Když jsi nešťastná…

Bylo mi báječně. Teď je mi zase hůř. Zase mám takovej ten divnej pocit v hrudi.

Jako bych se konečně vybabrala z bláta a spadla přímo do louže. A že jsem se tam rozplácla! Ležím v té pomyslné kaluži a uvědomuji si, že občas se mi z nenadání svírá srdce. Je mu úzko a pláče. Mně je taky úzko a vlastně taky do breku. Co je to za dobu, kde jsme všichni buď necitliví, nebo přecitlivělí? Co je to za dobu, kde nejsme schopní vyjádřit co cítíme a posmíváme se romanci a ušlechtilosti? Kdybych alespoň uměla hrát na klavír... Brečela bych u klavíru pro větší efekt. (smích) Ne, hudba je krásná a hlavně léčivá!

Foto: Karolína Holubová

„Bože Karolíno!“ pomyslím si. „Seber se! Utři slzy. Otevři okno a vyvětrej si v pokoji i v duši. Zapal svíčku a roztáhni záclony! Třeba přijdeš na jiné myšlenky.“

Ale úzkosti nejsou jako vypínač na světlo… Nedají se kliknutím vypnout. Jsou nezvanými hosty, vpustí se k vám sami a jen tak neodejdou. Sedí vám za krkem a živí se strachem a pochybami. A jak vy pod tíhou světa slábnete, ony sílí… Když mám úzkosti mohla bych celý den jen ležet v posteli, poslouchat Handelovu Sarabandu a utápět se sama v sobě. Spoustu z vás to určitě zná. Když má člověk úzkosti, svět je rázem jedno velké minové pole. Kličkujeme mezi nástrahami, které nám vždy připomenou naše tísně. Snažíme se před tím vším schovat pod peřinu, a i když se bravurně izolujeme od světa, od svých myšlenek neutečeme. V té izolované tmě si nás pěkně nahlodávají.

Foto: Karolína Holubová

Každý z nás do jisté míry zná pocity úzkosti. Známe ten pocit, kdy se nám svírá žaludek a my nedokážeme ovládat náš strach a naší nervozitu. Je nám do pláče, ale vlastně ani nevíme proč. Jsme vystresovaní, podráždění a hádaví. Jenom čekáme na nějakého nešťastníka, kdo v nás ten hněv odpálí. A na kom si vybijeme, že nám není dobře.

Myslím, že je dobré si uvědomit, že v tom nejsme sami. Že je nás, takovýchto hysterických bytostí, víc.

A že do velké míry člověk za své úzkosti nemůže. Je to přece z velké části biochemie. Ale je potřeba to začít řešit! Nebát se vyhledat pomoc, nebát se si o ní říct! Nebát se se jí dožadovat! Máme nárok na pomoc! Nespokojit se jen s nálepkou „no ona je náladová“. Máš právo na to být šťastná! Máš právo na to mít sny a žít bez těch sv*ní. Máš právo se ráno probudit s čistou hlavou a klidem v duši. Ano, máš! Musíš jen najít způsob! Musíš se přestat nervovat a pokoušet se o neustálý nadhled! Pustit to trochu nahoru, ať už tam nahoře sedí Pán Bůh, jakási Boží Prozřetelnost, či prostě „jenom“ vesmír.

Foto: Karolína Holubová

Člověk si musí uvědomit, že při žití života vlastně nemáme co ztratit. Vždyť máme každý jen jeden. Jen jeden pokus, takže není čas ztrácet čas! 

Není čas na to, být nešťastná!

Prostě nesmíme nechat ovládat strachem! Naopak! Třeba situace, že nás někdo odmítne neznamená, že nemáme cenu. Zrovna se jim nehodíme do skládačky, to už se tak stává. Větší prohra je, když se odmítneme my sami. Když se nepřijmeme. Když na sebe zanevřeme. Když to vzdáme! Malichernosti je třeba brát věcně! Nepouštět si je do sebe. Nejhorší je bát se oslovit! Nejhorší je to ani nezkusit! To je teprve průšvih, to je teprve prohra! STRACH, to je vlastně to, co nás brzdí. Protože se bojíme, nezkoušíme, nevychutnáváme, nežijeme – přežíváme. Hlavně, strach si vytváříme sami. Ostatní nás mohou jakkoli zastrašovat a když zjistí, že to na nás působí, tedy že si to, co nám předesílají, bereme do sebe, teprve pak nad námi získají moc. Jakmile to po nás ale jenom steče... Moc nemají.

My jsme tedy ti, jenž určují z čeho máme a z čeho naopak nemáme mít strach a úzkosti!

Já bych se chtěla přestat bát. Já chci být svobodná. Někde jsem četla, že jednou z cest, jak rozpustit naše úzkosti, je se zastavit, zamyslet se nad tím, jaké já mám vlastně úzkosti a zhodnotit, zda-li jsou oprávněné.

Úzkosti je prostě třeba překonávat! Teď mi to přijde naprosto jasné. Zbavit se strachu, zbavit se - vnitřního strachu! Vyhledat pomoc! Začít si věřit a být šťastná! Život je příliš krásný na to, abychom ho strávili v námi vytvořeném močálu pochybností, strachů a úzkostí.

Tak tedy: čisté hlavě a klidné duši zdar!

Karolína

Čtěte dál