Malířka Petra Lomnická: Tvořím s emocí lovce, který nechce minout

Pražská galerie Kvalitář představuje výstavu NEW SELECTION, která ukazuje díla čtyř mladých umělkyň - Romany Drdové, Elišky Konečné, Petry Lomnické a Antonie Stanové, jako modelka se zapojila i malířka Alžběta Krňanská. Nový způsob, jak ukazovat umění v dobách, kdy je galerie uzavřená - tedy skrz výlohy prostoru - se navíc pojí se snahou ukázat veřejnosti více žen, umělkyň, a jejich autorských instalací. 

S každou z nich jsme si povídaly o tom, jaké to je být umělkyní třetího tisíciletí, a nyní vám přinášíme zpověď Petry Lomnické:

V čem se umění tvořené ženami podle vás liší od umění mužského? 

Proč by se mělo lišit?

Co vás inspiruje ve tvorbě? 

Historie, architektura, proces tvorby, nadšení z experimentu, hmota, barva, nové souvislosti, fotografie, nalezené artefakty, dobré jídlo, třeba salám z jednorožce.

S jakou emocí tvoříte? Co se snažíte svým dílem předat / sdělit?

S emocí lovce, který nechce minout.

Co byste si přála pro ženy v umění? 

Určitě ne chlupaté nohy. Chlupy jen na štětcích, aby přestaly bojovat samy proti sobě využíváním jistých klišé, to je nejvíc oslabující.

Kterou umělkyni a proč by měl každý znát?

Nejlíp všechny, kvalitu ať si vyhodnotí každý sám. Žena byla v umění po tisíciletí hlavně objektem zájmu a ne plně akceptovanou tvůrčí osobností.

Pro mě to jsou Louise Bourgeois, Magdalena Jetelová, Tracey Emin, Monica Bonvicini, Isa Genzken, Vladimíra Skreplová, Vivienne Westwood, Eva Hesse, Adriena Šimotová pro jejich tvorbu, pro jejich život.