Malířka Ira Svobodová: Jednoduché tvary vám nic neodpustí

Ira Svobodová patří mezi nejviditelnější současné umělkyně. Její díla jsou vizuálně úsporná, plná geometrických tvarů, ale mají v sobě kouzlo, které přitahuje galeristy i soukromé sběratele. Její portrét jsme přinesli v rámci projektu 25 žen, kterým jsme oslavili 25. výročí uvedení Harper’s Bazaaru na náš trh.

Foto: Matúš Tóth

Na stole leží hromádka pečlivě vystříhaných geometrických tvarů z papíru. Čtverce, obdélníky, kruhy, polokruhy... O kousek dál jim dělá společnost komínek starých dopisních obálek s úhledně nadepsanými adresami. Obě dvě tyto skupinky předmětů se staly námětem poslední série obrazů Paperwork malířky Iry Svobodové, jedné z nejžádanějších autorek na současné umělecké scéně. „Kousky papíru si rozkládám do různých kompozic, pak je fotím a podle nich maluji,“ přibližuje svůj tvůrčí postup, který vyvrcholil obrazy, na nichž se geometrické tvary s milimetrovou přesností prolínají a překrývají. Hlavní roli v nich hraje motiv kruhu, který je pro Iru Svobodovou, jejíž práce byly dosud spíše sevřeny přímkami a úhly, novým motivem. „Kruh je symbolem dokonalosti, absolutna, ale i určité zacyklenosti. Je to tvar plný významů,“ zamýšlí se.

Významy přetékají i její obrazy inspirované dopisy jejích prarodičů, které na plátně nabyly podoby ohýbajících se listů papíru. Přestože se jedná „jen“ o hrátky s geometrií a perspektivou, působí, jako by se jemně mihotaly a každičkou chvíli by měly svůj započatý pohyb dokončit. „Před sedmi lety jsem se po smrti v rodině probírala osobní korespondencí svých prarodičů. To otevírání a zavírání životních kapitol jsem měla potřebu zpracovat po svém,“ přibližuje.

Takové „sáhnutí“ do soukromého života je pro Svobodovou novinka, dosud jejím dílům kralovaly anonymní předměty – papírové tubusy či dřevěné paravány. „Když jsem pak na výstavě viděla, jak si tyhle mé intimní zpovědi prohlížejí cizí lidé, byl to zvláštní pocit. Jako bych tam stála nahá,“ přiznává. Obrazy byly vystaveny do konce července v The Chemistry Gallery, většina z nich měla pár dní před koncem u popisku červený puntík značící, že je dílo prodáno.

Pokusy s tvary

Geometrie hraje v tvorbě Iry Svobodové zásadní roli. Jako dcera architekta jí byla odmalička obklopena, když pak na střední škole objevila umělecké směry konstruktivismu a abstrakce, zrodila se láska na celý život. Původně na AVU studovala nová média a chvíli se zdálo, že bude fotografkou, ale malba postupně zvítězila. Zpočátku malovala realistickou funkcionalistickou architekturu v krajině, postupně začala experimentovat. „Každá stavba je vlastně soubor geometrických tvarů poskládaných k sobě. Já si začala představovat, jak by to vypadalo, kdyby například chyběla jedna stěna, jak by ten prostor ubíhal dál.“

Zatímco většinu malířů si nedokážete představit pracovat bez palety a rozmíchaných barev, v případě Iry Svobodové jí nesmí chybět pravítko, kružítko a metr. Přesnost není jen výsadou umělkyně, jejíž díla byla vystavovaná na prestižních veletrzích, jako je newyorská Volta, Viennacontemporary nebo Artgenève, ale je naprostou nutností. Kromě toho, že si před každou výstavou pečlivě zdokumentuje prostory galerie a obrazy pak maluje na přesně určená místa ve výstavním prostoru, vymyslela si i speciální malířskou techniku, která pracuje s poloprůhlednými gelovými lazurami, jež se na sebe postupně vrství, aby tak tvořily tvary, stíny i perspektivu. Bez důkladné přípravy a nezbytných značek, odkud kam mají linky vést, by se neobešla. „Každá chyba je hned vidět a velké, jednoduché tvary jsou nejobtížnější, nic vám neodpustí,“ dodává. Gelové lazury mají ještě jednu nevýhodu – velmi rychle schnou, a tak je jakýkoli pokus o stínování závodem s časem. Na tento svůj postup přišla během devítiměsíční stáže v Riu de Janeiro. „Musela jsem si zvykat na jiný sortiment barev a právě tehdy jsem objevila poloprůhledné gely a začala si s nimi hrát,“ dodává.

Foto: Ondřej Polák

Meditace u plátna

Přestože na obrazech Iry Svobodové chybí konkrétní motivy a vše se odehrává jen v abstraktním a minimalistickém světě neživých objektů, mají v sobě její malby zvláštní meditativní energii. Podobně jako díla ruského avantgardního umělce a zakladatele suprematismu Kazimira Maleviče, jejího velkého oblíbence, jsou plné tiché síly. Přitahují oko a uklidňují duši. Jejich autorka ale má k plachému introvertovi či přísné dámě s pravítkem daleko. Je plná energie, o své práci dokáže mluvit se zábavnou nadsázkou a vůbec byste se s ní chtěli kamarádit. „Já se těmi obrazy právě uklidňuji,“ vysvětluje, „ráda se směju a bývám i poměrně hlučná. Malováním se přibrzďuji. Je pro mě důležité, aby obrazy působily harmonicky až meditativně. Nejsem z těch, kteří by na plátno ventilovali své negativní emoce.“

Jedna výstava skončila a pomalu nastává čas chystat se na další. Ta začne 2. listopadu v galerii GaP ve Znojmě. I tentokrát pro své sběratele chystá něco nového – sérii obrazů inspirovaných knihou Kašpar noci francouzského autora Aloysia Bertranda. „Ta kniha mě už nějakou dobu pronásleduje. Při malování ráda poslouchám vážnou hudbu. Miluji tvorbu Maurice Ravela a jedno jeho klavírní dílo právě vychází z této romantické knihy. Pak jsem na obraz, který jí byl také inspirovaný, narazila na výstavě Toyen. Řekla jsem si, že je to jasné znamení a že musím přijít na to, v čem je ta kniha tak výjimečná.“ Místo své oblíbené bílé tentokrát bude sahat po černé, se kterou pracuje výjimečně, a obrazy by měly mít temnější, romantičtější nádech. „Ráda si dávám úkoly, které pak musím plnit.“

Foto: archiv Iry Svobodové

Čtěte dál