Jak se o starat o svou duši radí lektorka Janka Chudlíková

„Nikdy nemůžeme nic změnit, když si neuvědomíme, kde máme svůj problém."

Foto: archiv Janka Chudlíková

„Hodně mi pomáhá dívat se dopředu, ne dozadu,” říká mentorka Janka Chudlíková, která se věnuje rozvoji druhých. „Jsem přesvědčená, že jsme v obrovském měřítku tvůrci svého života. Jde o náš postoj ke všemu, co se nám děje,” míní. 

Co patří mezi vaše zásadní denní rituály? 

Každé ráno se trochu protáhnu a zacvičím si. Mám delší a kratší verzi rozcvičky - podle toho, v kolik musím vstávat a jak to stíhám. Dělám také dechová cvičení podle Wima Hofa a malou meditaci. Vše zakončuji teplou a potom studenou sprchou. Chodívám dost pěšky. Také držím zásadu, abych spala alespoň sedm hodin denně. 

Jak si čistíte hlavu? 

Každý den si deset minut zamedituji. Používám na to aplikaci, protože jsem nedisciplinovaná, tak mě to nutí k pravidelnosti. A když mám všeho plné zuby, zabouchnu branku a jdu sama na delší procházku. Stýkám se pravidelně s dcerou, jejím přítelem a se svými skalními přáteli, se kterými probereme cokoli a vždy mi to udělá dobře. Také mne uklidňuje návštěva hřbitova. Zní to divně, ale je to tak. Můj táta zemřel dost mladý a já si tam vždy uvědomím, z čeho se fakt střílí, a z čeho ne.

Co konkrétně pro vás znamená psychohygiena? 

Hodně mi pomáhá, že jsem se naučila v životě dívat dopředu, ne dozadu. Co je za mnou, je za mnou. Ze všeho si vezmu nějaké poučení nebo poznání a jdu dál. Neotáčím se zpátky. Týká se to i sezení s klienty. 

Dále je pro mne extrémně důležité mít pravidelný čas jen pro sebe. Minimálně dvakrát ročně jedu na kratší dovolenou sama - ať už v Česku, nebo k moři. Čas pro sebe a se sebou pokládám za zásadní. Ve vztazích a v práci jsem stále ve vleku událostí. Potřebuji pravidelné zastávky k zamyšlení, odpočinku a sebereflexi, zda jsem na správné cestě. Rovná mě to. 

Potom je tu to ostatní - nejméně sedm hodin spánku, nějaký pohyb, strava a hydratace. Strava a hydratace mají vliv i na psychiku a sama vidím, jak přímo ovlivňují moje nálady a množství energie.

Jak se bráníte přívalům negativní energie či emocí?

Nebráním. Jsem empatická. Umím se vcítit, jak někomu je, když je mu těžko, nebo naopak krásně. Já jsem zažila při práci se svými klienty nejen pláč, ale i obrovské salvy smíchu, když někomu něco docvaklo. Pokud dojde na slzy, mám vždy pro svoje klienty připravené kapesníky a objetí, dlouhé objetí… Ale nepláču s nimi. Je to jejich příběh a nemohla bych jim být oporou, kdybych ho přijímala za svůj. Vždy je posiluji v tom, že ty těžké momenty jsou skvělé, protože si právě něco uvědomili a pochopili. Tam je ukrytý moment změny a je v tom i obrovské pozitivum. Nikdy nemůžeme nic změnit, když si neuvědomíme, kde máme svůj problém. Je to bolestivé, ale léčivé.

Čtěte dál