Janja Prokić: Důležité je znát samu sebe

Se šperkařkou Janjou Prokić o vztahu k módě, bez kterých věcí se ve svém šatníku neobejde a jaká je alchymie jejího stylu.

Foto: Michaela Karásková

Poprvé jsme se potkaly před lety na focení. Tehdy na sobě měla kimono, červenou rtěnku a doprovod všudypřítomné, nakažlivé ženské energie. Svérázný, magický a bohatý esprit se odráží jak v její šperkařské tvorbě, tak v tom, co má na sobě, i čím se obklopuje. Důkazem toho je i její krásný nový showroom v srdci pražských Vinohrad.

Jak bys popsala svou denní uniformu?

Jednoznačně jsou to šaty, nosila jsem je odjakživa. Rozdíl je v tom, že nyní chodím hlavně v teniskách. Dříve to byly pánské polobotky i podpatky, nyní volím více pohodlí. Miluji hábity, také mám ráda věci, které mě nikde netlačí a nijak neomezují v pohybu. Vždycky je pro mě ale důležité, aby to bylo ženské. Skoro vůbec nenosím džíny, nyní jsem si ale jedny pořídila od značky Acne. Ty předchozí jsem si koupila před deseti lety v Berlíně, mám je dodnes a taková investice mi přijde v pořádku. Takže pokud se nezvětším, doufám, že mi vydrží dalších deset let.

Jak to myslíš s tím zvětšováním?

Nedávno jsem to docela řešila a chvíli mi trvalo se s tímto faktem popasovat. Vždycky jsem nosila velikost třicet čtyři nebo třicet šest a najednou mám o číslo až dvě navíc. Ale došlo mi, že je to přeci normální, mé tělo nemůže vypadat celý život stejně. Jedno ráno jsem se zkrátka probrala a řekla si, že se s věkem měníme a že nejsem stará a ošklivá. Starám se o sebe, přemýšlím o tom, co jím, ve smyslu toho, jaký mají potraviny původ atd., spíš než množství a obsah cukru, cvičím jógu. Dokonce se mi začalo líbit, že mám zadek.

Vždycky vypadáš sebevědomě a žensky. Pamatuji si, že na našem posledním focení před lety jsi na sobě měla pod šaty výrazně fialové prádlo Agent Provocateur. Je pro tebe běžné věnovat tolik pozornosti i té nejspodnější vrstvě?

Zbožňuji prádlo! Vlastně jsem se dlouho necítila být holkou, měla jsem oholenou hlavu a dělala bordel s klukama. Ani nevím, kdy jsem sexy prádlo objevila, nicméně od té doby se ho nevzdávám. Krajkové prádlo nosím téměř neustále. Podvazky oblékám třeba i k teniskám. Často pak pod velké cudné šaty až ke krku, taková kombinace je geniální. Dává mi pocit sebevědomí, dělám to především pro sebe.

Jak tě ovlivnilo dětství, co se oblékání týče?

Moji rodiče dost řeší, co mají na sobě a jsou vážně cool. Táta má menší počet věcí, zato hodně kvalitní, pozornost věnuje především materiálům. Máma zase miluje trendy. Když měla butik v Praze, nosila třeba velké zlaté hodinky, za což jsme si ji s tátou dobírali, že vypadá jako rapper. Ona nám ale pokaždé s naprostým klidem odpověděla, že se to teď nosí. Jako dítě mě jednou za něco potrestala tím, že schovala mé oblíbené oblečení a nechala mi jen „dronjci” (srbský výraz pro ošklivé hadry). Musela jsem je nosit celý týden do školy a strašně jsem se styděla. Základem je pro mě také nemít mastné vlasy, mít čisté nehty a boty. To je otázka několika vteřin.

Foto:  Michaela Karásková

Co je pro tebe impulsem pořídit si něco nového?

Má nákupní nemoc. Oblečení je zkrátka moje posedlost. Utrácím hodně v podstatě za všechno, ale každý kus je má investice. K veškerým předmětům, které vlastním, ať už je to nábytek, obrazy nebo oblečení, potřebuji mít vztah a potom mi nevadí, za to zaplatit. Ze všech těch věcí mám opravdu upřímnou radost. Nenakupuji impulzivně, naopak, dlouho o tom přemýšlím. Nepořizuji si trendy, sázím na dlouhodobost a kvalitu. Potom se k té věci i já chovám hezky. Myslím, že poznám, když je něco vyrobené s láskou. Například nově jsou to pro mě šaty od české značky Port of Stars. Mají myšlenku a jsou nádherně propracované. Vždycky si vzpomenu, jak pro mě bylo důležité, když mě někdo v mých začátcích podpořil, proto sama tak ráda nakupuji od začínajících lokálních tvůrců. Také se odměňuji, když se mi něco povede.

