Léa Seydoux: Člověk se nikdy nemění

Francouzská herečka Léa Seydoux se nerozpakuje sdělit světu, co si skutečně myslí, jakkoli politicky nekorektně by to mělo znít. Pro Harper’s Bazaar promluvila o sexismu, proč je důležité odpouštět i v případě #MeToo, a nakonec o svém opožděném návratu jako rozporuplná a svobodná Bond girl.

Foto: Alexi Lubomirski

Léa Seydoux sedí u okna v restauraci v newyorské čtvrti SoHo a snaží se do sebe nasoukat obří hamburger. Má obrovský hlad a je strašně unavená. Má tříletého syna, který se každou noc vydá do její postele, před sebou beznadějně plný kalendář aktivit k blížící se premiéře bondovky Není čas zemřít, k tomu ještě natáčení francouzského filmu režiséra Bruna Dumonta v Mnichově. Premiéra nové bondovky byla vzhledem k pandemii covid-19 nakonec přesunuta na listopad.

V bondovce Spectre z roku 2015, kterou režíroval Sam Mendes, ztvárnila Madeleine Swann, psychiatričku, s níž Daniel Craig coby agent 007 ruku v ruce odkráčí v závěrečné scéně do noci. Klasika: pár lehce potlučený po akční honičce přechází přes Westminster Bridge, modrající záblesky majáků policejních vozů. Craigova verze agenta se od předchozích představitelů liší, přesto je to i nadále typický Bond co do představy o nejvyšším mužství. Střílí, řítí se v autě úzkými uličkami, mizí pod přikrývkou s atraktivní blondýnou. Ať už roli ztvárňoval kdokoli, vždycky byl statečný, silný, běloch a heterosexuál. Takže jak v dnešní době natočit další bondovku, když řada z vyjmenovaných vlastností je už dnes trochu vyprázděných? „Ano,“ lehce se usměje Léa. „Museli jsme se přizpůsobit.“

Pouze dvakrát v dějinách se mohla Bond girl do příběhu vrátit (poprvé to byla Eunice Gayson coby femme fatale Sylvia Trench v Dr. No a Srdečné pozdravy z Ruska).

Zpravidla se ženy ještě zásadním způsobem objeví ve finální scéně a pak navždy zmizí, nebo jsou odhaleny jako konspirátorky proti Bondovi a rychle zhynou. Madeleine Swann je však jiná káva. „Moje postava není stereotypní,“ pronáší Léa hrdě. „Žádné klišé. Je to skutečná a zajímavá žena. Přesně tak, jak jsme ji potřebovali.“

V jejím podání je Madeleine navíc tajemná, a jako by ji v každé scéně přemáhala melancholie. Sama Seydoux není o moc jiná. I ve chvíli, kdy řeší, jak kousnout do hamburgeru, je na ní něco tajemného, jako by samu sebe pozorovala jako další nezúčastněný člověk. Když jsme se setkaly, měla na sobě černé sako přísného střihu, a přesto působila jemně jako kočka vyhřívající se na slunci. Možná za to mohou neustále lehce přivřené oči posazené daleko od sebe, zlaté kadeře a vnitřní energie, kterou si lze splést s netečností. Lidé ji často popisují jako ztělesnění ennui, francouzského konceptu nudy, nezájmu, který je až zajímavý a cool. Není to ale úplně pravda, Seydoux vnímá věci kolem sebe naopak tak silně, že má problém je popsat slovy. „Je to přecitlivost,“ vysvětluje.

Foto: Alexi Lubomirski

„Jsem politicky nekorektní,“ říká o sobě a zní to spíš jako konstatování faktu než nějaké vzdorné gesto. Když se bavíme o tom, že agentka po boku Jamese Bonda vystoupala v novém filmu na roveň samotnému Bondovi – hraje ji britská herečka Lashana Lynch –, Léa se odmlčí a pak za všechny ženy v nové bondovce prohlásí: „Žádná z nás tam není, aby uspokojila Bondovu sexualitu.“ (Tomu pomohla i spolupráce Phoebe Waller-Bridge na scénáři.) „Zapomínáme, že James Bond je také sexuální objekt. Je jednou z mála, možná jedinou mužskou postavou ve filmu, která je takto sexualizována. Ženy se přece rády na Bonda dívají, na jeho tělo, ne? Nemyslíte?“ Seydoux ráda odpovídá otázkami, aby druhého zatáhla do svého uvažování. „Já se tedy ráda dívám na sexy muže v plavkách.“

Je jí teprve 34 let, ale má za sebou kariéru herečky dvojnásobného věku, od filmů režisérů jako Quentin Tarantino (Hanebný pancharti) nebo Wes Anderson (Grandhotel Budapešť nebo The French Dispatch). Její úspěch se někdy vykládá jejím rodinným původem. Dědeček Jérome Seydoux je ředitelem Pathé, prastrýci jsou známými producenty a její otec je CEO bezdrátové společnosti Parrot. Nikdo v její rodině však zájem o herectví nejevil a ani ji v herecké kariéře nepodporoval. Její dětství bylo plné „contre-exemples“, jinak řečeno lidí, jejichž životní cestou se rozhodla rozhodně nejít. Jako dítě byla prý velmi plachá.

Když uvažuje o svých rolích, říká, že sice jde o velké rozpětí, ale ve všech je to v zásadě ona. „Jako bych hrála jednu a tu samou postavu znovu a znovu,“ říká. Mění se forma, ale hloubka je pořád stejná. Zajímavé, že?“ Totéž si shodou okolností myslí o lidské nátuře. Věří, že se lidé nemohou změnit. „Cítím, že jsem stejná, jako jsem byla jako dítě,“ říká. „Myslím, že v hlavě existuje určitý mecha- nismus, způsob myšlení, který se nezmění. Myslím, že se může člověk vyvíjet, ale nemění se.“

Její vývoj šel shodou okolností ruku v ruce s vývojem v jejím oboru, se změnami po kampani #MeToo. Seydoux v ní sehrála svoji roli. V roce 2017 pro Guardian napsala článek, ve kterém vylíčila své zkušenosti s Harveym Weinsteinem, kdy na ni v hotelovém pokoji skočil a snažil se ji políbit. Také prohlásila, že ho několikrát viděla ženám nabízet sex (v březnu byl Weinstein odsouzen za sexuální zločiny na 23 let vězení). Ale nebyl to prý jen Weinstein, ač nikoho nejmenovala, i jiní režiséři se ji snažili líbat nebo jí nabízeli sex. Promluvila také o své zkušenosti s Abdellatifem Kechichem, režisérem filmu Život Adèle. Ve filmu je dlouhá milostná scéna, v níž hraje s herečkou Adèle Exarchopoulos. K jejich rostoucí nelibosti musely scénu natáčet několik dní za sebou. „Cítila jsem se jako prostitutka.“

Celý rozhovor najdete v červnovém Harper's Bazaaru.

Právě v prodeji! 

Čtěte dál