Kdo byla nezkrotná Schiaparelli?

Podařilo se jí najít a odstranit hranici mezi módou a uměním – tvořila se Salvadorem Dalím, Jeanem Cocteauem či Marcelem Duchampem. Dodnes je nejkopírovanější návrhářkou – z jejích námětů čerpal Yves Saint-Laurent, Karl Lagerfeld, Miuccia Prada i Alexander McQueen. Zatímco její největší rivalka Coco Chanel vyznávala praktičnost, Elsa Schiaparelli chtěla snít.

Foto: archiv Maison Schiaparelli

Elsa Luisa Maria Schiaparelli se narodila 10. září 1890 v renesančním paláci Corsini na pravém břehu řeky Tibery, v nejstarší části Říma, v paláci, jehož zdi pamatovaly Michelangela. Elsin otec Celestino byl ředitelem Královské akademické knihovny a později profesorem orientalistiky na římské univerzitě. Jeho bratr Giovanni se zapsal do dějin jako významný astronom, který objevil nové souvislosti mezi kometami a meteorickými roji. Jiný muž z rodu Schiaparelliových, archeolog Ernesto, založil Egyptologické muzeum v Turíně. 

V kontrastu s těmito seriózními, vědou posedlými muži z otcovy strany stáli příbuzní Elsiny matky. Melancholičtí, poetičtí a dobrodružní. Elsin dědeček markýz Alberto de Dominitis pocházel ze staré neapolské šlechty. Babička, dcera britského guvernéra na Maltě, byla Skotka s prudkou keltskou krví. Její syn hrdinně bojoval po boku Garibaldiho a posléze utekl do Egypta, kde se dostal až do vládnoucích kruhů. Právě tento Elsin strýc Vicenzo byl hrdinou jejího dětství prožitého v jasných barvách italského slunce, poznamenaného kouzlem vatikánských fresek, krásou antických soch a vzácnými obrázkovými knihami vyprávějícími o osudech Šeherezády, Marka Pola nebo Homérových hrdinů.

Pryč z Itálie

V osmnácti vydává Elsa básnickou sbírku nazvanou podle vodní nymfy Arethusy. Tyto lehce erotické verše její otec nikdy nečetl, stačila mu jen recenze v tisku, aby dceru poslal do kláštera. Copak tato nerozvážnost a potrhlost patří do řádné katolické rodiny? Itálie v té době nebyla nakloněna avantgardnímu umění a Elsa opustila zdi kláštera po třech měsících jen díky své zatvrzelé hladovce. Její nepoddajnou krev se otec snažil léčit cestováním. Prvním místem, kam spolu odjeli, byl Tunis. Široké kalhoty zuávů, příslušníků francouzské armády, divoká tradice Tuaregů, barbarská bižuterie a zahalené ženy Elsu fascinují. Nikdy na to nezapomene a důkazem jsou její pozdější modely. Turban se stane pro ni nepostradatelným.

Následuje cesta do Londýna. A okamžitá svatba. Žádné bílé šaty, žádní příbuzní. Rodiče byli proti. Do hraběte Williama de Wendt de Kerlora, hraběte se slovanským šarmem krakovských prarodičů a keltskou prchlivostí bretaňského otce, se Elsa okamžitě zamilovala a domnívala se, že tento parapsycholog, mystik a teozof v sobě nese něco z jejího rodu. Hrabě Kerlor byl přísný vegetarián a abstinent. Jak Elsa později pochopila, jeho askeze měla jedinou výjimku - ženy. 

V době první světové války nenastupuje Kerlor do britské armády, neboť je švýcarským občanem. Odjíždí se svou ženou do Nice. O životě Elsy se na několik let ztrácejí veškeré záznamy. Před nedávnem bylo potvrzeno, že se ze zoufalství věnovala hazardním hrám v Monte Carlu. Našla se účtenka za vlak, který jí zaplatilo casino, když prohrála všechny peníze a neměla na cestu domů.

Foto: Profimedia

V roce 1916 připlouvá snědá, temperamentní a extravagantně oblečená Elsa do New Yorku. Černé vlasy jí vlají ve větru a po jejím boku stojí vzpřímený, světlovlasý Kerlor s výraznými lícními kostmi a pronikavě bleděmodrýma očima. Najmou si byt v Greenwich Village. Elsa je nadšená nezávislostí žen, architekturou města a futuristickým designem. Její „spartánský“ muž se jí však nevěnuje o nic více než v Evropě. Poskytuje soukromé kondice bohatým Američankám a postupně se z něj stává jakýsi terapeut. Dnes je známo, že Kerlor sympatizoval s ruskými revolucionáři, což se mu později stalo osudným, v roce 1928 byl zavražděn v Mexiku.

Přežít za pomoci přátel

S Kerlorem se Elsa rozešla v roce 1920, krátce poté, co se jim narodila dcera, o jejíž jméno vedli urputný spor. Otec ji pojmenoval podle indické bohyně Radha, od Elsy dostala běžnější jméno Yvonne. Přesto jí nikdy nikdo neřekl jinak než Gogo.

Elsa svou finanční situaci řeší za pomoci přátel, Marcela Duchampa, Francise Picabii, Man Raye a barona Adolfa de Meyera. Ti si ji oblíbili nejen pro její cit pro moderní umění, ale i pro její znalost historie a jazyků. Hovořila perfektně francouzsky, německy, obstojně anglicky a pochopitelně i svou rodnou italštinou. S Gaby, manželkou malíře Picabia, začala prodávat modely francouzských salonních tvůrců. Po třech dramatických letech, kdy Elsa na čas oslepla, její dcera Gogo onemocněla dětskou obrnou a Elsa se vášnivě zamilovala do operního zpěváka, který však krátce po jejich seznámení zemřel, se rozhodla pro návrat do Paříže.

Schiap, jak jí v Paříži říkali, se pokusí o vlastní návrhy svetrů. Prodává je po hotelích. Man Ray ji zavede do pařížského baru Boeuf sur le toit, „praotce“ pozdějších gay klubů, kde se setkala s těmi, kteří poznamenají její život. Jeanem Cocteauem v šedém obleku, s dědičkou Daisy Fellowes, která nadšeně propagovala Elsiny surrealistické kreace, i s Nancy Cunard, závratně bohatou dcerou paroplavebních magnátů, jež opustí korektní salon Coco Chanel, aby si oblékala výstřední šaty se značkou Schiap.

Více se dočtete v dubnovém vydání Harper's Bazaaru. Právě v prodeji! 

Čtěte dál