Marion Cotillard: Když si vybírám roli, chci vždy objevit jiné typy osobností

Jako nová tvář Chanel No. 5 se Marion Cotillard přidává do klubu ikonických žen, k nimž patřila i Coco samotná. Mluvili jsme s ní o její vášni pro herectví, o životním prostředí, i o tom, co se naučila na Antarktidě a v karanténě.

Foto: Serge Leblon 

Marilyn Monroe ho oblékla do postele, Andy Warhol ho zvěčnil na svých sítotiscích, a i sto let od svého stvoření zůstává bestsellerem. Není pochyb o tom, že Chanel No. 5 je nejslavnější parfém na světě, kreace opředená mýty a tajemstvím stejně jako sama Gabrielle Chanel. 

Ten parfém se stal jejím podpisem. Každé ráno, když se blížila k butiku svého maison na Rue Cambon, nanesl portýr trošku parfému na vstupní dveře, aby oznámil její příchod; ona sama ho rozprašovala na rozpálené uhlíky ve svém krbu... Byla první tváří tohoto parfému: oblečená v černé róbě, opírající se o krbovou římsu ve svém apartmá v Ritzu. Přesně tak se objevila v inzerátu otištěném v Harper’s Bazaaru v roce 1937. „Její No. 5 je jako něžná hudba na pozadí milostné scény,“ hlásal text inzerátu. Dalšími tvářemi parfému byly většinou herečky včetně Ali MacGraw, Catherine Deneuve, Carole Bouquet, Nicole Kidman nebo Audrey Tautou.

Jeho nejnovější tvář je však snad tou nejpříhodnější. Stejně jako Coco Chanel je Marion Cotillard jedinečná, uznávaná, skrz naskrz francouzská a navzdory své mezinárodní slávě jaksi nezařaditelná. „Když si vybírám roli, chci vždy objevit jiné typy osobností, které jsou té mé vlastní co nejvíce vzdálené,“ říká mi. Během své kariéry, kterou odstartovala akční komedie Taxi Luca Bessona a zahrnovala i romantické filmy, jako je Půlnoc v Paříži a Dobrý ročník, ztvárnila i náročné role handicapované ženy ve filmu Na dřeň, uprchlice donucené k prostituci v Imigrantce, či Lady Macbeth zkroušenou žalem. A pak je tu samozřejmě její role nejslavnější – Edith Piaf závislá na morfiu ve stejnojmenném biografickém snímku, za niž získala Oscara.

Foto: Serge Leblon 

Chameleoní lehkost, s jakou střídá role a herecké polohy, jí řada hereckých kolegů závidí – Cate Blanchett o ní prohlásila, že je „génius“ –, ale zároveň kvůli tomu vlastně nevím, co čekat, když se připojuji k rozhovoru po Zoomu. Pár minut se nic neděje a dívám se na knihami obestavěnou pařížskou pracovnu, ze které na mě z obrazu zírá jen párek extravagantně oblečených gentlemanů. Pak se zjeví Cotillard v rozevlátých bílých květovaných šatech a okamžitě pochopím, proč o ní Nicole Kidman jednou řekla, že je jako „pohádková víla“.

Přestože celý den fotila pro Bazaar, má energie na rozdávání, její velké oči jsou plné pozornosti a pleť jí září. Svoje první setkání s No. 5 popisuje až dojemně. „Bylo mi asi patnáct. Moje máma ho tehdy koupila pro svou britskou kamarádku, protože jí chtěla darovat něco ryze francouzského. Okamžitě jsem si ho zamilovala. Je záhadný, unikátní,“ říká mi. Těší jí i to, že je to první parfém vytvořený ženou-couturiérkou - „avantgardní osobou, která předběhla dobu“.

Den před naším rozhovorem jsem za přísných bezpečnostních podmínek měla tu možnost zhlédnout novou kampaň k parfému v londýnské centrále Chanelu. Klip natočil švédský režisér Johan Renck, snová romance je však na míle vzdálená syrovosti jeho posledního hitu, seriálu Černobyl. Vidím noční zasněženou Paříž, po mostě kráčí žena oděná v černobílém, opře se o zábradlí mostu a dívá se na měsíc v úplňku. Najednou se ocitá na jeho povrchu mezi krátery, oblečená do zlatých večerních šatů navržených Virginií Viard a inspirovaných samotnou Coco a rozverně tančí s pohledným cizincem. V poslední scéně se opět vrací na Pont Louis-Philippe, její taneční partner po jejím boku. Cotillard dokonce i sama nazpívala úvodní píseň, Team od Lorde.

Foto: archiv Chanel

„Když jsme se bavili o tom, jak by kampaň měla vypadat, chtěli jsme něco jednoduchého ale radikálního, aby ta žena byla svobodná a plná radosti,“ vysvětluje Cotillard. Na rozdíl od svých filmových rolí tentokrát chtěla do hlavní postavy otisknout samu sebe. „Ta žena je trochu jako já – nespoutaná duše.“

O její nespoutanosti svědčí i to, že jen pár týdnů po natáčení vyrazila jako ambasadorka iniciativy Greenpeace Ocean na výpravu do Antarktidy, aby upozornila na klimatické změny, znečištění i dopad průmyslového rybolovu na mořský život a tučňáky. „Je to rozhodně jedno z nejkrásnějších míst, na kterých jsem kdy byla,“ rozplývá se. „Je téměř neposkvrněné, zvláštní energie toho místa je podněcována tím, že si tam nic nekoupíte, nic tam neprodáte...“

Život na palubě lodi Greenpeace byl podle ní napjatý. „Viděli jsme chřadnoucí kolonie tučňáků a spousty plastu v člověku nedostupných místech, což bylo velmi zneklidňující. Celá výprava, od pólu k pólu, měla za cíl otevřít lidem oči a ukázat, co se stane, když si nestanovíme pravidla. Byli jsme tam, abychom k projektu přitáhli pozornost.“ Povzdychne si. „A pak jsme se vrátili a za pár týdnů přišla další krize.“

Více se dočtete v prosincovém vydání Harper's Bazaaru. Právě v prodeji!

Foto: Serge Leblon 

Čtěte dál