Jak se nezbláznit, aneb #staypositive

S psychoterapeutkou Lucií Horníkovou o tom, jak doma nejlépe využít čas a jak pracovat s úzkostí.

Foto: archiv Lucie Horníkové

Co nám říká náš strach? A jak s ním máme nakládat?

Strach a obavy je dobré vnímat, ale nepodlehnout jim… Strach nás může vyburcovat k vyššímu výkonu v danou chvíli, čímž se vysvětluje drancování obchodů, kdy jednáme zčásti pudově, abychom se zásobili na horší časy. Strach nás může vést k větší opatrnosti nebo zodpovědnosti. Strach do našich životů prostě patří a potlačovat jej není dobrý nápad. To je později může vymstít třeba tak, že se totálně zhroutíme. Je dobré svůj strach přijmout, snažit se jej pochopit a zpracovat tak, aby se z něj nestalo celoživotní trauma, které nás bude omezovat. Každý máme z něčeho strach, jen nás nesmí paralyzovat.

Většina lidí je teď doma, v karanténě. Proč je to tak náročné na psychiku? 

Jakýkoliv pro nás nestandardní a nevyžádaný režim nám svým způsobem vadí, spousta lidí to může vnímat jako omezování, které prostě akceptovat nebude už jen z principu. Podle mne jde hlavně o to, jak si sami dokážeme nastavit vnímání karantény. Pokud nařízení akceptujeme, bereme ho jako fakt, je to polovina úspěchu. Karanténa v takovém rozsahu je pro naši společnost neznámá, a ano, je na psychiku náročná, ale nemusí být náročná negativně. A proč? Být doma 24 hodin se svým partnerem, s dětmi, či s rodiči po dobu 14 dnů či déle, když jsme spolu byli zvyklí se doma míjet, je zkouška našich vztahů, fungování našeho systému a rodiny. Může mnohé ukázat, může mnohé zničit, ale hlavně může mnohé posílit – zase záleží na tom, jak vše uchopíme.

V této době si můžeme také uvědomit, zda práci, do které denně tak automaticky chodíme, chceme opravdu dělat, můžeme si uvědomit cenu času, který trávíme se svými blízkými, můžeme si ujasnit své opravdové priority. 

Co dělat, abychom se nezbláznili? 

Snažit se neřešit zásadní věci a nevytahovat žádné kostlivce ze skříně. Využijme raději ten čas k tomu, na co jej jindy nemáme – ráno si přispat, udělat si velkou snídani, u které si povídáme o posledním dílu Toma a Jerryho, roztřídit fotky z telefonu a úložišť v počítači, udělat z nich třeba pěknou fotoknihu, vyklidit skříně a zevrubně uklidit – najednou to v tyto dny jde tak nějak lépe. Můžeme číst, zkoušet nové recepty, kreslit si s dětmi, připravit na jaro zahradu okolo domu, prostě cokoliv, co nám přináší radost anebo pocit dobře vykonané práce. 

Jaké techniky pomáhají proti úzkosti? 

Každému trochu jiné. Někdo potřebuje např. bušit do boxovacího pytle, „zničit se”, jinému vyhovuje autogenní trénink, meditace, ranní jóga či koukání do blba. Někdo se zbaví úzkosti prací, úklidem, vařením… Svírá-li vás úzkost, se kterou si neumíte sami pomoci, nestyďte ozvat, kontaktovat odborníka, psychoterapeuta, který vám pomůže mnohé pochopit a ulevit od akutního stavu. 

Jak si pomoci sám? 

Sami si nejvíce pomůžeme, máme-li důvěru v to, co děláme, sami v sebe, nemáme-li potřebu se svému okolí za cokoliv ospravedlňovat a tím se oslabovat, vysilovat. Je dobré vědět, co máme rádi, co nás baví, a to dělat. Je nutné si sám sebe vážit, znát svou cenu, umět být občas i trochu sobec. 

Co pomáhá vám?

Asi i proto, že jsem si prošla obdobím delší samoty s prvorozenou dcerou Natalií, kdy jsem už nevěřila ve funkční a fungující rodinu a oporu partnera, tak si nyní opravdu velmi vážím toho, koho mám vedle sebe. Když je mi ouzko, vlezu do postele k mladší Elli nebo řeknu partnerovi, že se u něj potřebuji na chvíli schovat. A za chvíli je dobře! Když jsem v situaci, že nemohu udělat nic z tohoto osvědčeného, tak mi stačí si chvíli sednout na zem, uzemnit se a uvědomit si, jak dobře se vlastně mám, připomenout si to vše a taky si to vizualizovat.

V čem může být nastalá situace dobrá? 

Můžete ji využít ji ke znovunalezení sebe sama, k sebepoznání, od toho se totiž všechno odvíjí…

Poznámka: 

Psychoterapeutce Lucii Horníkové se můžete ozvat, pokud budete potřebovat pomoci, na tyto kontakty:

M: 605 260 260

E: lucie-hornikova@seznam.cz

Foto: Pixabay

Čtěte dál