Takže trendy tě nechávají chladnou?

Když po nějakém toužím, většinou ho koupím v levnější verzi. Veskrze si ale vystačím s tím sledovat trendy na ostatních. V dobách, kdy se mi začalo poprvé obchodně dařit, jsem si ráda kupovala Valentino nebo Dior. Nikdy to ale nebylo proto, že bych potřebovala být jako „holky z Pařížské”. Dodnes z nich mám vážně radost.

Máš tip, jak předcházet nákupním omylům?

Většinou si prohlížím modelku. Má-li podobnou postavu, i když třeba o několik velikostí méně, nejspíš mi to bude sedět. Online nakupuji například na Arketu. Mají kvalitní, nadčasové věci a je to taková hrana trendů a klasiky za přijatelnou cenu. Jinak rada zní nepodléhat nákupnímu šílenství a nutkání, že si musíte něco koupit.

Kdo tě ovlivňuje?

Klasické módní influencerky nesleduji. Baví mě účty s krásnými interiéry nebo uměním. Potom módní kampaně, na kterých jsou často nenositelné věci, takové si pak nechávám ušít.

Jak dlouho ti trvá ráno se obléct?

Moc dlouho ne. Většinou mám náladu na nějakou barvu, i můj šatník mám podle barev. To nejvíce odráží to, jak se ten den cítím.

Tři poklady tvého šatníku?

Před třemi lety jsem si z New Yorku přivezla sako Isabel Marant, které má na zádech vyšité obrovské zlaté oko a zepředu vypadá naprosto běžně. Potom jsou to mé plyšové supermanovsky modré lodičky Gucci, zdobené mašličkami z křišťálů a netopýry vpředu. To jsou mé princeznovské střevíčky. Nově ještě zmíněné šaty od Port of Stars, které jsou tak příjemné, že bych v nich klidně bydlela.

Zahraniční designéři vs. lokální?

Líbí se mi, co dělá Pierpaolo Piccioli pro Valentino a také mám ráda Dior pod vedením Marie Grazie Chiuri. Její přístup k ženským tématům a spolupráce s umělkyněmi upřímně obdivuji. Dříve to byly také vize Alessandra Micheleho v Gucci, kampaně mám stále ráda, ale už méně to, jak značku pojímají zdejší zákazníci. Nesmím zapomenout na starou Celine! Mě vlastně baví i ta nová, zároveň mi ale chybí ta předchozí a nová Bottega mi ji nenahrazuje. Asi je to tím, že se moc neztotožňuji se skupinou žen, co ji nosí. U nás aktuálně sleduji tvorbu Terezy Rosálie Kladošové nebo Michaely Čapkové.

Nakupuješ ráda vintage?

Od té doby, co je to takový trend, už moc ne. Je to dané i tím, že na to nemám už tolik času. Mám ale dost věcí, které šila moje maminka, ještě když jsem jako dítě žila v Bělehradu. Dodnes mi je lidé chválí. Občas něco ze Slow Bazaru, kde sama nechávám nepotřebné.

Co je tvým stylovým kompasem?

Naprosto zásadní je sama se v tom, co mám na sobě, cítit dobře. Zkrátka vám nemusí slušet všechno, co se zrovna nosí, důležité je znát samu sebe. Občas se ptám i kamarádů, těm jsou totiž trendy jedno. Spolehlivě také sahám po kytkách, zvířátkách, výrazných barvách a třpytivých věcech. Novinkou u mě je, že si obleču i klidnější barvy, jako je béžová.

A konečně... co šperky?

Extrémně důležité! Vážně věřím, že tyhle talismany mají svou moc. Některé, třeba drobné šperky, ani nesundávám. Všechno je to o energii, která je pro mě klíčová. Jsem přesvědčena, že každý kus vzácného kamene funguje individuálně.

Máš někdy pocit, že nemáš co na sebe?

Samozřejmě, že nemám... co na sebe! (smích)

Nakoukněte s námi no nového showroomu v srdci pražských Vinohrad: 

Čtěte dál