Lukáš Krnáč: Práce návrháře nekončí přehlídkou

Přestože o něm píší jako o provokativním a drzém návrháři, působí Lukáš Krnáč velmi skromně. Jeho cesta k módě vedla přes animaci, kterou vystudoval na Slovensku. Tento způsob tvorby ho však nenaplňoval a rozhodl se jít jiným směrem. Momentálně studuje v Ateliéru Designu oděvu na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně.

Prostřednictvím svých návrhů často přitahuje pozornost k důležitým tématům, o nichž se snaží přemýšlet s nadsázkou. V jedné ze svých kolekcí například modelce přidal na oblečení štítek s nápisem "Pražská šunka", čímž upozorňoval na obžerství dnešní společnosti. Nebojí se riskovat ani při výběru modelek. Ženy s chlupatýma nohama, plus sized modelky i muži s make-upem diváka na jeho přehlídce už nepřekvapí. Za svůj největší úspěch považuje, když na ulici potká cizího člověka ve svém oblečení. 

Původně jste studoval animaci. Co vás přivedlo k módnímu designu?

Při studiu animace jsem zjistil, že preferuji, když má moje práce nějakou zpětnou vazbu. Animace mi v tomto připadala trochu omezená. Práce na ní vyžadovala několik měsíců, ale skončila při přehrání videa. Rozhodl jsem se tedy dělat věci, které budou mít delší životnost, což oděv splňuje. Můžete jej nosit, fotit, natáčet… Zároveň dostáváte zpětnou vazbu od zákazníků.

Odráží se animace ve vaší tvorbě?

Asi ano. Díky ní jsem se naučil pracovat s různými programy, které využívám dodnes. Tyto zkušenosti se odráží i v postprodukci a při tvorbě koláží. Ruční návrhy moc nedělám. Když potřebuji nějaké výstupy, použiji photoshop. Někdy však kombinuji počítačové koláže se skicou.

Často se o vás mluví, jako o odvážném a drzém návrháři. Proč si myslíte, že vám tak říkají? Souhlasíte s tím?

Nevím proč mi tak říkají. Nepřijde mi, že jsou moje věci nějak extra drzé. Mám spíš pocit, že jsou nějakým způsobem satirické nebo ostré. Ale není to můj záměr. Asi se tak normálně chovám a vyjadřuji. Můj humor je ostřejší a to se promítá i do mojí práce. Někomu to asi drzé připadá.

Svými kolekcemi se vždy snažíte vyprávět nějaký příběh nebo přivést pozornost k určité problematice. Je pro vás móda prostředkem pro komunikaci s lidmi?

Určitě. Mám rád, když kolekce ve finále působí celkem jednoduše, lehce, s vtipem. To neznamená, že nad ní nepřemýšlím. Z mého pohledu je hrozně jednoduché udělat kolekci a napsat k ní tiskovou zprávu, ve které negativně působíte na city diváků. Zpracovat vážné téma tak, aby mělo nějakou lehkost a vtip a nesklouznout přitom k lacinému cirkusu, vyžaduje od návrháře větší úsilí. Oblečení by mělo vypadat dobře, ale musí se skrze něj dát i komunikovat. Podle mě je zásadní, aby se s ním lidé ztotožnili. Nemám moc rád, když na přehlídce musíte číst papír plný textu, abyste pochopili, o čem přehlídka vlastně bude. Chci, aby moje oblečení mluvilo samo za sebe.

Ve vaší kolekci Seven jste pracoval s tématem sedmi smrtelných hříchů. Pod názvem kolekce Wanna See My Jungle se zase ukrývá kritika devastování přírody. Snažíte se každou sezonu zaměřit na nějaké vážné téma? 

Tuto sezonu (FW2020) jsem vůbec nic takového neřešil. Tentokrát jsem nechal odlehčení na ostatní. Rozhodl jsem se vytvořit vizuálně zajímavou taneční show. Udělal jsem burleskní kostýmy, které měly být prezentované na fashion weeku. Za každým z nich je jiný performer. V oděvu jsem tak ztvárnil různé charaktery. Kvůli koronaviru se fashion week přesunul až na podzim. Kolekci tak ještě doladíme a budeme ji prezentovat v září.

Pro vaši tvorbu jsou charakteristické velké štítky na oblečení. Jak vás napadlo je vytvořit?

Štítky vznikly už při mojí bakalářské práci. Tehdy jsem ve své kolekci Seven řešil sedm smrtelných hříchů. Měl jsem tam štítky i na oděvu, ale některé, které se objevují na mikinách, jsou inspirované obalem na šunce. Představte si, že jdete do obchodu a necháte si nakrájet šunku, na kterou vám nalepí štítek s názvem, složením, cenou a váhou. To jsem použil na šatech pro modelku, která byla zabalená jako kus masa symbolizující obžerství. Později díky tomu vznikly mikiny ve všech možných barvách s velkými štítky s názvy ovoce a zeleniny.

Zajímalo by mě, jak vybíráte modely a modelky. Přijde mi, že na přehlídkách máte různé typy lidí. Je pro vás reprezentace důležitá?

Pro mě je důležité, aby show měla energii, která se přenese i na diváky. Chci, aby se věnovali tomu, co se děje na mole a ne na jejich telefonech. Toho se dá dosáhnout, především pokud máte na přehlídce lidi, které to baví. Neříkám, že show na modelkách nevypadá dobře. Často jsou však kvůli koloběhu fashion weeku vyčerpané. Někdy mám pocit, že se účastní jen proto, že musí. Do street castingu se přihlásí lidé, pro něž je přehlídka vrcholem dne. Jejich energie se pak přenese i na diváky.

Jak se vám daří vaší tvorbou živit?

Myslím si, že nejde jen o samotnou tvorbu, ale i to jak se člověk prezentuje, jak to dokáže prodat. Kolekce nekončí přehlídkou. Šití a představení oblečení veřejnosti je tak čtyřicet procent práce. Zásadní je marketing. Dostat produkt k lidem a vytvořit v nich touhu po něm. Každý má svoji estetiku a vizi značky. U mě je výhodou, nebo možná po čase zjistím, že nevýhodou, výraznost mého oblečení. Věci tak dělají reklamu sami na sebe i beze mě. Když zůstanu u té mikiny, která je pro mě asi nejvýraznější a nejprodávanější produkt, tak ona sama je dost vidět. Často mi píšou zákazníci, že je někdo zastavil na ulici a ptal se, odkud tu mikinu mají. 

Vzhledem k situaci, která momentálně panuje po celém světě. Jaký bude podle vás její dopad na český módní trh?

Kvůli pozastavení pracovních příležitostí a příjmů to ovlivní všechno. Každý musíme chodit nějak oblečený a chceme nějak vypadat. Podle mě má ale většina lidí doma tolik věcí, že mu klidně vystačí na rok bez toho, aniž by si musel kupovat nové kousky. Móda není jako jídlo, které potřebujeme nové každý den. Oblečení je doplňkový produkt, který nám pomáhá nějak vypadat a nějak na lidi působit. Nikdo nevíme, jak dlouho tato situace bude trvat. Podle mě budou lidé primárně řešit práci a zajištění rodiny. Fungování módy se do určité míry může zastavit, minimálně zredukovat.