k tomu, že je to absolutní YSL klasika v tmavě šedém laku, nemám to srdce je poslat do světa, takže možná zaujmou místo vázy na podstavci v hale.
Můj šatník tvoří z 80 % modely od Hany Zárubové. Začalo to univerzálními šaty před deseti lety, které mám dosud, a od té doby svou garderobu doplňuji o další věci. Hana Zárubová je láska a zároveň i známka mé pohodlnosti a jistoty - módu díky tomu vlastně moc neřeším, spíš se bavím nad trendy, které pozoruji zdálky, a pak si obléknu své oblíbené černé šaty. Před pár lety uvedla značka kolekci dlouhých mikin, které se dají nosit i jako šaty, a hlavně jsou tak pohodlné, že mi je v době předpandemické bylo líto doma sundávat. A tato mikina je mým společníkem i pro rok, kdy home office je novou normou. Cítím se v ní dobře a stylově, i když se válím na gauči.
A jako zbytečnou investici bych označila velmi titěrné krajkové kalhotky, které už dlouho čekají, až se ze šuplíku podívají někam jinam. Zatím marně. Bavlna stále vítězí.
Kdo mě zná, ví, že většina mého šatníku tvoří černá, bílá a červená barva. Pátrání po vzoru by bylo také velmi náročné. Raději mám minimalističtější kousky, které dohromady snadno kombinuji. Ráda však střídám sezonní materiály, jako nyní například trend kůže, a střihy, kdy nejvíce rozhoduje aktuální potřeba na komfort. Zarytá klasika u mě ale celkově vítězí. Bílá košile, bavlněné tričko, černé džíny, pohodlný svetr, oversize sako - to jsou kousky, které bych mohla různě kombinovat a nosit stále dokola. Nyní je téměř za každé situace doplňoval černý vlněný kabát dlouhý až ke kotníkům. S příchodem jara ho však vystřídá křivák, na který nedám dopustit. Už se tak nemůžu dočkat teplejších dní!
Snažím se nad každým nákupem rozvážně přemýšlet, ne vždy to ale vyjde. Ačkoliv neholduji výrazným barvám, pokud nepočítám mnou oblíbenou rudou, ani vzorům, z nějakého důvodu mě jednou za čas takový výrazný kousek uhrane. Dříve, když bylo běžné nákupní horečky prožívat osobně v obchodech, jsem se na místo činu vracela opravdu několikrát a ve zkušební kabince jsem v tom vyvoleném, pro mě až „crazy“, kousku strávila i neuvěřitelný čas. Ano, či ne. To byla otázka, která se u mě nonstop střídala, dokonce i po minutě. Upřímně řečeno, když jsem neodolala a kousek nakonec koupila, pověsila jsem ho do skříně a už nikdy nevytáhla. Jako žlutě kanárkový top, který mě tehdy hrozně okouzlil a říkala jsem si, že je to šance vyzkoušet něco nového. Nakonec však po dvou letech, kdy jsem ho ani jednou nevyvětrala, se přesunul do skříně mé mamky. Ta v něm ale nyní dělá parádu, jak to jen jde, a tak se z omylu stal vlastně hezký dárek.
Myslím si, že nemám nic, na co bych nedala dopustit nebo na čem by mi v mém šatníku opravdu velmi záleželo. Celkově mám ráda oblečení a kolikrát si dopřeji dobrou shopping therapy, ale jsou to vždy jen malé věci nebo doplňky. Baví mě se oblékat a radovat se z nových kousků. Vždy si před novou sezonou projdu svůj šatník a snažím se ho probrat tak, abych věděla, co chci nosit a jak se při tom chci cítit.
Už dlouho se mi nestalo, že bych si koupila něco, co bych následně nechtěla. Většinou před nákupem dost dlouho přemýšlím, a i po něm si nechávám tak dva týdny, abych si opravdu rozmyslela, zda daný kousek opravdu vynosím nebo jsou to pouze vyhozené peníze.
Přístup k oblékání se u mě zásadně zjednodušuje už několik let a probíhající pandemie tenhle směr definitivně podtrhla. Dá se říci, že čím dál tím méně podléhám experimentům, a přestože mě hromada nových trendů baví, už je tak často nepotřebuji zkoušet sama na sobě. Během minulého roku jsem se stěhovala, a to mě donutilo udělat velkou „čistku”. Některé věci jsem si zakonzervovala, uskladnila a čas od času je znovu vytáhnu a vidím je čerstvým okem, nicméně jinak v mém šatníku zůstalo jen jádro, které opravdu nosím. Jednoduchá trička, vlněné sako, volné džíny, košile a oblíbené westernové boty. Momentálně jsem si koupila nové sako od značky Acne a také mám na mušce nový střih koženého křiváku od Ivany Mentlové. Takové věci nosím léta a jsou mojí denní uniformou, kterou nepotřebuji měnit.
Nedám dopustit na oversize kabáty. Čím delší (ideálně až ke kotníkům), tím oblíbenější. Poslední dobou se při nákupu kabátů snažím vyhnout černé barvě, protože je to pro mě příliš velká sázka na jistotu, která sice nikdy neurazí, ale zároveň ani nepřekvapí. Raději teď volím světlejší tóny, které jsou stejně elegantní a více mě rozzáří.
Naopak za často zbytečnou a impulzivní koupi u sebe považuji výrazné vzory nebo křiklavé barevné kombinace jakýchkoliv modelů. Neumím je totiž nosit dlouho. Vždy, když se mi takový kousek zalíbí, si ho chodím prohlížet pár dní po sobě a testuji, zda mě stále baví. Kolikrát pak zjišťuji, že mě již spolehlivě nasytil, a to ještě ani nevisí v mé skříni.
Snažím se unáhleným nákupům vyhýbat a nepodléhat trendům. Mám takový svůj wishlist nadčasových kousků a kabelek i bot, které si postupně plním. Za poslední roky spíše hledám poklady a úlovky v sekáčích nebo na vintage profilech. Ale moje lovení mi dost chybí. Kdybych měla jmenovat asi můj top kousek, je to Dior kabelka z druhé ruky nebo Acne kalhoty za stovku z blešáku.
Věc, kterou nenosím - momentálně právě ty Acne kalhoty, protože se do nich nevejdu :)))