Jan Smejkal: Oblečení je moje brnění

Schovat se před okolím potřebuje občas každý z nás. O úniku do světa módy i temné subkultuře BDSM se rozpovídal začínající módní návrhář Jan Smejkal.

Foto: archiv Jana Smejkala

S Janem jsme se poznali před několika lety díky našemu společnému koníčku, tanci vogue. Když jsem tehdy přišla do tělocvičny, hned jsem si ho všimla. Byl veselý, přátelský a všude ho bylo plno. Jakmile začal tančit, stala se z něj však sebevědomá diva.

Jan chodil vždy zajímavě oblečený, a to i na tréninky. Až později jsem zjistila, že se věnuje oděvnímu designu. V té době ještě studoval na střední textilní škole v Brně. Momentálně působí již druhým rokem na UMPRUM v ateliéru Liběny Rochové. Jeho design je charakteristický čistými liniemi a oversized stylem. Návrhářství ho naplňuje. "Miluju to," říká s úsměvem. "Miluju celý postup tvorby oděvu, od první skici po poslední krok na mole."

Jak bys popsal svoji tvorbu?

Moje tvorba se dost vyvíjí. Nedělám jen čistě umělecké objekty. Rád na ně koukám a obdivuju, ale jsem spíše ready-to-wear člověk. Oblečení jsem vždycky chápal jako brnění vůči společnosti, která mě shazovala dolů. Býval jsem často terčem posměchu. Proto jsem nosil gigantické oversized věci, do kterých jsem se mohl schovat. To se projevuje i v mé tvorbě, jsem maximalista. Kdysi jsem to nazval maximální minimalismus, což je blbost, ale baví mě kontrast těchto dvou slov. Pro mě je móda únikem.

Jsou nějaké příběhy nebo témata, která se snažíš zpracovat?

Momentálně dokončuji ve škole projekt s názvem Just OK. Věnuje se úzkosti dnešní doby a lidem v mém věku, kteří si procházejí psychickými problémy. Soustředím se i na to, proč se člověk obléká, jak se obléká nebo které barvy používá.

Jaký materiál máš nejraději?

Miluju kůži a všechny přírodní materiály. Koženka je oproti ní sice hnus, ale je o mnoho levnější, takže ji často používám. Látky obvykle kupuji v Textile Mountain od Lenky Vackové, protože mi její koncept přijde super a chci ho podpořit. Ve výběru materiálů jsme v Česku dost omezení, a tak spoléháme zejména na dovoz z Itálie. Dalším problémem jsou finance. Nakupovat látky z pozice studenta je obtížné. Cena je hlavní faktor, který nás drží při zemi.

Foto: Nikola Šrajerová

Často pracuješ s černou, bílou a maximálně jednou další barvou…

Moje věci nejsou nikdy crazy. Miluju barvy, ale není mi nejpříjemnější s nimi pracovat. Při používání vícera barev, potisků a materiálů bych byl u šití hrozně zmatený. Nechci ale zpracovávat pouze černou a bílou, takže se snažím do svých kolekcí vždy vložit nějaký barevný akcent. Můj letošní cíl je vylézt ze své komfortní zóny a na barvy se soustředit více, ale je to dlouhá cesta.

Tanec je nedílnou součástí tvojí osobnosti. Ovlivňuje vogue subkultura tvoji tvorbu?

Tanci se věnuji už sedm let. Ballroomová kultura vogue je "over the top". Není to móda, kterou známe z ulic. Řekl bych ale, že svoji tvorbu vnáším do tanečního světa, ne naopak. Líbí se mi ale estetika BDSM. Ten temný svět harnessů (postrojů).

Co tě na BDSM tak fascinuje?

Baví mě tajemno a estetika tmavé barvy. BDSM je v rámci technik velice různorodé. Patří tam uzly, harnessy, latex, kůže a mnoho dalších způsobů práce. Jak už jsem říkal, kůže pro mě hraje velkou roli. Mám rád hrubost a sexuální energii, které z BDSM vychází. Zajímám se o střihy a udivuje mě, jak někdo může ušít psí masku na člověka. Asi bych si ji nikdy nenasadil, ale přijde mi to obdivuhodné. BDSM je neodkrytý svět.

Foto: Nikola Šrajerová

Jak nahlížíš na otázku genderu v módní tvorbě?

Dnešní společnost je stírání rozdílů otevřená. Myslím si, že i lidé z řad našich rodičů to pochopili. Unisex móda je složitá. Na druhou stranu vytvářet čistě jenom dámskou nebo pánskou módu není vůbec špatně. Nemůžeme všem vnucovat jen unisex věci. Trh by se tak za chvíli přesytil a všichni by nosili to samé. Já jsem pro to, ať si každý nosí, co chce. 

Patříš mezi mladou generaci módních designérů. Jsi na začátku své kariéry. Je to boj?

Ano, ale stojí za to. Všechno si dělám sám. Dneska švadleny už skoro neseženeš. Lidi baví oblečení kupovat a nosit, ale nebaví je ho vyrábět. Je to trochu boj, ale nesmírně mě to naplňuje.

Čtěte dál