Je lásky čas. Na co je ale ještě větší čas, je rovnost v lásce

Byl pozdní večer, první máj…a my máme štěstí, že žijeme v době a ve společnosti, kdy se pod rozkvetlou třešní můžou líbat kluci s holkama, holky s holkama i kluci s klukama. Až se nabízí otázka, co nám tu vlastně chybí…odpovědí je rovnost. Žijeme ve společnosti, která z homosexuálů dělá obyvatele druhé kategorie. Upírá jim práva, která pro lidi, kteří mají to štěstí, že je přitahuje opačné, tedy „správné” pohlaví, jsou absolutní samozřejmostí.

Foto: Shutterstock

„Na tvoji svatbu bych jako plus one vzal svoji mámu. Moji svatbu asi nezažije, tak alespoň tu tvojí,” řekl mi můj nejlepší kamarád. Znám ho už skoro dvacet let a vím, že jednou bude skvělý manžel a skvělý táta. A další skvělý manžel a skvělý táta bude stát po jeho boku. Pokud se jako společnost rozhodneme, že některá práva už nebudou jen pro ty privilegované. Pro ty, co se o tu výhodu nijak nezasadili, pouze se narodili s orientací, která je pořád podle našeho občanského zákoníku jediná hodna manželského svazku.

Legislativní kolečko, které se do voleb asi neuběhne

Ano, homosexuální páry mají možnost své partnerství nechat registrovat. Mezi touto institucí a manželstvím je ale řada jak symbolických, tak praktických rozdílů. Před dvěma dny dali poslanci znovu, po třech letech ležení ladem, šanci návrhu, který by sňatky pro stejnopohlavní páry uzákonil. Novela občanského zákoníku prošla prvním čtením, což se zdá jako důvod k radosti. Podle všeho ale do říjnových voleb nestihne projít celým legislativním procesem.

Novela se teď posouvá k posouzení sněmovním výborům a místo standardní šedesáti denní lhůty Sněmovna odhlasovala její prodloužení o dvacet dní. Když se k tomu přičtou sněmovní prázdniny, vyjde, že na dokončení celého legislativního kolečka do říjnových voleb moc času nezbývá. Návrh by do té doby musel projít všemi třemi čteními, jinak jej pak bude potřeba s novou Sněmovnou otevřít úplně od začátku.

Nutno dodat, že Sněmovnou navíc současně v prvním kole prošel i proti návrh lidovců, aby se v Listině základních práv a svobod manželství ukotvilo výhradně jako svazek muže a ženy.

Láska je láska. Registrované partnerství ale není sňatek

Láska je to nejdůležitější, co máme, a sňatek je taková třešnička na celém tom dortu upečeném z chemických procesů v našem mozku. Není to povinnost, ale možnost a právo, které musí patřit nám všem. A registrované partnerství všechna práva, která vznikají sňatkem, poskytnout nedokáže.

Všem, kteří za rovnost i nadále bojují, zatímco kličkují mezi přirovnáními stejnopohlavních sňatků k pedofilním, nebo mezi výroky politiků o tom, že raději jako dítě vyskočit z okna, než se nechat adoptovat homosexuálním párem, přeji hodně sil. Neumím si představit, jaké to je, být občanem druhé kategorie.

A k té prvomájové lásce: všem zamilovaným dnes přeji co nejsladší pusu. Pod čímkoli, klidně i pod monsterou v obýváku. K tomu zve můj, Hrdliččin hlas...už asi naposledy, protože příští 1. máj bych měla slavit s jiným příjmením. Ta privilegia... přeji si, aby za rok, nebo alespoň za dva, ušla společnost více kroků než doposud. Směrem ke stejným právům na institucionalizaci lásky bez ohledu na to, jestli milujete osobu stejného, nebo opačného pohlaví.

Život a ženství pohledem novinářky Lucie Hrdličkové. V pravidelných sloupcích najdete jak úvahy, tak reflexi současného dění. A třeba tam někde najdete i sami sebe.

Čtěte dál