Květinový ateliér Plevel: Kytice jako malé umělecké dílo

Z malé obsese, kdy si Beata Alexová přinesla z každého výletu suvenýr v podobě natrhané kytice i z těch nejobyčejnějších rostlin, vznikl Plevel, originální ekologický květinový ateliér. Své zákazníky naučil vidět krásu nekonvenčně.

Foto: archiv Plevel

Jaký příběh stojí za Plevelem? 

On Plevel vznikl tak nějak samovolně, organicky. Chtěly jsme s fotografkou Adélou Zapletalovou dokumentovat hezké vazby z kytek, které rostou kolem nás. Moc mě nelákala představa kupovat někomu k narozeninám listy monstery s rudou růží a umělým provázkem. Miluju přírodu a vůbec jsem se nedokázala vypořádat s tím, že kytice a sortiment klasického květinářství přírodu nepřipomíná ani náhodou. A z toho jednoho focení pak postupně vznikaly výzdoby, kytice, velké instalace…

Za Plevelem stojíte tři. Jak byste popsala váš floristický styl?

Máme rádi divočinu. Když všude něco trčí a čouhá. Já i Valentýna, tedy dvě třetiny našeho týmu, jsme prošly UMPRUM a AVU, a tak do vazeb vnášíme i něco málo z uměleckého světa. Snažíme se propojit získaný cit s vázáním květin i s vytvářením zahrady. Bereme každou kytici jako malý objekt a snažíme se s důvtipem vystavovat každou květinu, jako by byla uměním. 

Kde jste se to všechno naučily? 

Ani jedna z nás nemá vzdělání odpovídající tomu, co děláme. Já jsem chtěla být malířkou. Valentýna je úspěšná mladá umělkyně a Kristýna, naše pravá i levá ruka, je hvězdná sportovkyně. Učíme se za pochodu a ke květinám i zahradničení tak přistupujeme s myslí floristikou neposkvrněnou. Za sebe vím, že si nikdy nezapamatuju všechny názvy květin. A nemyslím si, že by to muselo být nutně špatně. Nechť jdeme příkladem všem, kteří se bojí své neznalosti, která je třeba brzdí ve snu založit si zahradu! Ke své práci přistupuju s maximální citlivostí a snažím se všechno vnímat, pozorovat a chápat, věci a přístupy poznávat selským rozumem. A funguje to! A když přeci jen potřebuji vědět, jak se ta a či ona květina jmenuje, volám svojí mámě. 

Co je pro vás při práci s květinami důležité?

Kvalitní nářadí, dobrá káva, aby zrovna nepršelo, případně holiny, slunce, ale ne moc horko, pokora a zodpovědný přístup.

Foto: archiv Plevel

Je vůbec relevantní řešit květinové trendy? 

Ano i ne. Myslím, že by se každý neměl nechat strhnout tím, že je právě v kurzu eukalyptus, a pak ho bezhlavě přidávat do každé kytice. S Plevelem se snažíme být věrné oněm divokým vazbám a kombinacím. Za sebe ale rozhodně nemůžu tvrdit, že nejsem ničím ovlivněná, protože rozhodně jsem! Ráda sleduju práci jiných květinářství, třeba na Instagramu, a zajímám se o jejich přístup i estetiku. Říkám to sice pořád dokola, ale doufám, že trendy jsou teď květiny pěstované u nás, a že to tak dlouho vydrží. 

Jaké květiny nebo kombinace květin vás osobně těší? 

Hodně teď děláme barevné kytice. I naše sociální sítě jsou teď pestřejší než kdy dřív. Zpočátku mě těšila spíše zelená. Nějak jsme se ale rozjely.

Rozhodně ale miluju, když se v kytici nebo aranžmá objeví něco, co je divné nebo tam nepatří. Ať už je to květ rebarbory nebo nedozrálý rybíz. Baví mě, když jsou vazby divoké a když tančí. 

Co všechno tedy může být v květinové vazbě? 

Za mě úplně všechno! Nejsem však fanda klobásových kytic a podobných výstřelků, takže všechno tam zase být nemusí. Ale cokoliv v zahradě anebo přírodě se vám líbí, do toho! Ať už jsou to malé plody hrušek, kvetoucí cibule nebo pažitka. Když se vám bude líbit kořen víc než květ, nebojte se toho. Já někdy vážu třeba jen travnaté kytice. Anebo kytice z větví porostlých mechem, které jsou plné lesa. Čas od času děláme kytice pro výtvarné umělce, a to je velká radost. U nich se můžeme nejvíc uvolnit a výsledky jsou hezčí než jakýkoliv obraz, který jsem kdy namalovala. 

Foto: archiv Plevel

Čtěte dál