Malířka Alžběta Krňanská: Vždy se snažím tvořit s pozitivní energií, spontánně a rychle

Rychlost a expresivita je na díle Alžběty Krňanské patrná. Poháněna láskou k Řecku se ve své aktuální tvorbě inspiruje moderními vzory athénské architektury, jež převádí do malby v podobě dekorativních mříží. Z podobných stylů vychází i dvourozměrné objekty z plechu, které vyřezává a pak opět propojuje, jako puzzle. Co by si přála pro umělce v Čechách a kdo ji inspiruje?

Foto: archiv Alžběty Krňanské

Již jsme vás informovali o výstavě NEW SELECTION pražské galerie Kvalitář, která představuje díla čtyř mladých umělkyň - Romany Drdové, Elišky Konečné, Petry Lomnické a Antonie Stanové. Do výstavy se coby modelka zapojila i malířka Alžběta Krňanská. Nový způsob, jak ukazovat umění v dobách, kdy je galerie uzavřená - tedy skrz výlohy prostoru - se navíc pojí se snahou ukázat veřejnosti více žen, umělkyň, a jejich autorských instalací. 

S každou z nich jsme si povídaly o tom, jaké to je být umělkyní třetího tisíciletí, a nyní vám přinášíme poslední zpověď, a to Alžběty Krňanské:

V čem se umění tvořené ženami podle vás liší od umění mužského? 

Nemyslím si, že by se umění tvořené ženami nějak zásadně od toho mužského lišilo. Ženy i muži mohou zpracovávat stejná témata, formálně pracovat se stejnými nebo podobnými východisky. Myslím, že rozdíly mezi pohlavími umění v posledních dekádách pomalu stírá a pokud by se něco dalo označit za vysloveně ženské pak možná způsob přemýšlení nad tématy, se kterými se ženy musejí potýkat, ať už se jedná o jejich postavení ve společnosti, nebo v umění a následné mateřství.

Co vás inspiruje v tvorbě? 

Prostředí ve kterém se pohybuji, lidé se kterými se setkáváme. Nejzásadnější pro mou nově vznikající sérii obrazů a objektů a přemýšlení nad uměním obecně byl roční pobyt v řeckých Aténách, kam se nyní opakovaně vracím. Pokaždé tam načerpám spoustu inspirace, nejen formální ale především obsahovou. Jiné prostředí, jiný společenský, politický, ekologický a ekonomický kontext, to vše se skrze tvorbu do umění dostává.

S jakou emocí tvoříte? Co se snažíte svým dílem předat / sdělit?

Vždy se snažím tvořit s pozitivní energií, spontánně a poměrně rychle. Jsem taková zrychlená povaha už od malička, musela jsem vždy dělat nějaký sport, abych tu nahromaděnou energii měla kde vyčerpat, nyní ji vkládám do umění. S mateřstvím se to ještě umocnilo, člověk začne se svým volným časem pracovat efektivněji, protože je najednou velmi limitovaný. Uměním se snažím divákům poskytnout prostor pro vlastní kritické přemýšlení a interpretaci.

Co byste si přála pro ženy v umění? 

Přála bych si, aby byly více sebevědomé. Nebály se dát najevo svůj názor ať už ve veřejném prostoru, nebo v tom osobním.

A dále bych si přála, aby nejen pro ženy, ale pro umělce jakéhokoliv pohlaví, v Čechách vznikl prostor, který nás bude spojovat, který nám poskytne zázemí pro práci a bude nás brát vážně. Jak jsme mohli vidět s příchodem pandemie, je zde kultura až na posledním místě, přitom je pro civilizovanou společnost nesmírně důležitá. 

Kterou umělkyni a proč by měl každý znát?

Mám velmi ráda tvorbu Idy Eklbad. Je to norská umělkyně a z jejího umění je cítit hodně energie a spontánnosti. Když jsem měla možnost její obrazy vidět naživo během skupinové výstavy v berlínské galerii Max Hetzler, nemohla jsem od nich odtrhnout oči. Do té doby jsem její obrazy znala jen z fotek a ta plochost obrazovky skrývá tolik důležitých detailů, které jsou naživo tak silné.

Čtěte dál